A dodal, že politikové jakoby na druhé straně nevnímali, že v dětských domovech zůstává mnoho dětí nikým neosvojených a spořádaným homosexuálním párům zároveň odpíraných.
Netušil ovšem, že záhy na to poslanec ODS a člen ústavně-právního výboru sněmovny Marek Benda v televizní diskusi s ministrem pro lidská práva Jiřím Dienstbierem projeví názor podstatně vyhraněnější. Doslova totiž prohlásil: „Dobře víte, pane ministře, že v dětském domově žádné použitelné děti v reálu nejsou.“
A když na to ministr ironicky reagoval, že „použitelné děti“ je hezký termín, poslanec se moc nezarazil: „Možná to zní drsně, ale to jsou děti, které jsou mnohdy jako tak nemocné a tak..., že nikde jinde než v tom dětském domově nepřežijou.“ Po chvíli si zřejmě uvědomil, že zašel daleko a počal vysvětlovat: onou „nepoužitelností“ myslel děti, které musí být „právně volné“.
To je ale přece samozřejmé, k adopci mohou být vydány pouze děti, jichž se rodiče definitivně vzdali (v drtivé většině jde o samotné matky, otcové často ani nejsou v křestním listu uvedeni), nic bližšího se o biologických rodičích nedozví ani ti, kdo si dítě z ústavu osvojili. O nějakých „právně nikoli volných dětech“ tedy vůbec nemůže být řeči.
Tak dlouholetému zákonodárci jakým je Marek Benda, to musí být známo. Původně politik Křesťanské demokratické strany, jež pak v půli devadesátých let vplynula do ODS, sám otec čtyř dětí, následně dostává v médiích co proto.
A je připomínáno jeho autorství takřečeného „náhubkového zákona“, omezující svobodu médií (posléze senátory změkčeného), i závěrečná práce na plzeňské právnické fakultě, vytištěná nezvykle velkým písmem, čímž nabyla kýženého počtu stran. To jistě není fér, neboť to s výroky na téma adopcí nesouvisí.
Možná se pan poslanec, coby katolík odpůrce adopcí homosexuálními dvojicemi, na což má samozřejmě plné právo, skutečně v televizním studiu jen nešťastně vyjádřil. Ale dlužno říci, hodně nešťastně. A ani dodatečným vysvětlováním dojem mnoho nevylepšil.
Příslovečně lze „mezi řádky“ z jeho slov k ministru Dienstbierovi totiž bohužel číst cosi předsudečného. Že totiž odložené děti mají neblahou genetickou výbavu. A tudíž jsou „nepoužitelné“. Jistě, často jde o neplánované potomky osob sociálně a všelijak jinak pošramocených. Už to, že se novorozeněte někdo vzdává, je přece drastické a pro téměř každého nepředstavitelné.
Ale někdy je situace matek de facto neřešitelná a ony aspoň doufají, že jejich dítě bude v péči a lásce těch, kdo sami mít děti nemohou. Jinými slovy, že děti, o které se z nejrůznějších důvodů nejsou mocny postarat, dostanou šanci. Aby na ně mělo - řekněme standardní prostředí - rozhodující pozitivní vliv.
Jsou ovšem případy, kdy adopce nedopadly dobře a kdy se, opět řečeno zjednodušeně, projevilo nešťastné genetické dědictví. Ale určitě nelze hovořit o pravidlu. A odborníci to dobře vědí. Nepochybně se začnou také ozývat.
Označit děti v ústavech generálně termínem „nepoužitelné“, a dodávat, že to je přece každému známá realita, jako to učinil pan poslanec, je předaleko za hranou termínu jiného, totiž „politické korektnosti“. Upřímně řečeno, rozum nad tím zůstává stát. A znovu dodávám, s adopcemi dětí homosexuálními páry to nesouvisí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
