Mezi největší recykláty patří Schwarzenberg, Kalousek, Rath, Bursík, Paroubek a někteří další. Díky jejich hroší kůži se i nyní odvažují svým zápachem dehonestovat předčasné volby. Jistě si říkají-ať to zapáchá jak chce-hlavně, že nám bude teploučko. Další velmi nebezpečnou kastou jsou politici, kteří se drží svých postů a poslaneckého mandátu jako věš košile což z nich činí zasloužilé zahřívače poslaneckých lavic. Mezi ně patří takové stálice jako například: Mareček Benda, Zuzka Rujbrová, Bohuslav Sobotka, Vojtěch Filip, Soňa Marková, Lihoslav Kalousek, Přemysl Sobotka a mnozí další. Volič-občan by si měl uvědomit, že právě tyto politické stálice, které se neustále pohybují na čelech kandidátek jsou ve většině případů těmi, kdož přivedl Českou republiku do současného hnoje. Že jsou to oni, kdož zavinil nejenom ekonomický, ale především mravní úpadek v míře odpovídající jejich mandátu. Fenomén politických stálic se vyskytuje v míře nemalé napříč celým politickým spektrem, ale řekl bych, že co do životnosti mají nejvíce navrch hvězdy z KSČM. Abychom eliminovali tento fenomén a zbavili se politických stálic, které fungují v podstatě ze setrvačnosti a nic nového již nejsou schopny vymyslet, musíme se my-voliči nad tímto problémem zamyslet a tyto lidi prostě nevolit. Na stavu republiky je totiž vidět, že tito lidé nedělají politiku z lásky k vlasti, či z lásky k národu, ale z lásky k vlastní osobní prosperitě.
Tito lidé mají vybudované za léta strávená ve sněmovně takové vazby, o kterých se nám ani nesnilo a není zaručeno nikým a ničím, že mají čisté ruce, i když není prokazatelné, že by činili cosi nekalého. Jsem však toho názoru, že nepodaří li se politikovi splnit svůj volební program tak by měl své místo přenechat někomu jinému-třeba schopnějšímu. Volební program by měl být pro politika alfou a omegou jeho činnosti, a pakliže není schopen jej naplnit tak by měl sebereflexivně přiznat, že buď lhal, nebo je neschopný či se zachoval oportunisticky v rámci svého vlastního konjunkturalismu. Pak tu máme ještě jeden bod, který však přizná málokdo a ten je o tom, že opozice byla prostě lepší, důraznější, konstruktivnější a silnější. Toto dokáže přiznat málokterý politik. Určitou zárukou čistší politiky je tedy volba kandidátů, kteří se nepohybují na čelních místech kandidátek-tj. cca od sedmého místa v kandidátce dolů. V tomto případě je velmi důležité využít v maximální míře kroužkovací metodu preferenčních hlasů. Bohužel ani předčasné volby dle mého názoru nepřinesou žádné zásadní změny natož změny systémové. V tomto ohledu bude volič dozajista zklamán. Občan by si měl uvědomit, že vládnout může pouze ten, kdož ovládá a řídí ekonomickou formaci. Ekonomická formace a její vlastnictví či řízení totiž vytváří následně moc politickou. Levice v současném rozpoložení sil nemá možnost převzít řízení ekonomické formace. Může na ní pouze participovat a to ještě v míře omezené, což sice umožňuje levici přežívat, ale pro společnost jako takou to má přínos minimální. Nejhorší na této situaci je fakt, že v současnosti není ani politická vůle v této oblasti provést systémové změny a to z mnoha příčin přičemž příkladně pro KSČM by tyto změny měly být principiálním základem jejich volebního programu-tedy to by platilo, pokud by KSČM byla skutečně stranou komunistickou. Bohužel o tomto v jejich programu nenalézám nic hmatatelného a přitom je zcela jasné, že takováto změna by byla obrovským přínosem pro celou společnost a hlavně dělnickou třídu, ale i komunistickou stranu. Došlo by ke značnému omezení vlivu buržoazie, mafie a jejich politických nástrojů a poskoků. Je důležité si uvědomit, že pokud by takovéto změny byly prováděny, bude se buržoazie a mafie bránit a to klidně i s použitím síly. Na to je nutné být vždy připraven. Největší mandát k provádění takovýchto změn ale nemá komunistická strana, nýbrž dělnická třída. Ta teprve následně může tento mandát delegovat na komunistickou stranu. Proč tomu tak je?? Protože dělnická třída je nepočetnější společenskou skupinou a má největší zásluhu na tvorbě HDP.
Dělnická třída je však značně oslabena svou vlastní nejednotností, je cíleně štěpena, zastrašována, vydírána, vykořisťována a diskriminována. V tomto postavení je dělnická třída téměř v celosvětovém měřítku z čehož vyplývá potřeba internacionálního pojetí pokrokové politiky, kde budou veškeré kroky vzájemně plánovány, koordinovány a cíleny. Stejným způsobem totiž ovládá svět a dělnickou třídu třída vládnoucí-tedy buržoazie. Nejde zde o nic jiného, než o použití stejných postupů, které používá buržoazie proti nám-dělníkům. Je smutným konstatováním, že se vůči dělníkům používají nekalé nástroje srovnatelné se zbraněmi hromadného ničení. Cítíme to na sobě v současném životě všichni. Státy, svět a ekonomiku totiž ovládá úzká společenská skupina, jež se nazývá buržoazie a za ní jsou očím veřejnosti ještě skryty další nadnárodní mocenské struktury a společenství. Tato velmi úzká společenská struktura diktuje postupy a podmínky, jimž jsou podřízeny národní vlády. Jako příklad nám nejbližší se jeví Evropská Unie a takzvaná Bruselská diktatura. Tato diktatura používá jako mocenský ekonomický nástroj třeba omezující kvóty zemědělské produkce, výrobu a ceny potravin, zdravotnickou péči, její ceny a dostupnost dělnické třídě, ceny energií či bankovní systém a systémy úvěrové, které jsou cíleny na účelové zadlužování společnosti. Jednou z nejhorších zbraní je nezaměstnanost a dodržování lidských práv. Toto jsou jen některé příklady, jak úzká vládnoucí elita drží pod krkem dělnickou třídu a diskriminační mechanismy které jsou vůči ní používány. Česká republika je v užívání těchto nekalých prostředků pro ostatní země doslova vzorem, ale naše politická reprezentace dělá, jako že to nevidí.
Šikana na pracovišti ze strany nadřízených, přetěžování, mnohdy i znemožňování vykonat tělesnou potřebu-to je každodenní chléb Českého dělníka.
Demokracie na pracovišti- to už je oblast snů. Říci vlastní názor je takřka nemožné bez rizika okamžitého vyhazovu. A to všechno je produktem vlastnictví ekonomické formace, která z lidí dělá doslova dobytek. Dělnická třída vkládá své naděje na nově vzniklé politické strany, ale tyto naděje jsou pouze optickým klamem, když jejich programy se nezabývají zásadními systémovými změnami. Tyto nově vzniklé strany jsou pouhým marketingovým tahem sloužícím ke štěpení jednoty dělnictva. Po splnění svého úkolu tyto strany zmizí nebo upadnou v zapomnění a pojede se dál. Tento proces je cyklický dle vývoje politické situace a využívá nespokojenosti ve společnosti, národnostní a názorové třenice ba dokonce někdy i fatalistického přístupu k řešení určitých problémů.
Dělnická třída si musí uvědomit, že ona nemůže hledat naději u politických stran, ale že ona sama je tou největší nadějí ve sjednoceném šiku. Pokud toto nepochopíme tak jsme odsouzeni k tomu, abychom v ČESKÉ ZEMI museli strpět šířící se zápach Schwarzenbergů, Bendů, Sobotků a dalších smradů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
