To rozčílilo Lenina a ten stanovil nové datum revoluce o pět dní později. Prozatimní Kerenského vláda ve skutečnosti již nevládla a svůj čas trávila tím, že povolávala další a další vojáky do Petrohradu. Bolševičtí emisaři se snažili jim tyto plány hatit.
Toto vše mohla veřejnost sledovat na vlastní oči. Deník New York Times například psal o tom, že demonstrace organizované „radikálním agitátorem Nikolajem Leninem“ byly odložené a vláda se cítí neohrožená. Dále, to známe již z historie…
Se stoletým výročím ruské revoluce lze očekávat tři reakce: odsouzení z řad konzervativců, směsici obdivu a lítosti z řady liberálů a proti tomu lze očekávat oslavy.
Sice odmítám bolševismus, ale budu mezi těmi, kteří revoluci oslavují.
Ruská revoluce je příkladem intervence lidu, který mění dějiny a to stejně tak, jako tomu bylo u Francouzské revoluce. Oslavujme ruskou revoluci, abychom byli schopní ocenit a slavit boj pracujících proti rychle se vzmáhající ztrátě svobody, která po této revoluci následovala.
Listopadová revoluce pro mne představuje to, co bylo tučně napsáno na letácích, které bolševici roznášeli těsně před revolucí: „Síla pracujícího lidu“. Liberálně-socialistická dočasná vláda, která vládla v Rusku po abdikaci cara, se nacházela před svým rozpadem. Generálové připravovali státní převrat a armáda se na válečné frontě rozpadala. Propukly protižidovské pogromy.
Bolševičtí agitátoři všude možně vysvětlovali, že pouze dělnická třída je jedinou silou, která je schopná vstoupit do mocenského vakua a vyvést Rusko z prohrané války, zastavit pogromy a postavit se proti pravicovým důstojníkům připravujícím vojenskou diktaturu. V každém případě občanská válka byla nevyhnutelná. Dělníci měli již od července obsazené továrny a většina si myslela, že je na čase převzít iniciativu.
Dnes víme, jak to vše špatně skončilo. Lenin i Lev Trocký, sovětský vojenský velitel, dobře věděli, že pokud se nepřipojí francouzští a němečtí dělníci revoluce je odsouzena k zániku. Ze zkušeností z Francouzské revoluce 1789 také věděli, jaká je čekají nebezpečí: Měli na vybranou, buď budou zlikvidováni útoky zahraničních armád nebo vítězství autoritativní sily z vlastních řad. Nastalo, že se nemilosrdně vypořádali s vnějším nepřítelem, zato vnitřnímu nebezpečí nedokázali čelit. Jsou také zodpovědní za to, že jim ve skutečnosti napomáhali.
Thermidor
Co bije dnes do očí, jsou nedávno vědci odhalené memoáry a vzpomínky z dob revoluce, které dokazují, jak byli lidé tehdy historicky gramotní. Tehdy se postavili spolu s menševiky socialistické strany proti myšlence dělnické revoluce a často používali slovo „thermidor“, jako varování před tím, co může nastat. „Thermidorem“ je míněn měsíc roku 1794 (27. července 1794 – viz thermidorský převrat), kdy byla ukončena jakobínská vláda Maximiliena Robespierra, který byl popraven.
Myšlenku „thermidoru“ používali často již v roce 1909 ruští menševičtí autoři, když psali své pamflety nebo články do novin. Argumentovali tím, že v případě, když dělníci převezmou moc v tak zaostalé zemi, stejně tak jako ve Francii zavládne „teror“, ekonomika se rozpadne a z revolucionářů se jednoho dne vyklube autoritářská skupina, která bude chtít mít vše pod kontrolou. Tak, jak se vyvíjely události v roce 1917, většina gramotné dělnické třídy viděla paralelu s rokem 1794 ve Francii.
Naše současnost je odlišná. Po roce 2011 prožíváme náhlý pád diktatur, vznikly nové protestní ideologie, uznává se kolektivní vina, dochází k jednostranné anexi, vyhlašování nezávislostí a fragmentaci kdysi významných institucí.
Nakolik jsme schopní porozumět našim dějinám? Kniha Francise Fukuyamy „Konec historie“ (The End of History) a s ní provázené tvrzení o trvalé existenci jedno-polárního světa patří již minulosti. Ale myšlenka, že jsme vstoupili do období technokracie, platí nadále.
Když hovoříme s bývalými špiony, diplomaty a geopolitickými analytiky, ti všichni mají obavy o stav dnešního světa a tuto svoji obavu dokumentují historickými paralelami. Na druhé straně politici a businessmani mají obavu pouze o růst příjmů a volebních preferencí pro následujícím léta a o to méně se snaží pochopit dynamiku možné katastrofy.
Termín „thermidor“ je ve veřejném životě Velké Británie spíše spojován se slovem „humr“ než s myšlenkami na dynamiku revoluce a kontrarevoluce.
Média nám dnes nabízí vysvětlení přírodních jevů a jen zřídka nám dokážou nabídnout skutečné, opravdové vysvětlení historických událostí. Žijeme v době televizních historických adaptací, ve kterých události naruší štěstí krásným párům v historických kostýmech a události přitom přichází jako deus ex machina.
V souvislosti s výročím se rozvinou debaty, co bylo dobře a co špatně na historii točí se kolem roku 1917.
Co bychom měli v této souvislosti podporovat, když se dnes ohlížíme zpět na bitvy 20.století, abychom se poučili? Přestože statisíce ruských pracujících věděly, co znamená „thermidor“, nezastavilo je v tom, aby se přeli a napomohli k moci propletenci podzemní organizace. Ta byla pravděpodobně lépe připravená na to, co se odehrálo později.
autor je spisovatel a novinář deníku The Guardian
(článek deníku The Guradian "Those who lived through the Russian Revolution understood history – unlike us" přeložil Mirko Radušević)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
