Tedy, jak známo, v úmyslu to komunisté měli a kosmonaut Vladimír Remek nebyl nadto z jejich pohledu vůbec špatným typem. Postava sice známá z totality, čili příznivcům KSČM libá, ale vlastně jakoby nepolitická, a tedy dost možná akceptovatelná i pro některé voliče ČSSD. Jenže Remek se z důvodů ne zcela jasných kandidatury vzdal. A narychlo už pak za něho KSČM nikoho nesháněla, podobnou figuru by patrně také hledala obtížně.
Nicméně se jaksi automaticky předpokládá, že disciplinovaný komunistický elektorát podpoří jednoho ze dvou kandidátů levice. Čehož si jsou také Miloš Zeman a Jiří Dienstbier vědomi, a tak se vypravili žádat předsednictvo KSČM o vyslovení podpory.
Komunističtí předáci to berou jako samozřejmou věc a připomínají, že obcovat s prezidentskými kandidáty, a to často dosti jiného vyznání, je pro ně starou vestou. To je sice pravda, ale tentokrát je to přece jen cosi jiného, hlava státu bude volena všelidově, nejde tedy jen o hlasy poslanců a senátorů. Kteří už také ve volbě hráli vysloveně rozhodující roli.
Nyní má strana za sebou čerstvý historický úspěch v krajských volbách a velmi slušné preference, kdo bude označen za jejího favorita, jistě není nepodstatné. Zároveň ale právě to může mít v plebiscitu hodnotu negativní, cosi jako příslovečný polibek smrti. Stačí si vzpomenout, jak se ve druhém kole senátních voleb zmobilizovala jedna pražská část a hladce vyautovala Jiřího Dolejše. Něco podobného by se v prezidentské volbě klidně mohlo opakovat.
Směsice zděšení a znechucení z krajských koalic za účasti KSČM a z instalace komunistického hejtmana na severu Čech jistě povede podstatnou část voličů proti tomu, koho komunistická strana veřejně podpoří. Lidé si totiž mohou také celkem právem myslet, že existuje dohoda o souhlasu se jmenováním vlády za komunistické účasti. A někteří jiní kandidáti už naplno řekli, že proti tomu by se určitě postavili.
Navíc tu může fungovat také to, že prezidentská volba se bude – pravděpodobně – konat nedlouho po volbách krajských a lidé budou chtít ukázat, že nástup komunistů hodlají brzdit. Pro Zemana i Dienstbiera (ten se ovšem do druhého kola těžko propracuje) by možná byla výhodnější tichá komunistická podpora, zveřejněná jim spíš může uškodit.
O čem přesně se kandidáti s vedením KSČM bavili, se patrně nedozvíme, zvlášť pokud šla skutečně řeč o případných komunistických ministrech. Takou věc by si nechaly obě strany takticky pro sebe. Jinak ale samotný fakt, že se pánové v pátek dostavili k rozhovoru s předáky KSČM, překvapivý samozřejmě není. I když leckdo možná čekal, že si to aspoň Dienstbier odpustí. Už proto, že je za určitých okolností akceptovatelný i pro nelevicové voliče.
Pokud by jistá příchylnost Miloše Zemana ke KSČM, třebaže nikoli zrovna vřelá, měla být ve druhém kole, na něž má reálnou naději, spíše nevýhodou, pak je třeba připomenout, že jeho pravděpodobným soupeřem bude ve finále Jan Fischer. Který byl ovšem členem KSČ, a to poměrně dlouho. Třebaže v její ideje nijak nevěřil. O to hůř, komunistou byl tedy z pouhého kariérismu. Občané ale ještě přece pořád mají možnost poslat do druhého kola někoho, kdo s komunisty bývalými anebo současnými společného nic nemá, ani mít nechce.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
