Analýz, co by se stalo či nestalo, kdyby Britové v referendu rozhodli o vystoupení z EU, přibývají každým okamžikem desítky. Na výsledek si ovšem netroufne vsadit ani jeden z analytiků či komentátorů.
Já tak učiním, neboť sociální darwinista ve mně mi silně napovídá: Britové se nakonec rozhodnou v EU zůstat, neboť převládne strach z nejistého, který do nich navíc velmi intenzívně vtloukají nejen příznivci EU v Británii, ale z celé Evropské Unie. A kšeft se strachem je nejen v politice tím nejvýnosnějším.
Frederick Forsyth, autor bestseleru Den pro šakala a dalších k brexitu napsal: „Pro mě je to jednoduché. Chci svou zemi zpět.“
Dodávám: přesně takhle jednoduché to je. Jenže politici jednoduché věci nenávidí, neboť neumožňují ani mocenské, ani ekonomické manipulace.
Když jsem před 25 lety vznesl poslanecký dotaz, zda by namísto přestavby železničních koridorů na 160 km rychlost nebylo lepší rovnou stavět rychlodráhy, tehdejší odborníci mne ironicky poučili, že je to u nás nesmysl, neboť jsme tak malý stát, že by se u nás rychlovlak ještě pořádně ani nerozjel a už by musel brzdit.
Od té doby jsme zřejmě silně zvětšili svoje území, neboť se o rychlovlacích opět začíná mluvit.
Miroslava Táborská na facebooku pro novodobé svazáky:
Když řeknu, že Martin Schulz, Juncker či Obama jsou levicoví sráči, tak ta věta říká, co si myslím o těch třech.
Je to v něčem nesrozumitelné?
Když budu chtít říct, co si myslím o Putinovi či Rusku, bude větným předmětem slovo Putin nebo Rusko.
Je to v něčem nesrozumitelné?
Zdá se mi, že to srozumitelné je. Nikoli však pro bolšánky, kteří za kritikou Obamy vidí vzývání Putina a za kritikou Bruselu touhu po diktátu Moskvy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
