Miroslav Sládek: Příklad pokleslosti české žurnalistky v podání časopisu Týden

Vzhledem k minulým zkušenostem s tandemem Wolfová (chudák děda se musí v hrobě obracet), Kvasnička, jsem jim poslal dopis, ve kterém jsem stručně objasnil moje stanoviska k současnému dění. Chtěl jsem se tak přesvědčit, zda tomu tandemu jde o seriozní rozhovor, nebo jenom o další pomlouvačný útok. Jak se ukázalo, vůbec jsem se v nich nemýlil. Dokonce je na tomto příkladu vidět, že ke svým útokům nepotřebují osobu, které předstírají zájem o rozhovor a ani její vyjádření. Neměli tedy v úmyslu udělat seriozní rozhovor, a když jsem se nepropůjčil k jejich špinavé hře, tak v návalu afektu vychrlili toto veledílo, jako snůšku blábolů.

Je to dosti ubohá ukázka české pokleslé žurnalistiky a její autoři si asi vůbec neuvědomují, že takto znevažují celý svůj obor a snižují již beztak pochroumanou pověst sdělovacích prostředků. Níže je přiložen dopis, který zkritizovali. Je zajímavé, že můj dopis neotiskli, když podle jejich vyjádření je, cituji doslova:

„Dopis Miroslava Sládka nebudeme zveřejňovat. Kromě zvířecích metafor a la Mein Kampf je jinak prošpikován prvoplánovými populistickými floskulemi, které už jste tisíckrát slyšeli.“

Můžete sami posoudit, jaký je obsah mého dopisu, který byl, připomínám napsán již v září tohoto roku.

„Proč jsem zde?

Jsem zde, protože mne k tomu vyzývá stále více spoluobčanů. Doslova na každém kroku je mi připomínáno některé moje vystoupení před mnoha lety s dodatkem – a měl jste úplnou pravdu.

Nemám nejmenší důvod a nechci těžit ze současných nálad a problémů tak, jako to dělají populisté bez ohledu na to zda, jsou ve vládě, v parlamentní opozici nebo mimo parlament. K něčemu takovému jsem se nikdy nesnížil ani v minulosti, a nehodlám tak činit ani dnes.

Společnost v České republice je nemocná v důsledku selhání všech demokratických institucí. To ovšem nebyl samovolný proces, ale demontáž demokratických institucí a naprostá devalvace principů, na nichž spočívá svobodná a demokratická společnost, je výsledkem sametového podvodu před čtvrtstoletím a neblahého působení tzv. politiků ovládajících naši zem již po desetiletí. Je úplně jedno, zda v čele země je současný nebo minulý člen komunistické strany a agent tajné komunistické bezpečnosti, nebo zda působí tyto osoby pouze v ekonomické sféře. Jejich myšlení a chování jsou stále stejné. Soustavně selhávají i ostatní pilíře demokracie díky naprosto nekoncepčnímu a chaotickému jmenování soudců, diplomatů a státních úředníků ne podle osobních kvalit, ale pouze podle stranické příslušnosti.

Selhal samozřejmě i nástroj sám o sobě prohlašující, že je hlídacím psem demokracie. Tuto funkci nemůže plnit novinář, který je zaměstnancem politika. Proto také žádné strážce nebo hlídací psy v České republice nemáme, pokud ovšem nehlídají a nemaskují zločiny svých zaměstnavatelů. Díky nim jsme se také dostali do pozice každé jiné banánové republiky ovládané majiteli plantáží.

Je pochopitelné, že lidé, kteří si nikdy sami nevládli, nejsou schopni si jednou za čtyři roky zvolit ze svého středu ty nejlepší. Nechají se velmi snadno zmanipulovat mediální masáží prováděnou pod taktovkou majitelů médií. A proto jsou v čele „naší“ země lidé příliš hloupí, aby dokázali jakýkoliv problém pojmenovat a najít jeho řešení, příliš opojení mocí, aby naslouchali lidem a příliš zbabělí na to, aby dokázali správná řešení také uskutečnit.

Nechci, aby problém tak zvaných uprchlíků, byť velmi aktuální, byl zneužíván ke znevažování našich návrhů řešení tak, jako tomu bylo v minulosti třeba tím, že byla neustále omílána otázka našich nepřizpůsobivých spoluobčanů a zamlčovány podstatné a důležité části našeho programu. Naprostá většina z nově příchozích je poháněna pouze vidinou ráje a blahobytu, kterého si bez práce užívají Evropané. Ten obraz byl záměrně vytvořen internetem, mobilní komunikací a satelitní televizí, kterých mají i v těch nejchudších chýších nadbytek. Naprostá většina tedy neprchá před válkou a není v ohrožení života. Nehledě k tomu, že si válku zapříčinili sami svou sektářskou nenávistí a ve jménu Alláha se zabíjejí navzájem. Přitom sami mezi sebou si nepomohou, například Saudská Arábie by žádného Araba nepřijala, proč bychom měli tedy my? Jako důsledek staleté nenávisti mezi kmeny, šíity a sunnity dochází k tomu, že Arabové bombardováním vyhánějí Araby z jejich domovů a ženou je k nám. Není to forma vývozu islámské revoluce?

Zvláštní kapitolu přitom tvoří státy, které soustavně dodávají zbraně a bombardují země obývané Araby. Kromě toho, že se chlubí počtem zabitých džihádistů nechtějí pro oběti svých bomb udělat nic anebo se odvolávají na solidaritu a přerozdělování kvót.

Evropa by měla být velmi dobrým rádcem, protože sama ví, k čemu vedou války. První světová zdevastovala Evropu a položila „výborné“ základy pro druhou světovou válku, která přinesla nejen obrovské lidské ztráty a utrpení, ale položila „ještě lepší“ základy pro komunistickou nadvládu. A počet obětí a utrpení stále stoupalo. Jak se však spoléhat na ty národy, jejichž vůdci selhali v průběhu druhé světové války, v roce 1948, 1956, 1968. Vždy zvolili špatně a vždy jejich rozhodnutí znamenalo jen další utrpení. A nyní nechají otevřít vnější hranice a nechají zdevastovat znovu, potřetí a tentokrát naposledy celou Evropu a všechny evropské národy, veškeré původní domorodé obyvatelstvo. To není nic jiného než genocida celého kontinentu a bohužel u mnohých pomýlených dobrovolná.

Jedním z důvodů, proč je problém s uprchlíky tak hrozivý je i naprostá neexistence vnějších hranic schengenského prostoru. To, že Brusel a tím pádem celá Evropská unie je prodchnuta duchem komunismu a způsob vládnutí bruselské administrativy je naprosto totožný se Zámkem Franze Kafky, musí být jasné každému občanovi. Jak gigantickou ničemnost však Brusel spáchal, když zároveň s logickým a vítaným zrušení vnitřních hranic mezi členskými státy EU nechal zrušit i vnější hranice schengenského prostoru? Pro tento vlastizrádný čin není omluvy a zasluhuje trest nejvyšší.

Předkládáme zcela srozumitelná řešení. Soucit a snaha pomoci se nemůže zaměňovat se slabostí a neschopností. Když je mi někoho líto to neznamená, že opustím svůj dům, vzdám se své kultury a svých bohů a předám svoji zem hejnu kobylek. Kobylky táhnou krajinou a zanechávají za sebou jenom spoušť. Když už nemají, co jíst jdou dál. Nic nestaví, nic nebudují, o nic jiného nemají zájem. Je to jako v každém jiném stádě nebo hejnu. Když máte třeba jedno zvíře, tak je to váš přítel. Když máte tři, zvolí si vůdce a odmítnou poslušnost. Ti, kdo přicházejí dnes, se nechtějí začlenit do společnosti, integrovat se a být jako původní domorodé obyvatelstvo. Chtějí jen kořistit.

Proto navrhujeme pomáhat jim tímto způsobem. Deportovat je zpátky do jejich vlasti. Působit na jednotlivé vlády a znesvářené skupiny v jejich rodné zemi tak, aby tam zavládl mír. Vzdělávat jejich inteligenci tak, aby mohla doma rozvíjet ekonomiku, především průmysl a zemědělství. Vyškolit jejich odborníky a poslat je zpátky taktéž ……

V žádném případě však nehodláme je zde ubytovat, živit a vzdát se naší země, naší kultury a našeho přesvědčení.

PhDr. Miroslav Sládek

Poznámka pro redaktora: Až vyjde doslova to, co jsem tady médiím předložil, teprve potom a s těmi, kdo tak učinili, můžeme pokračovat na další témata.“

Ale abych se pro pobavení před Silvestrem vrátil k jejich blábolům, například černoši na stavbě. Tuto historku jsem si vymyslel a úmyslně vypustil před jedním člověkem s cílem si ověřit, zda je to spolehlivý člověk anebo zda donáší. To, že se tato historka objevila v médiích, je důkazem jednak toho, že jsem se v tom člověku nemýlil a že s ním nemohu spolupracovat a zároveň usvědčuje zdejší média, že jsou schopna v zájmu pošpinění mé osoby publikovat jakýkoliv výmysl.

Další nesmysl. S manželkou se „hádáme“, to přiznávám. Například jedním důvodem bylo, zda našeho psa nechat kastrovat nebo ne. Jelikož to je pes, tak jsem hrdinně hájil jeho mužská práva. Mohu se pochlubit, že jsem vyhrál. A jistě i v budoucnu se nevyhneme debatám na podobná „důležitá“ témata.

Závěrem tedy mohu konstatovat, že jediné, co se autorům povedlo, je propagace mé facebookové stránky.

Přeji autorům příjemné vánoční svátky za těch třicet stříbrný, které jistě ve formě mimořádných prémií dostali, a to byl také jediný a mrzký cíl jejich snažení.