Podle volebního modelu CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění České akademie věd) by ČSSD s 19,5 procenty skončila druhá za ANO, které získalo 34,5 procent stranických preferencí rozvržených do voličských hlasů ve fiktivních říjnových volbách do poslanecké sněmovny. Na grafu tříletého srovnání povolebních preferencí - od stejné instituce - je vidět radikální propad u ČSSD, takříkajíc na samé dno. Výsledek potvrzuje rovněž výzkum STEM, u kterého se ČSSD dokonce dostala na třetí místo za ANO a KSČM.
Sociální demokraté hledají nyní příčiny svého neúspěchu a zároveň uvažují o možných změnách, aby čelili možnému neúspěchu v parlametních volbách, které se konají za rok. Mnozí říkají, že není nic ztraceno, ale musí dojít k razantním a urychleným změnám, a to zejména v nabídce volebního programu ČSSD, dále musí tato strana podle komentátorů změnit svůj způsob komunikace s lidmi. Neposledním krokem je tah, nikoli nepodobný sportovním klubům, kde se provádějí rošády v týmu. K tomu nyní přistupuje premiér Bohuslav Sobotka, když si k sobě zve na pohovor některé své ministry (Svatopluk Němeček, Jiří Dienstbier, Jan Mládek a Michaela Marksová). Dnes o změnách jedná s prezidentem Milošem Zemanem.
Pro ČSSD nemusí být nic ztraceno – zbývá rok. Je však zapotřebí provést personální změny, změny ve vládě, zásadní změny programové, změny v marketingu, v komunikaci. Takže vlastně změnit všechno.
Důvody neúspěchu a vizi vidí již zmiňovaný poslanec Tejc ve třech bodech: „Postoj strany k církevním restitucím, nedůrazné, nesrozumitelné stanovisko k migraci a nedostatečně vysvětlená reforma policie.“ Změnu definuje takto: „Sociální demokracie by měla ztratit nálepku strany dávek a měla by se zaměřit na solidaritu. Ale solidaritu s odpovědnými, s těmi, kteří chtějí pracovat a nechtějí od společnosti jen brát.“
Jak na to - radí Jiří Paroubek
Zajímavé je, že právě v těchto dnech se ozval bývalý předseda ČSSD a také bývalý šéf strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. Dokonce někteří komentátoři začali spekulovat o jeho možném návratu do strany sociálních demokratů a s tím připomínají jeho vylepšení image strany po Grossově odstoupení. Je ve skutečnosti insider v ČSSD a možná právě proto je tím, kdo první poměrně přesně dokázal definovat neúspěch ČSSD a zvedl varovný prst, když se razantně opřel do ČSSD za svalování viny za neúspěch na voliče: „Pokud nebude něco, co by je zvedlo ze židlí, tak prostě nepřijdou. Dnešní stav přitom zdaleka nemusí být konečná, pokud se strana nezačne rychle reformovat a voliči neuvidí rychlý náběh změn. V takovém případě se už před Vánocemi dožijeme nějakých dvanácti třinácti procent.“ Nejen na svém webu Vaševěc, ale i jinde v médiích se objevily jeho představy, co by tato strana měla učinit, aby dosáhla na úspěch v parlamentních volbách.
Jestliže byly stanoveny body, na kterých se mnozí shodnou, že by takto měl předseda strany a premiér Bohumil Sobotka postupovat ke zdárnému cíli, podívejme se na tyto hlavní body (změny ve vládě, změny programové a změny v marketingu a komunikaci), jak je vidí Jiří Paroubek.
První krok – personální změny
Přestože zbývá pouhý rok do voleb a mnozí se diví Sobotkově kroku změn ve vládě, tak Jiří Paroubek tento tah nerozporuje. Podle něj se však jedná o „Sobotkovský krok“ – přeloženo, je to vše „váhavě, pomalu, nerozhodně a s časovými ztrátami“. Z tohoto hlediska bývalý předseda ČSSD současnou akci také do jisté míry zpochybňuje: „Strana se ocitne ve složité situaci, ministři budou v těžké situaci, kdo skončí a kdo neskončí. Dějí se spekulace, které mne sice pobavily, ale nechtěl bych být v kůži těchto ministrů. Ale myslím si, že takové věci, jako je změna ve vládě, je potřeba provést velmi rychle, aby měly určitý efekt. Také je třeba jmenovat ty ministry, kteří ztěžují konání vlády, a to i z koaličních stran, jako je třeba ministr Ťok, ministr Herman, ministryně Šlechtová, a to by se premiér Sobotka neměl obávat říci,“ uvedl Paroubek v rozhovoru pro Českou televizi a dodává: „Pokud má dojít ke změnám ve vládě, musejí být provedeny rychle.“
Totéž zdůrazňuje na svém webu „Vaševěc“, kde podotýká: „Na jednu stranu je tedy potřeba vyhnout se pasivitě, ale na straně druhé je také třeba vyhnout se zoufalým anarchistickým nápadům, které by stranu mohly stáhnout do propasti.“ V této opatrnosti je třeba podle Paroubka postupovat v personálních změnách uvnitř strany. To může vést až ke „komickým nápadům na zlepšení současné neveselé situace ČSSD, vycházející z čirého zoufalství. Takovým námětem je např. to, že by vedení ČSSD mělo být vytvořeno na základě celostranického hlasování členů,“ uvádí Paroubek a dodává, že by to byl konec strany, která by se rozložila na prvočinitele. Bývalý předseda ČSSD je pro konsenzus ve straně, který by straně zajistil dynamiku a podle něj „ČSSD nemá dobrých kádrů nazbyt, a proto musí s každým člověkem, který něco umí, pečlivě hospodařit.“
Zde je zajímavá jedna věc, že v začátku svého vládnutí sliboval Sobotka příliv nové krve a myšlenek do ČSSD, což se nekonalo. Jiří Paroubek to vidí v tom, že „Bohuslav Sobotka vede personální politiku jinak, než jsem vedl já, kdy jsem dával příležitost talentovaným lidem. On se snaží spíše této konkurence zbavovat, což je jeho velká slabina, a to se samozřejmě projevuje na této straně, která ztratila mnoho talentovaných lidí, kteří jsou dnes nepoužitelní nebo jen na pár sezón – Michal Hašek, Onderka, Kainar a celá řada lidí. Hospodaření s talentovanými lidmi současnému vedení strany vůbec nejde, a to je špatné.“
Druhý krok - program
Ten je ve svém důsledku vázán na krok první, neboť záleží na tom, kdo program tvoří, což svými poměrně tvrdými slovy vůči premiérovi Jiří Paroubek také říká: „Co se týče premiéra Sobotky, nemusí jít ještě o tzv. „jeho poslední K.O.“, pokud se mu podaří oddělit funkci premiéra, kterou musí dotrpět do konce funkčního období a musí se najít někdo, kdo povede stranu a bude lídrem do sněmovních voleb a kdo ponese tíži volební kampaně. To souvisí s otázkami programovými, neboť nelze stále dokola omílat onu archaickou nabídku – jde o sociálně-právní agendu, která patří k ČSSD, a pokud chci třeba minimální mzdu, na to stačí odbory a není potřeba strany ve volbách. Je potřeba otvírat nové otázky, nové programové cíle, které by přinesly ČSSD nový okruh voličů. Chce to nového lídra, a to Sobotka již z povahy věci být nemůže.“ V tomto je pro Paroubka příkladem německý kancléř Gerhard Schröder, který, když strana padala dolů, když zaváděl agendu pro sociální demokracii nepříjemnou, změny pracovního práva, tak rozdělil funkce a byť strana měla několik měsíců před volbami dvacetiprocentní ztrátu, dokázal se na CDU dotáhnout a vybojovat téměř remízu. Takovým dalším příkladem je pro něj i krok Miloše Zemana, kdy jako premiér rok před volbami nechal Vladimíra Špidlu vést stranu.
I v tomto kroku má však Paroubek naspěch: „Během několika málo týdnů by strana měla předložit základní cíle nového volebního programu, jakýsi krátký volební program, který by byl východiskem k vnitrostranické diskusi A také k diskusi s širokou veřejností. V tomto programovém dokumentu by již měly být obsaženy programové cíle oslovující nové zájmové skupiny a vrstvy české společnosti, které se zatím s politikou ČSSD příliš neztotožňují.“
Jiří Paroubek nepřipouští, že by klasické strany měly pro voliče toužící po změně být „vyšeptalé“. Vidí vinu v tom, že diskurz pravice/ levice se v posledních letech vytratil. Tvrdí, že však existují levicová témata, a „k těm je třeba se vrátit, nevyhýbat se jim a nově je definovat.“ Tato témata v rozhovoru pro ČT definoval: „Jedno z nich je třeba americká základna na našem území, a to okamžitě zabere. Pokud Andrej Babiš s ministrem Martinem Stropnickým řekne, že jsou pro, umožní to oddělit levicové voliče od Babiše. Nebo otázka církevních restitucí a jejich novely, nebo je zde otázka ochrany spotřebitele – to je rovněž velké téma, které je mimořádně nepříjemné pro Andreje Babiše, který je velkým výrobcem potravin a je otázka, proč platíme za potraviny v základním spotřebním koši o dvacet až třicet procent více než v sousedním Německu nebo Rakousku, a proč jsou v horší kvalitě. Je potřeba postavit i otázky, které jsou třeba malé, v diskurzu mají význam pro lidi, neboť se týkají každého dne.“ Jsou ale podle Paroubka také otázky, kterým se ČSSD vyhýbá nebo je pojme špatně. Myslí tím ekologická témata, jako je energetický mix, pro který jsou lidé naladění. „Jsou to témata, která ČSSD unikají a pak se volič dívá na tuto stranu jako na archaickou, která není schopná akceptovat tyto myšlenky,“ komentuje programové možnosti ČSSD Jiří Paroubek.
Třetí krok – marketing a komunkace
Jedna z příčin ztrát sociální demokracie, mnoha komentátory zdůrazňovaná, spočívá v tom, že ČSSD neumí své pozitivní myšlenky a činy prodat, Jiří Paroubek toto rovněž podtrhuje: „Neumí věci komunikovat, straně chybí marketing a chybí jim to, co se daří Babišovi a co jsem vždy zdůrazňoval, co je vůči ČSSD uplatňováno, a to je udržování strategické iniciativy.“ Tu si Paroubek představuje tak, že je třeba si vybrat určité téma, a to komunikovat. Podle něj může jít o téma chybné či nekorektní, to je celkem jedno, ale je důležité, že se na to určitou dobu soustředí společenský diskurz, a tím je umožněna i komunikace všem osobnostem strany, že jim pomůže vykličkovat i z témat, ve kterých nejsou třeba zdatní nebo jsou jim nepříjemná. Daří se takové téma a názor na něj prosazovat u veřejnosti. „Tato pragmatičnost a účinnost chybí sociálním demokratům, a to dnes umí Andrej Babiš a také, i když je to pro něj z titulu jeho funkce složitější Miloš Zeman,“ říká Paroubek.
Toto uzavírá pro ČSSD optimisticky: „Zkrátka nic není beznadějné. ČSSD ve své snaze nesmí připustit politický monopol v této zemi a může být překvapivě podpořena i vrstvami, které dnes ani netuší, že by tuto stranu v blízkém budoucnu podpořit mohly.“
Paroubkův návrat? Těžko říci, ale něco naznačil v časopise Týden: „Faktem ale je, že mi dodnes někteří sociální demokraté volají. Volali mi už před volbami. Dalo se totiž očekávat, jak ty volby dopadnou. Ti, kteří se mi ozvali, čtou ostatně mé články a názor na věc měli podobný.“
Jiří Paroubek:
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem, dosahoval stát hospodářského růstu (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. V období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
(zdroj Vaše věc)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
