Postupem času se na politické scéně vyprofilovaly dva hlavní politické subjekty ODS a ČSSD, které mezi sebou začaly ostře soupeřit o moc. Často docházelo i k neférovým útokům, ale stále se jednalo o střet dvou odlišných ideologií a politických programů. Lídři obou zmíněných politických stran nevlastnili žádná média a neměli neomezené finanční možnosti na financování kampaní. Do politických soubojů nezasahovaly tajné služby a soukromé šmírovací agentury vlastněné Vítem Bártou a dalších zákulisních hráčů české politiky. V této době nedocházelo k výrazné obměně politické mapy.
Voliči pravice a levice byli především věrni idejím reprezentovaným dvěma hlavními politickými stranami a neměli zájem experimentovat s neznámým subjektem. V sestavování vládních koalic se střídala pouze ODS s ČSSD na základě volebních výsledků. Podíváme-li se například do sousedního Německa, zjistíme, že tamní voliči preferují převážně osvědčené strany, které jsou čitelné a mají propracované politické programy. Velkým obloukem se vyhýbají různým marketingovým a miliardářským projektům typu VV, ANO, Úsvit a podobně, které jsou stavěny shora a podporují hlavně zájmy nejbohatších skupin lidí a oligarchů. „Velcí kluci“ českého byznysu mají v očích pouze miliardové zisky, které nenávratně mizí někde v daňových rájích a nových jachtách.
Pojďme ale zpět k politickému vývoji a postupnému zapojování určitých represivních složek do politických soubojů. Vyhasínání české demokracie, pro kterou řada lidí před listopadem 89 zaplatila i životem, začalo roku 2006 zapojením plukovníka Jana Kubiceho a části policejní jednotky ÚOOZ do předvolebních politických kampaní, jejichž cílem bylo poškodit sociální demokracii v čele s lídrem J. Paroubkem a znechutit její voliče. Policejní útvar ÚOOZ pod vedením Kubiceho s podporou médií začal vymýšlet na zakázku nesmyslné kauzy bez jediného důkazního materiálu. Připomenu Kubiceho zprávu, kauzu Biolíh, vykonstruované a následné obvinění Věry Jourové a zámek Budišov. Později se ukázalo, že všechny kriminalizované osoby v těchto kauzách byly nevinné. Následky bezmyšlenkového mediálního vláčení a cíleného poškozování nesou dodnes. Po příchodu Kubiceho do ÚOOZ byly postupně zavedeny systematické fízlovské metody proti politickým protivníkům do běžné praxe.
Z dalších příkladů hroucení demokracie můžeme označit rozhodnutí „nezávislého“ Ústavního soudu pod vedením Pavla Rychetského, který na podnět určitých zájmových skupin zrušil v roce 2009 předčasné volby. Rychetský tímto zbabělým a kontroverzním rozhodnutím zajistil výhru pravicové koalice ODS, TOP 09, VV. Všichni si dobře vzpomínáme, jak zvládla řízení země. V těchto letech nastal zlom, kdy se do volebních kampaní začala na politickou objednávku vměšovat určitá část policejního útvaru ÚOOZ a americké zpravodajské služby, které monitorovaly prosazování vlastních zájmů. Na pováženou je i naše vojenské zpravodajství, které plnilo příkazy blonďaté dominy.
V troskách demokracie jsme se ocitli po obvinění bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, kterého po zbavení poslanecké imunity vydala poslanecká sněmovna k trestnímu stíhání. Davida Ratha je ohromná škoda, protože dnes mohl být výraznou osobností soc. dem. schopnou důrazně se vymezit vůči Andreji Babišovi. Rath si zcela pravděpodobně vykoledoval nenávist všech podporovatelů radaru v Brdech, který měl provádět přímou špionáž ruských raketových základen. Kauza krajských zakázek a buštěhradského zámku tak nese nádech zpolitizovaného procesu z 50 let. Připomeňme totiž publikované kontakty vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové na ambasádu USA. O rozsudku bylo již dávno předem rozhodnuto.
Samotný proces je již pouhou fraškou a kabaretní estrádou, přiživovanou médii. Přísedící se chechtají, podřimují a vlastně je unavuje, když David Rath drolí veškerý „důkazní“ materiál, který předložil žalobce Jirát. Nikdo z nich neslyší fakta, která byla sdělena nezávislými odborníky provádějícími audit realizovaných zakázek. David Rath byl ve své době po Jiřím Paroubkovi druhá nejvýraznější osoba v řadách ČSSD, a proto došlo ke kriminalizaci jeho osoby. Je to jako za Říma, kdy sužovanému lidu předhodili na smrt obětního beránka, aby občané zapomněli na každodenní existenční problémy, které jim způsobily vládní garnitury.
Vrcholem rozkladu prvků demokratického státu můžeme označit současnou aféru fízlování českou policií, která vyplula na povrch zcela náhodou v minulém týdnu. V demokratickém státě by zajisté padaly hlavy policejních ředitelů a možná by došlo i na samotné politiky, kteří mohli dát k šmírování politických konkurentů tichý souhlas. Hackeři napadli zcela náhodně italskou společnost Hacking Team, která prodávala špionážní softwary pro zpravodajské služby a režimy totalitních států. Česká policie již připustila, že tento slídící program také využívala. Mezi další zákazníky patřila zcela „náhodou“ americká FBI, policie a tajné služby dalších „demokratických“ států. Mezi sledovanými subjekty byly významné bankovní domy, firmy a také bývalý premiér a předseda vlády Jiří Paroubek a jeho politický projekt LEV 21. Je vidět, že určité skupiny neponechaly nic náhodě.
Po bojkotu strany LEV 21 v médiích, politických debatách, záměrného srážení volebních průzkumů pod hranici volitelnosti přišla na řadu i špionáž samotného expremiéra a pravděpodobně i krajských lídrů, kteří mu pomáhali. Proč a komu Paroubek tolik vadil, že se opět vynaložily finanční prostředky na jeho monitorování? Byl to americký radar v Brdech, David Rath, kterého se jako jediný zastal, nebo to je jeho osoba, která by ještě někdy v budoucnu mohla zmobilizovat levicové voliče? Z těchto důvodů byl pravděpodobně Jiří Paroubek odposloucháván. Těch otázek je mnoho a zajímavé bude sledování dalšího vývoje. Jedno je ale jisté. Bývalá STB praktikovala podobné fízlovské metody, proti kterým lidé zvonili na Václavském náměstí klíči, a to je určitě na zamyšlenou.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
