Parkanová očividně nedokázala nic jiného než se psí devótností zpívat – čehož repete se k smrti bojí Miroslav Kalousek, tupě škrtat při rušení záchranných vojenských praporů, případně věnci vuřtů dekorovat služební plemena. Na jednání branných výborů parlamentu „přirozeně“ moc nechodila, jelikož o svém úřadu znala jen to, kde má kancelář, kde jídelnu a kde jsou záchody. Rozhodovali za ní „vlčáci“.
Neúčastmi se vyznačovalo i středeční rokování sněmovny. Nejnápadnější mi přišla absence dalšího, vlastně dlouholetého „amerického radaristy“, stávajícího ministra obrany Alexandra Vondry. V armádě opět nepříliš profesně ctěného. Zaklesnutého do minulosti, jíž si zkouší připomínat trapnými akcemi, jakými bylo staronové usazování růžového sovětského tanku, „vylepšeného“ tentokrát o topolánkovsky vztyčený prostředník.
Protože Vondra naopak chyběl při zásadní diskuzi o osudu své kolegyně, bylo by naprosto pošetilé čekat jeho účast při veřejných diskuzích na téma osudu našich braných sil. Což je záležitost diskutovaná pohříchu málo. Když, tak většinou v rámci různých pohodlných klišé, třeba „bezpečného nepřítele“ Ruska.
K zajímavým výjimkám náležela minulý týden v Senátu konaná konference Česko a střední Evropa ve druhé dekádě 21. století. Vystoupil na ní mimo jiné novopečený šéf genštábu, Petr Pavel, o němž se obecněji ví maximálně to, že je skutečný válečný veterán, Rytíř Čestné legie a do funkce jej jmenovali na Petra a Pavla. Z jeho názorů šlo poznat, že oproti svým předchůdcům (zejména generálu Štefkovi z nezdravých časů „sloužení Vlastě“) nepostrádá vyšší vzdělání, rozhled i zkušenostmi poučené odhodlání.
Je velikým otazníkem, jak si v reálu povede. Možnosti ohraničuje nedostatečná politická koncepce či minové pole slabé armádní kasy a možnosti jejího odklánění. Pardon směrování civilní správou armády. Stojíme dnes na počátku takzvaného asijského století, s nímž se nutně pojí zásadní geopolitické změny. Na ně domácí elity nesvedou většinou reagovat jinak než emocionálně. Hodně to vysvitlo z neúspěšného pokusu pravice „odevzdání se do Bushovy vůle“ a pak z následné frustrace kvůli obamovskému příklonu k Polákům. Kráčí vlastně o nechtěnou exhibici myšlenkové ENTROPie. Nebezpečný amatérismus.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
