Vobořil a Hollan se spolu s pirátskou poslankyní Olgou Richterovou podílí na kampani, jejímž cílem je udržet pro číselné loterie, tedy v zásadě pro společnost Sazka, která je jako jediná v ČR úspěšně provozuje, současnou sazbu daně z hazardních her 23 procent, i když zisky i tržby skupiny Sazka prudce rostou. Dalším spojencem v kampani je bývalý gambler Martin Svoboda, který si udělal živnost z přednášek a poradenství, jak hazard potírat. Tito aktivisté společně tvrdí, že loterie provozované Sazkou jsou v zásadě společensky neškodné, a proto by se jejich zdanění nemělo zvyšovat. Místo toho propagují další zvyšování daní pro casina a herny. Společně o tom přesvědčují poslance dopisní kampaní, diskusemi i v médiích.Jejich kampaň ale zavání účelovostí.

Loterie jsou nejviditelnější hazardní hra

Zákon hazardní hru jasně definuje jako takovou, o jejímž výsledku rozhoduje náhoda a do které hráč dává vklad, jehož návratnost se nezaručuje. Číselná loterie je stoprocentní hazardní hrou stejně jako kurzové sportovní sázky, stírací losy nebo ruleta. I za sázení Sportky lze utratit spoustu peněz, pokud tak hráč činí pravidelně. Například v roce 2017 se Sazka chlubila, že lidé za její losy utratí 100 miliónů Kč za týden (ZDE).

Sazka je také jedinou českou společností hazardního trhu, která má bombastickou reklamu v prime timu veřejnoprávní České televize díky vysílání slosování Sportky každý všední den (ZDE).

Její tikety si lze vsadit na 7000 místech v ČR. Paradoxně je tak Sazka tím druhem hazardu, se kterým přichází veřejnost nejčastěji do styku.

Navíc Sazka se rozhodně nevyhýbá ani hrám, které aktivisté jako Hollan a Vobořil označují za hazard. Sice neotvírá vlastní kamenné herny a casina, ale ruletu i nejrůznější automaty nabízí ve svém online casinu. A to za obrovské sázky, třeba 100 Kč na jedno otočení válců. Nepřekvapí, že ani tuto část svého podnikání neoznačuje Sazka za hazard, ale prostě za ´hry´ (ZDE).

Sazka si vyšší daně může dovolit Ministerstvo financí návrh na zvýšení daní z hazardu komentovalo poněkud neohrabaně, že při určení daňových sazeb postupovalo podle rizikovosti sázkových her pro společnost. To je jen část pravdy. Daňové sazby z dílny Schillerové ve skutečnosti reflektují finanční výsledky hazardních firem a co si která část trhu může dovolit.

Realita je taková, že Sazka se svými klasickými loteriemi i online casinem je na tom ekonomicky skvěle, zatímco dříve prosperující firmy s casiny a hernami šly v roce 2018 hospodářsky do minusu a o třetinu se propadl i daňový odvod z této části hazardu pro stát (ZDE).

V casinech tedy není kde brát, u loterií ano. Sazce loni stouply tržby na 13 miliard Kč. Sázky Čechů do loterie Eurojackpot meziročně vzrostly o 53 procent, prodej stíracích losů Sazky, které jsou mimochodem k dostání i na přepážkách České pošty, vzrostl o 51 procent.

Sazce také zůstává ze sázek hráčů relativně nejvyšší podíl. Zatímco třeba u sportovního sázení se hráčům vrací na výhrách přes 90 procent, u stíracích losů Sazky je na výhrách vypláceno maximálně 70 procent celkových hráčských vkladů (ZDE).

Aktivismus proti hazardu není zadarmo

Je otázka, do jaké míry jsou aktivity Hollana, Vobořila a Svobody, kteří bojují za nízké daně pro Sazku, propojeny přímo s touto společností a zda Sazka nějakým způsobem na jejich neziskovou činnost nepřispívá. Matěj Hollan i Martin Svoboda jsou společně ve spolku Občané proti hazardu, který o svém hospodaření nezveřejňuje žádné zprávy. Je známo že Hollan v době, kdy byl na brněnské radnici náměstkem pro dopravu, zařídil pro tento spolek dotace v celkové hodnotě přes 800 tisíc Kč, a to přes městskou společnost Brněnské komunikace, v jejímž představenstvu seděl.

Jindřich Vobořil založil v letošním roce neziskovku Ústav pro společenský výzkum a vzdělávání, která se podílí na aktuální kampani za nezvyšování daní pro loterie. Ani ta ale zatím nezveřejnila žádné informace o svém financování.

Poslanci, a to zejména v rozpočtovém výboru v čele s Miroslavou Vostrou, kteří čelí vytrvalému lobbyingu proti zvyšování daní u mírnějšího hazardu představovaném převážně společností Sazka, by se tak měli ptát, cui bono. Z logiky věcí vyplývá, že nejde o to, aby Češi sázeli méně, ale aby určité hazardní firmy platily co nejmenší daně, třeba i za cenu toho, že se daňová zátěž přenese na konkurenci nabízející jiný druh hazardních her.