V lednu 2002, na Den památky obětí holocaustu, mohl před německými zákonodárci promluvit významný historik a opoziční pracovník z prostřední odborové Solidarity Bronisław Geremek.
Jako vůbec první Polák ale před oběma komorami německého parlamentu promluvil ministr zahraničních věcí Władysław Bartoszewski. V dubnu 1995 byl jediným zahraničním řečníkem na akci uspořádané k 50. výročí konce 2. světové války.
Komorowski se v těchto dnech uchází o druhý prezidentský mandát. Geremek zemřel při autonehodě v létě 2008. Władysław Bartoszewski zemřel v pátek 24. dubna ve svých 93 letech. V den, kdy zemřel, pracoval ve své kanceláři zplnomocněnce předsedkyně vlády pro mezinárodní dialog. Deník Gazeta Wyborcza otiskl později rozhovor, který s ním v ten den jeho redaktorka natočila.
Bartoszewského si v českém prostředí zaslouží připomenout jednak v řadě s lidmi, jako Tomáš Kosta nebo Jiří Kosta – tedy s lidmi, kteří přežili holocaust a toto téma se stalo významným motivem jejich dalšího veřejného působení. A pak v řadě s lidmi, jako je Petr Pithart, tedy disidenty, kteří vstoupili do politiky, zastávali v ní i významné funkce, ale nikdy nepřestali být aktivními intelektuály.
Bartoszewski publikoval několik desítek knih věnovaných tématům moderních dějin. Bartoszewski byl od září 1940 do dubna 1941 vězněm koncentračního tábora v Osvětimi. Potom začal pracovat v polském odboji, byl členem odbojové Zemské armády, pracoval v organizaci Żegota – Rada pomoci Židům, což byl orgán západní exilové vlády, která takto pomáhala Židům v Polsku; účastnil se Varšavského povstání v létě 1944.
Po válce se Bartoszewski stal redaktorem časopisu Gazeta Ludowa, který jako svůj tiskový orgán vydávala Polská lidová strana, hlavní pravicová, agrárně orientovaná síla v poválečném Polsku. Nejen za tuto práci byla pak v letech 1946 až 1954 komunistickou vládou opakovaně vězněn.
Za práci ve prospěch polských Židů byl Bartoszewski v 60. letech oceněn titulem Spravedlivý mezi národy světa. V 70. a 80. letech působil v opozici, byl členem odborové Solidarity. V 90. letech se stal nejprve velvyslancem v Rakousku, posléze jako nominant prezidenta Lecha Walęsy zastával funkci ministra zahraničí. Tu samou funkci pak krátce vykonával ještě po roce 2000. „Vzpomínky a historická reflexe musejí být součástí našich vztahů,“ řekl Bartoszewski v projevu před německým parlamentem v dubnu 1995.
„Nemají být ale jejich hlavní motivací, mají vyznačovat cestu motivacím současným a směřovaným do budoucnosti. Vztahy našich národů a zemí dnes získaly evropský rozměr – naše sousedství rozhodne do velké míry o tom, zda a kdy zvládne rozdělená Evropa srůst“. Evropské a polsko-německé sjednocení pak bylo Bartoszewského politickým cílem dalších dvacet let.
Autor je novinář, pracuje v Masarykově demokratické akademii, je redaktorem dvouměsíčníku Listy.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
