PAVEL KOPECKÝ se na základě pozoruhodných zjištění publicisty a historika Olega Vexlera zamýšlí nad motivací Angely Merkelové k současné sebevražedné proimigrantské politice.

Evropa je už přes rok zaplavována statisícovými migračními vlnami, které nebezpečně přetvářejí její charakter. Nejde o spontánní proces, ale o předem připravenou a dlouho plánovanou operaci, to už je dávno zjevné. Má za cíl zničit zbytky tradičních společenských schémat, která se ještě na kontinentu udržela, a rozpoutat nepokoje, jež vyústí do otevřené diktatury a ještě více utáhnou šrouby multikulturního superstátu.

Rozhodující podíl na výsledku celé "revoluční operace" má bezpochyby kromě velkých hráčů za mořem i německá kancléřka Angela Merkelová. Právě ona svým promyšleným výrokem, že každý Syřan je v Německu vítán, naplno rozjela celou akci, jež se záhy vymkla veškeré kontrole. Po poslední turecké frašce na téma bezvízového styku, který při návštěvě Ankary Merkelová domluvila (aby se pak na summitu v Bruselu tvářila nadmíru překvapeně), se situace dále a dále dramatizuje.

Motivy a souvislosti

Mnozí se ptají: "Proč to ta ženská dělá?" Zešílela snad, nebo v tom mají prsty tajné služby, které ji přes odposlechy vydírají? Či snad je to důsledek tajného dodatku americko-německé poválečné smlouvy, z něhož vyplývá, že úřad německého kancléře je plně podřízen administrativě Spojených států? Někteří dokonce poukazují na údajné Merkelové členství v zednářských lóžích a z toho vyplývající poslušnost až za hrob - třeba i za cenu zničení své politické kariéry a země, v jejímž čele už dlouhá léta stojí. To by v dějinách Evropy nebylo jistě nic neobvyklého.

S nabídkou překvapivého rozluštění této záhady přišel tento týden publicista kazašského původu (žijící v Německu) Oleg Vexler, podle nějž je třeba hledat odpověď na tuto otázku v Merkelové komunistické minulosti, která se v jistých ohledech podobá minulosti většiny jejích bruselských souputníků. Snad s tím rozdílem, že Merkelová vyrůstala na druhé straně železné opony, než „rudí bouřliváci“ zaujímající dnes ty nejvýznamnější posty v administrativě EU. 

Angela se původně jmenovala Kaznerová. Merkelová se jmenuje podle svého prvního manžela, s nímž se setkala na prázdninách v Moskvě a se kterým se krátce po svatbě rozvedla. Přihlásila se do Institutu fyzikální chemie při Akademii věd NDR a brzy se stala tajemnicí Komsomolu (Freie Deutsche Jugend) pro ideologii. Na starosti měla hlavně agitaci a propagandu. Byla také členkou Spolku sovětsko-německého přátelství. Přezdívali jí "Zonenwachtel" ("režimní křepelka"), což v řeči lidu znamenalo něco jako otravná svazačka.

Sovětská anabáze

Merkelová napomáhala sběru prostředků na zbraně pro marxisticko-leninské partyzány v Mozambiku, Zimbabwe, Angole, Jihoafrické republice a všude tam, kde tyto teroristické rudé oddíly v době první studené války působily. Brzy dosáhla v honeckerovském Německu takového postavení, že ji bez problémů pouštěli na Západ. Takové privilegium dávala NDR jen málokomu - prakticky jen stranickým funkcionářům a spolupracovníkům tajné policie Stasi.

Mnohem častěji však cestovala do SSSR. Ještě jako školačka v tričku FDJ vyhrála olympiádu z Ruštiny. Pak do SSSR cestovala jako domů. Několik měsíců strávila v Doněcku, oficiálně s cílem zdokonalení se v ruském jazyce, který i bez toho ovládala velmi dobře.

Nač potřebovala dobrou ruštinu na Institutu fyzikální chemie? Pro dosažení kariérního vrcholu v Honeckerovském režimu? Naverbovali snad Angelu v SSSR pro tajnou spolupráci? Není to vyloučené. Každopádně, mnozí jsou přesvědčeni, že Merkelová sloužila východoněmecké tajné policii Stasi jako udavačka pod krycím jménem "Erika". Samotná Merkelová přiznává jen to, že se ji Stasi snažila naverbovat, když si dala žádost o práci na Technické univerzitě. Údajně se jí ovšem podařilo ze spolupráce vykličkovat. Je nicméně dosti nepravděpodobné, že by odmítla spolupráci a tajná komunistická policie by ji přesto nechala na postu tajemnice pro ideologii, agitaci a propagandu.

Změna klubových barev

Když se Honeckerova moc začala hroutit, spustily se nenásilné protesty, kterých se Merkelová neúčastnila. Devátého listopadu 1989 padla berlínská zeď, v prosinci se Merkelová objevila v opoziční organizaci "Demokratické probuzení". Tam ji pozval advokát Wolfgang Schnur, který jí předsedal na základě pokynů Stasi (byl známý pod krycím jménem "Torsten"). Wolfgang Schnur pracoval jako právník od roku 1965 hlavně v církevní sféře - spolu s otcem Angely Merkelové. A proto bylo přirozené, že si do Demokratického probuzení přizval právě Merkelovou, svou starou známou a kolegyni ze Stasi.

Po odkrytí agenta Schnura se "Demokratické probuzení" začalo rozpadat a ve volbách v roce 1990 zcela propadlo s jedním procentem získaných hlasů. Později bylo plně sloučeno s východoněmeckou CDU. Na slučovacím sjezdu byla Merkelová jednou ze tří delegátů za Demokratické probuzení. Zde byla představena jako "člověk Lothara de Maiziere", který byl rovněž podezřelý ze spolupráce se Stasi.

Po roce 1993 již byla Merkelová pravou rukou kancléře Helmuta Kohla. V říjnu 1990 se totiž ke Kohlovi sama nanominovala a čímsi ho dokázala okouzlit. Měla k tomu jisté vlohy: loajální, poslušná, výkonná, usměvavá a hlavně: svou přítomností ve vládě plnila kvóty pro ženy a mládež.

Zrada a cesta na vrchol

Později se ovšem Merkelová zachovala jako Caesarův vrah Brutus. Jejím nožem v jeho zádech byl protikohlovský článek ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde jako předsedkyně CDU napsala: "Strana se musí naučit věřit si a vidět svou budoucnost bez starého bojového koně Helmuta Kohla. Přesně tak, jako když puberťák dospívá, opouští domov a jde si svou cestou". V roce 2000, na vrcholu politického skandálu kvůli anonymním dárcům a černým penězům CDU, se následkem faktického převratu stala šéfkou CDU. Ze sedla shodila nejprve Kohla - a pak i jeho korunního prince Schäubleho.

Dnes po letech neotřesitelné pozice v čele CDU i celého Německa se její kariéra možná blíží ke konci. Podle posledních průzkumů s její imigrační politikou nesouhlasí 81 % Němců a její popularita soustavně klesá. Je jen otázkou času, kdy si tuto skutečnost uvědomí i spolustraníci a sesadí ji z trůnu, aby zachránili své politické kariéry. Test loajality Němců ke své kancléřce budeme moci sledovat v nedělních regionálních volbách ve třech spolkových zemích. 

Dostane ještě režimní "honeckerovská křepelka", která se převtělila v „Helmutovo děvče“ a skončila jako "imigrantská Mutti Merkel" šanci?

To samozřejmě nezáleží pouze na ní. Podpora, kterou jí nadále téměř fanaticky odvádějí hlavní média, kapitáni německého průmyslu a byznysu a bruselské elity, je mocnější zbraň, než si připouštíme. Ukazuje však na jediné: Merkelová byla a je jen tvárným nástrojem v rukou temných sil za oponou politiky.

Blízká budoucnost ukáže, zda tito demiurgové budou mít dost sil, aby neutralizovali narůstající lidový odpor, nebo vše skončí velkým výbuchem. Na životních osudech Angely Merkelové však lze dobře vysledovat, že to, co se dnes děje, je daleko více propojeno s minulostí, než si běžně připouštíme. Je to stále stejný boj proti národním státům a svobodě jejich občanů.

Jak tato aktuální bitva skončí, je už i naší věcí.