Řecké drama má za sebou teprve několik úvodních scén. Snad jsme již u kolize, na krizi, peripetii i katastrofu si však budeme muset ještě nějaký čas počkat. Vyvrcholení celého příběhu však může být úplně jiné, než jak se jeví Lence Zlámalové či jiným relativně samostatně přemýšlejícím ekonomickým novinářům, předpovídajícím brzký odchod Řecka z eurozóny.
Dluhová spirála posílá Řecko do pekel
V závěru příštího týdne mají Atény zaslat do Washingtonu dalších 300 miliónů eur jako dílčí splátku dluhu u MMF. Řecký ministr vnitra před pár dny oznámil, že se tak nestane, neb je státní kasa prázdná. MMF po čase odvětil, že by v krajním případě mohlo Řecko tuto relativně malou částku zaslat až spolu s dalšími červnovými platbami.
Je dost možné, že takových krajních případů, kdy bude řecká splátka o nějaký ten den či týden odsunuta, bude ještě mnoho. Přinejmenším do chvíle, než Angela Merkelová proti vůli svého ministra financí Wolfganga Schäubleho (pokud tu neústupnost jen nepředstírá) zařídí, aby evropští věřitelé poskytli Tsiprasovi manévrujícímu mezi krajně levicovým křídem Syrizy a Trojkou, chybějící finanční prostředky. Ministerský předseda Řecka si stejně jako 80% Řeků návrat k drachmě pochopitelně nepřeje, protože nezapomíná, že euro jim přineslo (nezasloužený) ráj na ostrovech.
Jinými slovy, Řecko dostane další půjčku, jejíž jediný účel spočívá v tom, že se z ní uhradí úroky z předchozích, na věky nesplatitelných dluhů. Samotným řeckým občanům „podaná ruka EU“ žádný hmatatelný prospěch samozřejmě nepřinese. A nikdy ani přinést neměla.
Celá dosavadní operace měla jediný cíl – vysvobodit německé, francouzské, italské, belgické a jiné banky z řecké dluhopisové pasti. A protože se tak již do značné míry stalo, najdou se i mezi zástupci věřitelů lidé, kteří si již skutečný Grexit (odchod Řecka z eurozóny) představit dokážou a přinejmenším za kulisami o této variantě již nějaký ten týden poměrně otevřeně hovoří.
Europapaláši svobodu a svrchovanost Řecku nepřejí
Přesto není vůbec jisté, že k odchodu ve skutečnosti již dávno zbankrotovaného Řecka z eurozóny dojde. Není to jen proto, že i při dnes již podstatně menší dluhopisové "závislosti" evropských bank na Řecku by se finanční trhy mohly na delší dobu propadnout a propíchnout tak několik kasinových bublin najednou.
Případný Grexit by v prvé řadě ukázal, že nadnárodními "elitami" budovaný „společný evropský domov“ stojí na písku a že by se při každé další podobné krizi (Portugalsko, Španělsko, Itálie) mohl zhroutit jako domeček z karet. Není příliš uvěřitelné, že by se europapaláši s něčím takovým smířili. Naopak je mnoho důvodů si myslet, že „evropský projekt“ budou držet při životě všemi dostupnými prostředky.
Repete kyperského scénáře?
Lze však řeckému odchodu z eurozóny zabránit, aniž by se Řecko finančně i hospodářsky zhroutilo?
Představme si následující scénář: Evropská centrální banka podmíní sanaci řecké státní kasy faktickým zestátněním řeckého bankovního sektoru. Banky umožní svým klientům vybrat si hotovost jen jednou měsíčně ve výši životního minima a znemožní jim bezhotovostní převody do zahraničí.
Že to jsou jejich peníze a banky tudíž nemají právo o jejich využití rozhodovat? Bývávalo, bývávalo. Své o tom vědí majitelé bankovních účtů na Kypru, kteří v roce 2013 v podobné situaci, v níž se dnes nachází Řecko, o značnou část svých úspor přišli. Stejně jako mnozí z nás i oni žili v přesvědčení, že peníze, jež do banky vložili, jim i nadále patří, a že s nimi mohou volně disponovat. Mýlili se. A mýlíme se všichni.
Peníze na účtu nejsou vaše, ale banksterů
Veškeré peníze, jež na účtech přesáhly stanovený limit, byly bankou prostě a jednoduše zkonfiskovány. Jak je to možné? Odpověď nalezneme v dokumentech z jednání G-20 v Brisbane v roce 2014, kde se horečnatě rokovalo i o tom, jak kyperskou krádež dodatečně „legalizovat“.
Světovládci přišli s fantastickou teorií, že člověk si do banky peníze neukládá, nýbrž je prý investuje. V případě, že banka není v důsledku svého špatného hospodaření likvidní a čelí bankrotu, následuje postup jako u každé jiné firmy, v níž jsme spoluinvestory. Výsledek je takový, že o část svých "pohledávek" – v případě banky o část svého vkladu - prostě přijdeme.
Diví se ještě někdo tomu, že se dnešním bankovním elitám říká banksteři? „Bail-in“, jak se této zlodějně přezdívá odbornou hantýrkou, nyní hrozí i klientům řeckých bank.
Mince a bankovky již brzy jen v muzeu?
Ani toto východisko z řecké finanční krize však ještě nemusí být definitivní. S „konečným řešením“ nejen řecké, ale všech finančních krizí, přišel před nedávnem bývalý hlavní ekonom Bank of England Jim Leaviss. V článku pro London Telegraph navrhl, aby stát zcela zakázal užívání hotovosti. Každý občan bude mít povinně účet u státem řízené centrální banky, z jejíchž prostředků budou financovány i banky komerční. Veškeré platby, od nákupu zubního kartáčku po let na Měsíc, budou prováděny bezhotovostně.
Leaviss tvrdí, že zavedením takového systému se jednou provždy vypořádáme s nestabilitou, zapříčiněnou hospodářským cyklem. Bude-li chtít stát ekonomiku povzbudit, zavede vyšší zdanění dlouhodobých střadatelů, v opačném případě zvýší u depozit úroky. Nebude úniku. Každý převod virtuálních peněz tak bude nejen monitorován, ale v případě potřeby i schvalován.
Zákaz hotovosti je útokem na soukromí a lidskou svobodu
Zdaleka však nejde jen o hospodářskou nestabilitu, jíž nás má Leavissův recept na řešení finančních krizí údajně zbavit. První obětí takového finančního modelu budou relativní zbytky svobod, které nám ještě nestačili vzít.
V bezhotovostní společnosti, stane-li se realitou, přijdeme rovněž o poslední zbytky soukromí. Státní aparát, propojený s korporacemi a zpravodajskými agenturami, nás bude mít pod naprostou kontrolou. Bude vědět, kde jsme, co děláme, čím se živíme, co jíme, co kupujeme, prodáváme či s kým se scházíme. Bezhotovostní svět bude světem totalitním.
Platební kartou proti "terorismu"
Tato myšlenka přitom není ve finančních luzích a hájích žádnou novinkou. S podobným návrhem přišli v letošním roce i hlavní ekonom Citi Group Willem Buiter či významný německý ekonom Peter Bofinger. Tématem bezhotovostní ekonomiky se zabývá i známý profesor ekonomie na Harvardu Ken Rogoff, jenž ve své nedávné studii tvrdí, že zákaz používání hotovosti pomůže omezit trestnou činnost.
S podobnou argumentací přišla po pařížském útoku na Charlie Hebdo také francouzská vláda, když ústy svého ministra financí oznámila, že od září omezí maximální objem hotovostní platby z 3 000 euro na 1 000 euro. Nové opatření se týká i převodu eura na zahraniční měny. K tomu, aby se člověk při směně nemusel prokazovat občanským průkazem, nesmí směňovaná částka přesáhnout 1 000 euro. Veškeré výběry hotovosti, které za jeden měsíc přesáhnou 10 000 euro, budou okamžitě nahlášeny Úřadu pro boj proti podvodům a praní špinavých peněz.
K páchání trestné činnosti se však používají i jiné předměty než jen bankovky a mince. Zakážou nám jednou úřady používat nářadí, nože či osobní automobily?
Bezhotovostní totalita Billa Gatese nejen pro Třetí svět
Nejsou to však jen v politice neangažovaní ekonomové, kteří zrušení hotovosti doporučují. V Dánsku se právě projednává zákon, jenž by obchodům umožnil odmítnout platbu v hotovosti. Přední dánští politici současně hovoří o tom, že by po volbách, jež se zde budou konat v září, rádi prosadili úplné zrušení fyzických peněz. Na stejné téma hovoří politici i ve Švédsku, Belgii, Kanadě či Izraeli.
Takové plány by však nebyly uskutečnitelné, kdyby neměly podporu stoupenců globální vlády a jejích finančníků. Fordova nadace spolu s Nadací Billa a Melindy Gatesových před třemi roky založily „Better Than Cash Alliance“, v níž přechod k bezhotovostní ekonomice propagují jako prostředek k řešení tíživé hospodářské a sociální situace v rozvojovém světě. Podporu jim vyjádřil i Rozvojový fond OSN. S plastikovými kartami, bez nichž se nikdo, kdo bude chtít přežít, neobejde, prý přemůžeme chudobu, korupci i terorismus.
Svobodu si lze uchovat i v Matrixu
Děsivou kulisu totalitní technologické kontroly nad našimi životy, kterou údajné „ulehčení“ života bez hotovosti představuje, lze dobře vypozorovat z reklamy karetní společnosti VISA, která se na výše zmíněné alianci za bezhotovostní tyranii také podílí.
V současném řeckém dramatu tedy zdaleka nejde jen o budoucnost Řecka, eura či Evropské unie. Jde doslova o vše. Naděje však přesto ještě je. Pokud se prostřednictvím řešení řecké krize či krizí obdobných podaři k totalitě směřujícím světovládcům jejich apokalyptické vize uskutečnit a podřídit nás jejich neprodyšné kontrole, občanské svobody se stanou jen vzpomínkou.
Možná však, že teprve v té chvíli si paradoxně uvědomíme, že o základní rozměr svobody nás žádný vládce a žádný stát připravit nemůže: Vnitřní svobody, nad níž vládne jen Bůh a s ním i naše svědomí, nás žádná tyranie zbavit nedokáže. V tom spočívá fatální problém každé totality.
Je to málo, nebo dost? Odpověď leží v každém z nás.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
