Jaro je v plném proudu a tak se šeď a nevlídno rychle změnily v orgie barev a vůní. Slunce zkrátilo nejen noční tmu, ale i délku dívčích sukní. A maminky s kočárky jaro vyhnalo z nákupních středisek a čekáren dětských doktorů do parků a do ulic. Také cyklisté zaplavili kraj, zrovna tak jako ryk motorek.
Alergici kýchají, smrkají a slzí, tu z pylu řepky, tu z všelijakých jiných kytiček, keřů a stromů.
Prostě se vrátilo jaro a vše jako by bylo opět při starém.
Ale nemylme se! Časy se přece jen mění a jeden podstatný rozdíl tady je. Nejlépe jej asi ilustruji na dvou zdánlivě stejných příhodách, které ovšem od sebe dělí celé půlstoletí. Obě jsem je na vlastní uši zažil:
V poválečném máji přichází ze školy uplakané děvčátko a stěžuje si babičce: „Babi, já se popálila v parku od kopřiv…“
A babička na to: „Nic si z toho, děvče, nedělej. Příroda je moudrá a jistě to zařídila tak, že v parku roste vedle kopřiv i jitrocel. Přiložíme ho na nožičku a záhy bude vše v pořádku!“
Stejná situace, letos: „Babi, já se popálila v parku od kopřiv…“
„Nic si z toho, děvče, nedělej, zažalujeme Městský úřad, že trpí v parku takové svinstvo!“
Přeju dětem samé starodávné babičky a Vám ostatním krásné jarní dny!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
