Michal Semín: Pochod proti kultuře smrti. Zrození chlapů? Stop zbabělosti

V sobotu se v Praze sejdou odpůrci potratů na svém každoročním Pochodu pro život. Účast na něčem tak protiproudním, jako je veřejná manifestace na ochranu nenarozeného života, si jistě nenechají ujít ani mnozí z našich pravidelných čtenářů. Je přitom zvláštní důvod, proč o této hlavními médii obvykle ignorované manifestaci informujeme právě dnes, v den, kdy přejeme vše dobré našim blízkým Josefům, potažmo Pepíkům.

Svatý Josef, jemuž mohou být dnešní oslavenci vděčni za všechny gratulace, které dostávají, je totiž kromě jiného i patronem věrných manželů a svědomitých otců. Jak to souvisí s ochranou počatého lidského života?

Být maminkou, natož v domácnosti, je dar

Že je potrat zlem, si uvědomují, bohužel často se zpožděním, mnohé maminky, jež se svoje počaté dítě rozhodly utratit. Možná každý známe ve svém okolí ženu, jež byla k tomuto tragickému činu donucena mužem, s nímž dítě zplodila. Vyhlídky matky samoživitelky, nucené z důvodu nečekaného těhotenství přerušit studium či již rozjetou kariéru, nejsou ničím příjemným. Zvláště dnes, kdy se pod vlivem feminismu mnohé ženy nejen ke své škodě domnívají, že být po delší čas „nepracující“ matkou v domácnosti je jejím životním selháním.

Chtějí-li muži po ženách, aby tomu tak nebylo, musí pro to ale také něco udělat. Žena potřebuje vědět, že muž jí bude celoživotně věrný a že jí umožní, aby mohla být ve všech ohledech plnohodnotnou ženou. Ženou, jež zároveň respektuje přirozené odlišnosti obou pohlaví, jež dá svému muži prostor být ve své rodině nejen živitelem, ale její skutečnou hlavou.

Být hlavou rodiny samozřejmě neznamená, že muž má zbylé členy domácnosti na povel či je využívá k uspokojování svých potřeb. Autorita, a to nejen v rodině, má, ať už se to pánům líbí nebo ne, služebnou povahu. Otec musí jednat tak, aby z jeho rozhodování neměl prospěch jen on sám, ale celá rodina.

Láska je obětavá

Vzájemný vztah muže a ženy v manželství nejhlouběji vystihl sv. Pavel ve svém listě Efesanům: „Muži, milujte své manželky, jako i Kristus miloval Církev a vydal sebe samého v oběť za ni“ [Ef 5, 25]. Muž, stejně jako Kristus, má být pro svoji celoživotní nevěstu připraven položit svůj život. Být hlavou v manželském soužití tedy znamená něco podstatně jiného, než využívání svých nejbližších ke sledování vlastních potřeb. Být hlavou a současně obětavě milovat (jiná láska, než obětavá, nedává v manželství smysl) patří k sobě. A co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

Pokud by si mohly ženy vybírat jen z mužů, o nichž píše apoštol Pavel, pokušení k potratu by z jejich strany výrazně zesláblo. K takovému ideálu máme ovšem v současném bezvěrectvím napadeném evropském světě daleko. Proto je třeba na obranu lidského života od početí zvednout hlas i v situaci, kdy je rozhodování nechtěně těhotných žen obtížné již jen proto, že se nacházejí pod tlakem svého zbabělého milce či širšího okolí. Kdy se od nich očekává potracení dítětě, protože jsou přece „moderní a nezávislé“.

O Pochodu pro život, který začíná tuto sobotu v 14:15 na pražském Mariánském náměstí, jsme hovořili s jeho hlavním organizátorem a současně prezidentem Hnutí pro život Radimem Ucháčem:

Myslíte si, že transparenty v ulicích mohou přimět ke změně názoru těch, kdož potraty schvalují?

Pochod pro život není primárně určen k tomu, aby upozorňoval na to, jaké zlo potrat je a jakou devastaci ve společnosti působí. Od toho jsou jiné aktivity naše nebo i jiných organizací. Pochod pro život chce dát především naději. Ukázat, že jsou zde tisíce lidí, kteří nejen odmítají zabíjení dětí před narozením, ale jsou ochotni prakticky pomoci maminkám, které jsou k potratům nuceny. Nemusíme být fatalisté a potrat není nevyhnutelným koncem. Jsme kreativní při hledání řešení. Pochod pro život má svědčit o tom, že právě v dnešní době mají stále ještě hodnotu pojmy jako nerozlučitelné manželství, celoživotní věrnost, panenství, oběť, čistota, důstojnost, láska, pravda. Lidé ve skutečnosti touží po tom, aby jejich život měl vznešenost a krásu a to i za cenu obětí. Poživačnosti a lacinosti mají lidé už mnozí zdá se plné zuby. Chceme proto dát společnosti naději, naději na život.

Chcete dosáhnout zákazu potratů? Domníváte se, že je to v naší realitě dosažitelné? Je mezi dnešními českými politiky vůbec někdo, kdo vaše postoje sdílí?

Naším cílem je především zastavit zabíjení dětí v době před narozením. Tedy ne pouze vnějškově vnucená změna zákonů. Toužíme po tom a pracujeme na tom, aby česká společnost pochopila, že „právo zabít své dítě“ je zrůdné a odmítla ho. Naši politici jsou v tomto smyslu pouze odrazem celé společnosti se všemi klady i zápory. Legislativní ochrana dětí před narozením je u nás dosažitelná jen za předpokladu, že pro to získáme většinovou společnost. Pokud lidé nahlédnou problematiku potratů pravdivěji a pochopí, že „právo“ nechat si zabít dítě, nechat zabít sebe, nechat si zničit plodnost nebo se nechat sexuálně zotročit je vlastně zneužívá a tuto manipulaci odmítnou.

Jak rychle či zda vůbec může k takové ke změně v myšlení dojít, je těžko odhadnout. Společnost se dnes štěpí napříč politickými stranami, kulturními vrstvami, církvemi a zdá se, že ač mnohé politické elity svádějí společnost ke zlu, velká masa lidí se od toho distancuje a volí alternativní životní styl. Je to taková kulturní obdoba z doby komunismu, kdy si lidé vytvořili alternativní životní styl na chalupách a vládnoucí ideologii ignorovali.

Z jakého důvodu politici vlastně právo na potrat obhajují? Vždyť čtyřiadvacet tisíc dětí, které takto u nás ročně přijde o život, by pomohlo kromě jiného zastavit vymírání české společnosti.

Takzvané právo na potrat samozřejmě není česká specialita. Jde o celosvětově vnucovaný životní styl. Do stejného balíčku patří snaha o likvidaci rodiny, zničení obrazu muže a ženy ideologií genderu, homosexuální privilegia, zestátnění dětí atd. V nejhlubší rovině je asi pýcha a výsměšné rouhání se Bohu. V přirozené rovině jsou pak umělé potraty a antikoncepce metodou pacifikace obyvatelstva. Člověk, který byl sveden či přinucen dát souhlas k zabití svého dítěte, nebude mít nikdy mravní sílu veřejně bojovat proti vládnoucí nemravné oligarchii.

Tento proces je celosvětový. Proto jsou národy systematicky ponořovány do nemravností a zla, aby nevěřily, že si jsou schopny spravedlivě vládnout, a mlčením akceptovaly nemravné vládce. Během komunismu tento princip fungoval podobně: kdo nekrade, okrádá svou rodinu. Proto jsou potraty, rozvody, umělé oplození či genderová ideologie politicky vysoce aktuální a vnucované všem.

Papež Jan Pavel II. to všechno nazýval kulturou smrti. Je vůbec reálné změnit myšlení lidí do té míry, aby se opět prosadila kultura života? K tomu nejspíš pouhé zákazy nepovedou.

Jistě. Potraty jsou takovým praporem, kde je více než zřejmé, kde je dobro a kde zlo. Na jedné straně živé dítě a na druhé roztrhané tělo dítěte. Právě proto je zde podle nás i největší naděje na obrácení. Naší snahou je, aby jednotliví lidé udělali první krok správným směrem. Třeba aby pomohli ženám, které jsou společenským tlakem fakticky nuceny k umělým potratům. To jim dá sílu nebát se pravdy a dělat kroky další. Pravá kultura života ve své plnosti bude ale možná jedině, když Boží práva, tedy Desatero, začnou být opět respektována. Mým vzorem jsou v tomto případě jezuité, kteří rekatolizovali naši zemi bez násilí, ale trpělivým dodáváním naděje.

Stoupenci potratové praxe často tvrdí, že proti ní vystupují pouze křesťané, tvořící ve společnosti názorovou menšinu. Lze pro ochranu nenarozeného života získat i nevěřící?

Lidé, kteří v Boha z různých důvodů nevěří, nám ale často fandí. Nemají však tolik vnitřní motivace systematicky vystupovat proti různým morálním zlům. Navíc je u nich více nejistoty a obav. Katolík ví, že když například rodina čeká postižené dítě, Bůh s tím počítá a pomůže jim. Nevěřící má pocit, že je na všechno sám, a proto má větší tendenci jednat pod tlakem, v úzkosti a strachu. Na druhou stranu jsou nevěřící mnohem otevřenější diskusi. Je to podobné jako v době Kristově: farizee a saducee se nepodařilo obrátit, ale celníky a prostitutky ano. Velmi přesně to je vidět právě při našich petičních výstavách „Stop genocidě“ před středními školami, kde reakce stovek a stovek nevěřících studentů jsou nádherné.

Co děláte pro maminky, které často kvůli nátlaku partnera či širšího okolí, jsou v pokušení jít na potrat? Mohou u vás nalézt pomocnou ruku i po porodu?

Nikoho nesoudíme, jen se snažíme pomáhat. Podle našich zkušeností je většina potratů vynucená. Je to tak, jak říkáte: Ženy zpravidla dávají souhlas pod tlakem svého okolí, finančních problémů a tak dále. Fakticky to není jejich svobodná volba, a kdyby měly jinou možnost, zvolily by ji. Proto mluvit o svobodě volby je prostě cynismus.

Současná legislativa svádí právě muže, aby se snadno vyzuli z veškeré zodpovědnosti. Na potraty nechodí ženy skutečných chlapů, protože ti udělají vše, co je v jejich silách, aby ženě i dítěti pomohli. Jen slaboch a zbabělec pošle ženu na potrat. Pro tyto případy tu jsme my, abychom ženě nabídli plnou podporu. Kromě profesionální krizové intervence máme i ochotné rodiny, které jsou schopny si maminku "adoptovat" a pomoci nejen v době těhotenství, ale i po porodu. Naším cílem je návrat do přirozeného stavu. V něm je chlap opravdu chlapem, žena opravdu ženou a příchod každého dítěte je pro ně dar a požehnání.

Zní to snad nesmyslně?

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.