Ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že letadlo bylo sestřeleno raketou vzduch-vzduch odpálenou z tureckého F-16 nad syrským územím a zřítilo se v Sýrii, čtyři kilometry od hranice s Tureckem.
Pilot Su-24 podplukovník Oleg Paškov zahynul. Incident nepřežil, protože ho při seskoku zastřelili syrští povstalci. Navigátor, který přežil a zachránila ho zvláštní jednotka, vypověděl, že turecká stíhačka je před útokem nevarovala. Turecká armáda se ale hájí, že ruské letadlo opakovaně upozorňovala, aby změnilo kurz.
Pokud je pravdivá informace západních leteckých odborníků, že ruské letadlo se pohybovalo nad tureckým územím po dobu 17 sekund, proletělo trať přibližně 4 km.
Za 17 sekund by nebylo možné je ani řádně zopakovat a kontrolovat účinek. Rádiová varování byla navíc směrovaná na frekvenci základny v Latakii, odkud ruské letectvo operuje, takže v případě jejího zachycení by muselo dojít k následnému předání dispečerem pilotovi letounu. To se nedalo za 17 sekund stihnout.
Turecko operuje tím, že ruský letoun (základnu) varovalo již ve vzdálenosti cca 35 km od hranic, což odpovídá zhruba třem minutám letu k hranici.
Ruská strana tvrdí, že letoun do tureckého území nevnikl, operátor ze dvoučlenné posádky to potvrzuje a uvádí, že žádné varování se nekonalo. Kromě rádiového existuje ještě varování obvykle stíhacím letounem, který letoun předletí a mává křídly, čímž upozorňuje, že letoun porušil cizí území a má je opustit nebo následovat domácí vojenský letoun a přistát na jeho letišti. Poslední možností je varovná střelba. Tuto variantu turecké letouny evidentně nevyužily, neměly na ni čas.
Podle Putinových slov plnilo ruské letadlo Su-24 přímý úkol spočívající v boji s teroristickou skupinou Islám.
Tato tragická událost bude mít vážné následky pro rusko-turecké vztahy. My jsme se vždy chovali k Turecku nejen jako k blízkému sousedovi, ale jako k přátelskému státu, řekl Putin.
Turecký premiér Ahmet Davutoglu projednal s šéfy generálního štábu a MZV situaci na hranici se Sýrií. Turecké MZV podnikne na jeho pokyn příslušné kroky v NATO, OSN a zainteresovaných státech v souvislosti s incidentem.
Vůči každému, kdo naruší naše vzdušné a pozemní hranice, budou uplatněna nezbytná opatření, je to naše mezinárodní právo a naše národní povinnost", prohlásil turecký premiér.
Bývalý náměstek náčelníka štábu VLS USA generálporučík Tom McInerney prohlásil, že Turecko udělalo „velmi vážnou chybu“, když sestřelilo ruský Su-24.
Podle slov amerického generála, údaje radaru svědčí o tom, že letadlo přeletělo jen okraj tureckého území, a přitom se nacházelo v tureckém vzdušném prostoru pouhých 20 až 40 vteřin. Poté začal Su-24 vracet zpátky do Sýrie.
„Toto letadlo neuskutečnilo žádné manévry s cílem zaútočit na území", prohlásil McInerney v interview pro televizní kanál Fox News.
Sestřelením letadla ruských vzdušných a kosmických sil v Sýrii se turecké vedení v podstatě postavilo na stranu IS, prohlásil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov.
Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov připomněl v telefonickém rozhovoru se svým tureckým kolegou slova tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana o tom, že krátké narušení vzdušného prostoru nemůže být záminkou pro použití síly.
Připomněl jsem tato slova svému tureckému kolegovi a ten mi na to nedokázal nic říct, pouze opakoval, že nevěděli, co je to za letadlo", prohlásil Lavrov v interview pro ruská a zahraniční média.
Lavrov upozornil hlavu ministerstva zahraničních věcí Turecka na to, že ruské SU-24 bylo sestřeleno v Sýrii po náletech na ropná pole IS.
Řekl také, že ve světle tohoto případu s napadením tureckým letectvem ruského letadla se dostává do nového světla situace s nelegálním obchodem s ropou, celkově s nelegálním ropným průmyslem, který „příslušníci IS" vytvořili na svém území", řekl Lavrov ve středu ruským i zahraničním médiím.
Na území Turecka je dopravováno velké množství ropy a ropných výrobků z obsazených území. A právě to je zdrojem značných peněžních prostředků pro banditské útvary.
Incident s ruským vojenským letadlem je s to zkomplikovat situaci v boji s terorismem v Sýrii, prohlásil oficiální zástupce oddělení OSN v Ženevě Ahmad Fauzy. Připomněl, že RB OSN přijala rezoluci pro boj s terorismem, ale tento boj se má konat za dodržování všech právních a lidských norem a zakládat se na zákonech a ochraně lidských práv.
Tragédie s ruským letadlem v Sýrii bude mít vážné následky pro vztahy Moskvy a Ankary, řekl prezident Ruska Vladimir Putin. Ekonomické vztahy mohou značně utrpět. Jakým způsobem konkrétně?
První úder může zasáhnout turistický sektor Turecka. MZV RF prohlásilo, že nedoporučuje Rusům navštěvovat Turecko, kde rostou teroristické hrozby. Následkem toho už v úterní podvečer bylo vidět masové vracení letenek na linky do Turecka a řada turistických společností přerušila prodej zájezdů do této země.
V roce 2014 tvořil vklad ruských turistů do ekonomiky Turecka 3,7 miliard dolarů, to znamená 12% příjmu veškerého tureckého turistického odvětví. V počtu turistů, směřujících do Turecka, je Rusko na druhém místě za Německem: za devět měsíců 2015 navštívilo Turecko 2,78 milionů ruských turistů oproti 3,75 milionu německých turistů.
V roce 2014 celkový obrat zboží mezi těmito zeměmi tvořil 31 miliard dolarů, a včetně služeb — 44 miliard. Turecko zaujímá 13. místo v ruském importu (zařízení, potravinářské zboží, zemědělské suroviny a textil).
A pro Turecko je Rusko největší vývozce. V podstatě Rusko dodává přírodní zdroje. V roce 2014 zajistilo Rusko 60% spotřeby Turecka v přírodním plynu. Kromě toho, v minulém roce investovalo Rusko do turecké ekonomiky více než 5 miliard dolarů a Turecko méně než 800 milionů dolarů.
Ohrožena může být i stavba první turecké jaderné elektrárny Akkuyu, kterou měl realizovat Rosatom. Hodnota transakce se odhaduje na 22 miliardy dolarů, což znamená, že se jedná o největší v portfeji ruské státní korporace.
Jak zdůrazňuje Kommersant, může Turecko omezit plavbu ruských lodí průlivy Bospor a Dardanely, což bude mít mimo jiné dopad na zásobování letecké základny Hmeimim v Sýrii. Avšak podle Konvence z Montreux z roku 1936, která upravuje režim plavby zmíněnými průlivy, se Ankara může pro podobný krok rozhodnout jedině v tom případě, že bude mít za to, že jí hrozí válka. A dokonce i v takovém případě bude svoboda obchodní plavby zachována, i když s určitým omezením. Úplný zákaz může Turecko vyhlásit jen v tom případě, že samo vstoupí do války.
Teroristé využívají území Turecka pro své cíle. Turecko svými akcemi v podstatě dalo najevo, že chrání bojovníky Islámského státu. A není na tom nic divného, jestliže bereme v úvahu informace o přímém finančním zájmu některých úředních osob v Turecku, napojených na dodávky ropných výrobků vyráběných v podnicích patřících ISIL.
Rusko už dávno zaznamenávalo, že na území Turecka je mnoho ropy z ložisek kontrolovaných Islámským státem, prohlásil ruský prezident Vladimir Putin.
Zde je třeba zdůraznit, že islámský vahábistický a saláfistický terorismus, který je politickou doktrínou Saúdské Arábie, spojence USA, nereprezentuje v tamním regionu pouze samozvaný teroristický islámský stát, ale rovněž řada dalších teroristických organizací od Al Kajdy, přes an-Nusrá až po Palestinský džihád vraždící izraelské civilisty noži a auty. Další podobné islámské organizace brutálně řádí především jižněji v Africe, aktuálně v Mali, ale rovněž v Libyi, Egyptě i jinde.
Turecko má z hlediska vztahu k Evropě zvláštní pozici jako pokračovatel islámské osmanské říše. Z hlediska historického vývoje, etnika a náboženství to není evropská země. Především to byl dlouhodobý nepřítel okolních zemí, provádějící brutální islamizaci a zotročování Afričanů, křesťanských Arabů, Peršanů, Židů a Evropanů.
Turecký prezident Erdogan sní svůj sen, aby vzniklo zase něco na způsob Osmanské říše, tedy sní sen o dominantní pozici Turecka v regionu. K tomu potřebuje rozbít Balkán a Blízký Východ. Proto ta spolupráce s islamisty, proto vydírání Evropské unie přes takzvané uprchlíky. S islámským státem mají Turci čilé styky a ropa od ISILu do Evropy a jinam jde přes Turecko.
Turecko je rovněž zvláštním členem NATO. Především z hlediska polohy logicky nemá co dělat v rámci aliance, jež měla chránit západní Evropu před Sovětským svazem. Ani dnes nelze předpokládat ruský útok na Evropu přes Turecko. V řadě případů se Turecko odmítlo podílet na akcích států NATO, například v době války proti Iráku.
Šéf turecké rozvědky nedávno navrhl, aby Turecko ISIL oficiálně uznalo jako stát. Expanzivní politice Turecka napomáhají jako pátá kolona menšiny Turkmenů v Iráku a Sýrii. Turkmeni spolupracovali s tureckou armádou rovněž při jejích opakovaných útocích proti Kurdům na území Iráku. Cílem je získání zdrojů ropy v iráckém Erbílu a Mosulu a rovněž dobytí Sýrie s jejími ropnými zdroji.
Dále lze připomenout, že vojensky napadlo Řecko v době kyperské krize. Z toho vyplývá, že Turecko nebylo a není pro evropské státy NATO přínosem, naopak spíše vytváří bezpečnostní rizika, především současnou podporou islámského terorismu.
Turecké tajné služby pracují ve všech evropských zemích. Jako agenty využívají často Kurdy, které se jim podařilo přinutit ke spolupráci. Jejich úkolem je nejen klasická špionáž a boj proti Kurdům a Arménům žijícím v Evropě, ale především podpora přistěhovalých muslimů a propagace islámu. Turecko a Saúdská Arábie dodávají teroristům zbraně, především protitankové řízené střely TOW amerického původu.
Přes Turecko plynou konvoje cisteren s kradenou iráckou a syrskou ropou a dalším materiálem v ceně milionů dolarů denně. Ruský útok na tyto cisterny znamená podle západních odborníků ztrátu kolem 1,5 milionu dolarů denně pro ISIL a samozřejmě i pro Turecko, které vlastní zdroje ropy téměř postrádá. Sestřelení ruského letounu tureckými stíhačkami americké výroby lze považovat za odvetu za tyto útoky a akt přímé vojenské podpory ISIL a jiných islámských teroristických organizací. Sestřelení ruského letounu nasazeného v boji proti islámskému terorismu lze hodnotit jako arogantní, pravděpodobně předem připravenou vojenskou provokaci Turecka, které se spoléhá na ochranu ze strany USA a NATO.
Vyšlo na ePortal.parlamentnilisty.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
