Pamatuji si z éry mého vylučování z ČSSD, za nímž stál právě primárně zájem Housky, že mi někteří jeho straničtí „přátelé“ vysvětlovali, že je to „hodný člověk, který se stará o to, aby lidé měli práci“. Činili tak ale okatě před jeho družkou, hejtmankou Janou Vaňhovou, tudíž těžko soudit, zda si to i opravdu mysleli, anebo chtěli být jen dobře zapsáni. Zcela jistě je jeho násilný odchod ze života tragédií pro jeho blízké, rodiče, děti a partnerku, kterým se sluší vyjádřit soustrast.
Nechci a nebudu se z těchto důvodů věnovat hodnocení života Romana Housky, protože člověk jeho charakteru a s jeho minulostí by se nikdy nedostal na takovou pozici, z níž ovlivňoval životy druhých, bez specifických podmínek, které panují v Ústeckém kraji. Nejlépe ze všech to vystihl jeden z mých přátel, který mi ohledně této tragické události volal z cesty z Mnichova s tím, že něco podobného se děje i v Německu, i zde dochází k zabití kontroverzních podnikatelů, ale nikdy by se někdo takový nemohl realizovat ve vysokých funkcích v SPD, natožpak tak dlouho.
Ústecký kraj se prostě stal symbolem prorůstání politiky, zločinu a byznysu a počet tzv. politických podnikatelů napříč politickými stranami zde vysoko převyšuje průměr ve zbytku země. A jestli se kraji díky tomu přezdívá „česká Sicílie“, pak Chomutov, domovské město Romana Housky, Jany Vaňhové a Alexandra Nováka, získal i díky nim nelichotivý přídomek „podkrušnohorské Palermo“. Model spolupráce mezi zdejší ODS a ČSSD, který je založen na absolutní parcelaci nejen politiky a správy věcí veřejných, ale především na řízeném a cíleném rozdělování různých dotací a zakázek, které nápadně často vyhrávají stále stejné firmy, byl následně, nejpozději od roku 2008, převzat i na krajskou úroveň.
Příčiny je nutné hledat jak v nedávné minulosti regionu, který výrazně zasáhl odsun sudetských Němců, následné dosídlování lidmi různých hodnot a často bez hlubšího vztahu ke krajině bez předků, překotná industrializace za komunistů až po ekonomický úpadek po roce 1989, spojený s vysokou nezaměstnaností, která zde má navíc dlouhodobý charakter. Jestli něco umožnilo vyrůst zdejším kmotrovským strukturám a přispělo k rozkvětu „politického podnikání“, pak je to velmi často právě ekonomický tlak a obava ze ztráty zaměstnání. Hrozba ztráty zaměstnání byl často účinným nástrojem vynucování si loajality neposlušných straníků a – bohužel – netýkalo se to jen jich, ale také rodinných příslušníků. Kmotrovské struktury zde díky efektivnímu systému rozdělování veřejných peněz uplatňovaly vliv nejen ve veřejné správě, ale i v soukromém sektoru. Členové ODS a ČSSD byli za svoji loajalitu odměňováni buď jistotou zaměstnání, anebo příslibem kariérního povýšení či – v případě podnikatelů – různých dotací. K Fondu hejtmanky, z něhož se za jeho éry rozdělily stamiliony korun prakticky bez jakýchkoliv pravidel, přibyly následně fondy EU, kdy se v letech 2006-13 rozdělilo jen v Ústeckém kraji přibližně 14 mld. Kč! Jakým způsobem, o tom svědčí rozsáhlé policejní vyšetřování, masivní pokuty Bruselu a také fakt, že to nemělo prakticky žádný vliv na ekonomický růst kraje či zaměstnanost.
Bohužel, k politické a ekonomické moci zdejších kmotrovských struktur přispíval i jejich vliv v policejních složkách a také v ústecké justici. Ústecký kraj totiž dlouhou dobu byl něco jako Podkarpatská Rus za první republiky, kam se lidé posílali „za trest“. Většina elitních policistů, žalobců či soudců do kraje nechtěli a pokud zde působili, odcházeli po čase raději pryč. Opak byl čestnou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Autor tohoto článku byl sám svědkem toho, jak mu bylo samotnými policisty doporučováno, ať některé informace raději nesvěřuje jejich ústeckým kolegům, protože sami mají zkušenost, že se okamžitě tyto informace ocitnou u těch, jichž se týkají. Buďte pak v takovém kraji hrdinou a bojujte s korupcí.
V neposlední řadě k rozmachu kmotrovských struktur přispěly i samy obě velké strany, které měly jen pramalou vůli – přes hmatatelné důkazy – provést řez a politické podnikatele odstavit od jejich funkcí. Místo toho se tito podnikatelé procházeli jako mocní delegáti-majitelé hlasů po sjezdech obou velkých stran a „dělali dohody“. Když se k tomuto kroku konečně odhodlal v ČSSD Bohuslav Sobotka a navrhnul přeregistraci členů v chomutovské organizaci, uplatnila zásadní veto tehdejší místopředsedkyně strany Marie Benešová, mediální symbol boje s korupcí, která již tehdy měla od kraje, vedeného Janou Vaňhovou, zakázky coby advokátka, zastupující kraj například zastupovala ve střetu s těmi, kteří se odvážili proti korupci vystoupit.
Sečteno a podtrženo: Budiž Romanu Houskovi země lehká. On sám o sobě však problémem nebyl – on pouze využil možnosti, kterou mu nabídl systém a lidé, kteří ho tvořili. Pokud se nezmění uvažování nejen zdejších lidí, straníků, ale i voličů a pokud zde nedojde k zásadní čistce v represivních orgánech státu, bude kraj základnou buď komunistů či populistů všeho druhu, jak ukázaly poslední volby krajské či letošní parlamentní.
(text byl otisknut v Lidových novinách dne 20. 11. 2013)
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
