Větší půlka světa ji vnímá jako ukázku ryzího gangsterizmu. Ale nikdo proti ní nehnul prstem. (ZDE)

John Wight se ptá: To si opravdu někdo myslí, že DonalduTrumpovi, Mike Pompeovi a Elliot Abramsovi jde o blaho venezuelského lidu? Vždyť jsou to lupiči a zákeřníci ve skvěle padnoucích oblecích, jejichž myšlení je mnohem blíž myšlení Al Capona než Thomase Jeffersona (ZDE).

Fakt, že prezident Maduro se dosud nerozkolébal k tomu, aby do vězení vsadil Jeana Guaida, loutku vybranou americkým impériem k ovládnutí Venezuely, může vyústit v zánik venezuelské demokracie. Venezuelští armádní velitelé si totiž mohou položit otázku, proč by měli tolik riskovat oni, když Maduro nečiní to, co je třeba. To je zatknout Guaida, obvinit ho ze zrady a popravit ho.

Chavezův nedostatek odvahy k rázné obraně venezuelské demokracie prokazuje dnes, bohužel, i Maduro. Vydává tím svědectví o své nedostatečné důvěře v sebe sama, která, vždy, Američany u cizích státníků rozpoznána, vedla k americkému puči.

Madurovým omylem byl i jeho souhlas s účastí amerických a britských médií na „humanitární pomoci“ na hranici venezuelsko-kolumbijské, která nepřátelům současné Venezuely umožnila natočit celou řadu propagačních filmů.

Po Venezuele přijde na řadu Bolívie.

(přeložil Lubomír Man)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele