Volby v roce 2015 znamenaly zhroucení bipartismu, etablovaného po přechodu k demokracii po smrti diktátora Franca. Od té doby se u moci střídali konzervativci z Lidové strany (PP) a socialisté ze Španělské socialistické dělnické strany (PSOE). Vliv ostatních politických stran byl zanedbatelný a z voleb vždy vzešla jednobarevná vláda. Španělští politici neměli faktické zkušenosti s koaličním vyjednáváním resp. vládnutím, což je jeden z důvodů vysvětlující současný dlouhotrvající pat. Druhým důvodem je rozložení sil v Cortesech, které neumožňuje vytvoření pravicové nebo levicové většiny. Pro Rajoyovu vládu hlasovalo 170 poslanců lidovců a Ciudadanos, zatímco 180 zákonodárců PSOE, Podemos a dalších drobných stran bylo proti. Zemi vládne od prosince 2011 Lidová strana.
Rozklad bipartijních systémů v Řecku a ve Španělsku souvisel s hlubokou ekonomickou krizí, kterou obě tyto země prošly. Zavedené strany oslabily na úkor nových „nepolitických“ hnutí. Lidovcům ubralo hlasy středo-pravicové liberální uskupení Ciudadanos (Občané), zatímco socialisté ztratili polovinu voličů na úkor levicového Podemos (Můžeme), které vzešlo z masových protivládních protestů během finanční krize. V současnosti španělskou politickou scénu ovládají tyto čtyři formace a počet jejich stoupenců se stabilizoval, což znemožňuje vyřešit patovou situaci novými volbami. Nicméně pokud do 31. října nezíská nikdo z politiků důvěru poslanců pro úřad premiéra, král Filip VI. rozpustí Cortesy a budou vyhlášeny další předčasné volby. Situaci navíc komplikuje silný separatismus v Katalánsku – 6. října tamní parlament schválil vypsání dalšího referenda o nezávislosti na Madridu. Podíváme-li se podrobněji na výsledky voleb, Katalánsko je výrazně levicovější než zbytek země a je baštou hnutí Podemos.
Opakované volby z 26. června 2016 dopadly následovně: Lidová strana zvítězila s 33 % hlasů, Socialistická strana s 22,6 % obsadila druhé místo, Podemos v těsném závěsu získalo 21,2 % a Ciudadanos 13,1 % hlasů. Zisky ostatních uskupení – zejména regionálních katalánských a baskických formací – byly zanedbatelné. Lze konstatovat, že rozklad bipartismu poškodil mnohem více socialisty než lidovce. Ti si i přes četné korupční aféry a politiku tvrdých úsporných opatření úřadujícího premiéra Mariana Rajoye udržují stabilní podporu třetiny španělských voličů, zatímco socialisty volí pouze pětina. Tento trend potvrzuje i průzkum preferencí z prvního říjnového týdne, který přisuzuje lidovcům podporu 34,1 %, Podemos 21,8 %, socialistům 20 % a Ciudadanos 13,4 %. Podemos aspiruje na pozici lídra španělské levice, což ukázaly nedávné regionální volby v Galicii a Baskicku, kde hnutí odsunulo PSOE do pozice třetí resp. čtvrté strany.
Nejen volební neúspěchy a stagnace preferencí, ale i neústupnost vůči lidovcům způsobily, že se proti lídrovi PSOE postavily některé osobnosti z vedení strany a donutily ho k rezignaci. Sánchezův odchod má umožnit řešení současné bezvýchodné situace – buď umožnit vznik menšinové pravicové vlády dosavadního premiéra Rajoye nebo velké koalice lidovců a socialistů. Otázkou je, zdali politika ústupků vůči pravici a obětování zásadového předsedy povede k růstu preferencí PSOE. Domnívám se, že spíš naopak a socialistický elektorát bude i nadále přecházet k Podemos.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
