Je nepochopitelným faktem, že vnitřní bezpečnost státu a jeho obyvatel je narušena a tento stav se nikterak nezlepšuje. Ba naopak. Je znatelně cítit, že ochrana práv občanů pokulhává a spíše zákony napomáhají různým darebákům a šíbrům. Vymahatelnost práva pro běžného občana je stále horší a nedostupnější. Tento problém se však nedá řešit nějakými kosmetickými úpravami zákona o nutné sebeobraně. Mohli bychom se tímto procesem dostat blíže do stavu, kdy občané budou brát zákon do vlastních rukou, což v konečném důsledku není žádoucí.
Daleko více mě však zaráží fakt, že jak poslanec Okamura (ÚSVIT), tak poslanec Ondráček za KSČM, jakožto opoziční poslanci neřekli svým voličům to, co měli říci především. On to totiž není problém tohoto zákona, ale je to problém systémový. Prvotně se musíme zabývat tím, že drobná kriminalita, ale i brutalita při drobných krádežích a napadeních vzrůstá. Samozřejmě, že se kradlo vždy a přepadení či omezování osobní svobody nebylo nikdy nic výjimečného. Stojí však za připomenutí, že od pádu socialismu vzrostl tento druh trestné činnosti cca o 60% a přitom se všude okolo nás dokola tvrdí, že se lidé mají o mnohem lépe než dříve a že žijeme v demokratické společnosti. Ono to však není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát! V první řadě je třeba si uvědomit, že demokracie je cílový stav, kterého nikde na světě ještě nebylo dosaženo.
My můžeme říci a přiznat si, že žijeme v systému, jenž obsahuje pouhé fragmenty demokracie nahodile instalované v systému, které jsou obyvatelstvu záměrně lživě deklarovány jako ta pravá demokracie. Poslanec Ondráček (KSČM) by měl být tím prvním, kdož by lidem pomohl rozkrýt a prohlédnout tuto lež, nazývá-li se komunistou. Měl by lidem říci, že problém vytváří instalovaný systém, jenž upírá lidem jejich základní lidské právo, kterým je právo na práci! Toto právo se následně musí přenášet pro občana do polohy povinnosti pracovat a nežít jako parazit na úkor společnosti. Současný systém právo na práci nezajišťuje a tím následně vytváří svým dílčím způsobem nezaměstnanost. Občan pak ztrácí možnost zajistit si prostředky pro obživu svou nebo i rodiny legálním a morálně čistým způsobem. Jenže jíst nebo nějak bydlet se musí a tak lidem mnohdy nezbývá nic jiného, než krást či přepadávat ostatní. Ve smyslu této podstaty jsou následně lidé obětí systému a to jak okradení, tak i zloději. Samozřejmě, že i v té nejlepší společnosti se najdou tací, jež kradou a přepadávají, ale je vcelku jisto, že kdyby společnost byla koncepčně v demokratickém systému, tak by různých excesivních projevů zásadně ubylo a ten zbytek by policie měla ve značné míře eliminovat. Tento fakt dokazuje i to, že za éry socialismu, který jistě nebyl ideální a mnoha lidem ublížil, tak jsme se k té demokracii přiblížili nejvíce. Tehdy se také kradlo, ale v daleko menší míře a ze zcela jiných příčin. Dnes jde bohužel mnohým lidem jen o holé přežití. Zdaleka to není o tom, že bych bránil zloděje, nebo že bych chtěl upírat právo postižených se bránit. Je to o tom, že prvotním původcem zla je společenský systém, který by bylo lepší úplně změnit nebo UPDATOVAT. Za povšimnutí stojí i fakt, že poslanci Ondráčkovi uniká ideologická rovina problému, což je důkazem toho, jak skvěle zapadl mezi své soukmenovce v poslanecké sněmovně a stal se neviditelným. Škoda – docela jsme ti milý Zdeňku kdysi věřili a fandili.
Co se týče poslance Okamury, jenž vystoupil se svým příspěvkem v rozpravě, tak jsem toho názoru, že jde o populistickou snahu dělat z prdu kuličky. Pakliže jde panu Okamurovi o přímou demokracii, tak by také měl dobře vědět, kde je problém a neměl by se snažit hledat problémy tam, kde nejsou. Řešit následek na místo příčiny je hodno člověka rozumu mdlého.
Psali jsme:
_636093490614600384.jpg&id=116215)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
