MIROSLAVA ČEJKOVÁ připomíná významné mariánské proroctví ze sedmnáctého století, jež se vyplnilo s až děsivou přesností.

Památné zjevení

Podivuhodná je již samotná historie, jak bylo svědectví matky Mariany objeveno. Mariana ve své skromnosti prosila Matku Boží, aby její jméno zůstalo v utajení. Matka Boží jí slíbila, že teprve po třech stoletích mlčení bude odhaleno a s ním i její poselství. Tak se také skutečně stalo. Po smrti matky Mariany její zpovědník a duchovní otec P. Michael Romero OFM sepsal její životopis. Tento životopis je spolu s životopisy všech spoluzakladatelek kláštera sester Neposkvrněného početí v Quitu zachován ve velkých matrikách pod titulem El Cuadernon.

Na základě těchto údajů napsal roku 1790 P. Manuel Souza Pereira, provinciál otců františkánů v Quitu, knihu o jejím zázračném životě, která byla mnohem později, až v roce 1988, přeložena Marian Therese Horvatovou do anglického jazyka pod názvem Naše Paní Dobrého díla - proroctví pro naši dobu. Nadpřirozenou povahu vylíčených událostí a svatost matky Mariany navíc dosvědčil pozdější zázrak: v roce 1906 byla v průběhu oprav kláštera otevřena rakev s jejím tělem, které po uplynutí takřka tří staletí zůstalo neporušené. 

Matka Boží se Marianě zjevila vícekrát. Během doby, kdy Mariana čelila křivému obvinění jedné řeholní sestry, která chtěla dosáhnout uvolnění řádových regulí, promluvila k ní poprvé, aby ji utěšila. Satan, který zkouší zničit Boží dílo, neuspěje, neboť ona je Matkou Dobrého díla. K její poctě byla posléze zhotovena socha s tímto titulem, jak Matka Boží žádala. Ještě před dokončením sochy byla tvář Madony zázračně kolorována. Řezbář, kterému byl tento úkol svěřen, prohlásil, že něco tak překrásného nemohly stvořit ruce smrtelníka, musí jít o dílo andělů!

Vyplněné předpovědi

20. ledna 1610 předpověděla Matka Boží, že na konci devatenáctého, a zejména ve dvacátém století, dojde k úplnému zničení morálky a k profanaci svátostí. Za příčinu tohoto stavu uvedla zednářské sekty, ačkoliv zednářství v tu dobu ještě nebylo ani založeno! "Věz, že konec devatenáctého, a zvláště pak století dvacáté, bude ve znamení exploze náruživosti a dojde k úplnému zničení morálky. Protože satan tehdy bude celkově panovat skrze zednářské sekty. Aby k tomu mohlo dojít, soustředí se zejména na děti. Běda dětem v těchto časech! Bude těžké přijmout svátost křtu i biřmování."

Dále hovoří o úsilí zničit svátost pokání, o zneuctění Nejsvětější svátosti oltářní nebo útoku na svátost manželství. Vlády řízené zednáři ustanoví nespravedlivé zákony s cílem zničit tuto svátost, což umožní nevázaný život v těžkém hříchu, a tím také nárůst počtu narozených dětí v nelegálních svazcích mimo Církev. To se samozřejmě odrazí i na stavu Církve. "Křesťanský duch rychle upadne, drahocenné světlo víry pohasne do té míry, že nastane téměř úplné zkažení mravů. Následky nemorální výchovy se zanedlouho projeví a způsobí nedostatek kněžských i řeholních povolání."

Stejně jako v jiných proroctvích hovoří Matka Boží o pohoršeních, která budou přicházet skrze kněžský stav. A konečně jakožto nedostižný vzor čistoty upozorňuje, že "v onom nešťastném čase propukne nezastavitelná záplava nečistoty, která vžene zbytek lidí do hříchu a následně stáhne nesčetné lehkomyslné duše do věčného zavržení. Nebude možno nalézt nevinnost u dětí, ostýchavost u dívek. V těchto chvílích největších potřeb Církve ti, kdož mají mluvit, budou mlčet." 

Temnota nemravnosti

K nejzávažnějšímu zjevení došlo zrána 2. února 1634. Matka Mariana dlela na modlitbách před svatostánkem a náhle zhaslo věčné světlo před oltářem. Když chtěla světlo opět zapálit, zjevila se Matka Boží a vyložila jí pět symbolických významů tohoto úkazu.

Za prvé, vyjadřuje rozšíření herezí na konci devatenáctého a počátku dvacátého století, které způsobí, že v temnotě nemravnosti pohasne v duších cenné světlo víry.

Za druhé, zhasnutí světla poukazuje na úpadek řeholních společenství, která budou v té době tonout ve zmatku. Mnoho povolání bude zmařeno špatnou formací.

"Třetím důvodem, proč zhaslo světlo," říká Matka Boží, "je atmosféra těchto časů prosycená duchem nečistoty, která jak ohavná povodeň zaplaví všechna veřejná místa do té míry, že stěží bude ještě nalézt panenskou duši.

Čtvrtou příčinou jsou zednářské sekty, které se infiltrují do všech společenských vrstev a s ďábelskou vychytralostí rozšíří své bludy v rodinách, aby zničily především morálku dětí. V těchto nešťastných časech zlo udeří nebývalou silou na dětskou nevinnost. Následkem toho budou nová kněžská povolání ztracena."

A konečně pátým důvodem, proč zhasla lampa v klášteře, je lhostejnost vlivných osob Církve, které budou nečinně přihlížet jejímu rozkladu. "Nepoužijí ve shodě s Boží vůlí svou moc k válce se zlem či k obnově víry. A tak lidé postupně zlhostejní v prosbách k Bohu, přijmou ducha zla a poddají se dychtivě všem způsobům hříchu."

To, že tento postoj církevní hierarchie bude zdrojem trestů, které sešle Boží spravedlnost, je obsahem pozdějšího zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova matce Marianě. Stalo se tak v jejich posledních letech života, kdy často trpěla nemocemi a všechno své utrpení obětovala za Církev, především Církev dvacátého století. 

Naděje existuje

Co také Matka Boží zdůrazňuje? Ve své panenské čistotě varuje před mravním úpadkem, a jakožto matka má na zřeteli blaho svých dětí. Hovoří k nám jako ke svým dětem, ale současně hovoří o našich dětech. Není snad třeba líčit, jak je každodenní obyčejný život veden v neustálém střetu s nemorálností tohoto světa na všech úrovních. Nicméně tento stav bude nadále pokračovat, pokud se nepodaří před ní uchránit naše děti.

Dnes zažíváme reálně a zcela konkrétně, jak sexualizovaná společnost útočí na nevinnost dětí, jelikož u dospělých osob ji lze už sotva nalézt.

Vidíme, že Matka Boží vykresluje obraz současného světa i stav Církve. Sami jsme nyní svědky toho, jak se její proroctví naplnilo. Je třeba si uvědomit závažnost situace a už vůbec se nespokojit s pouhým přisvědčením.

Ano, vše se do posledního písmenka vyplnilo.

Jakkoli se tyto vize dnešních časů mohou jevit beznadějnými, není tomu tak. Matka Boží též předpověděla, že malý počet věřících uchová poklad víry a že jistá řeholní společenství podepřou Církev během této hluboké krize. Nebeský Otec pak sešle Církvi preláta, jenž obnoví kněžského ducha.

Matka Boží dokonce otevřeně hovoří o svém vítězství nad satanem, jak jej Bůh od věčnosti ustanovil: "Svrhnu pyšného, prokletého satana, rozdrtím ho svýma nohama a vhodím do pekelné propasti. Následkem toho bude svatá Církev i země zbavena jeho ukrutné tyranie."