Petr Dimun: Marie Benešová je „politikem pouze jaksi na vedlejší činnost“

S dosavadními výsledky práce a s nasazením souvisí podle jejich slov také chystaná obměna stínové vlády. Z Pražského hradu pak novopečený prezident Zeman opakuje směrem k ČSSD svoje oblíbené teze o nutnosti podpory úspěšných politiků, především těch komunálních oproti těm, co partajničí, intrikují a nezískali důvěru ve volbách.

Pokud by všechny tyto teze platily pro ostravský sjezd ČSSD, pak by na něj Marie Benešová ani neměla jezdit, natož svoji funkci obhajovat. Proč?

Marie Benešová – propadák voleb

Pokud bychom začali radami prezidenta Miloše Zemana směřující k ideálu strany, která preferuje na vysoké stranické funkce úspěšné politiky, kteří získali důvěru voličů, pak by podle Zemanových měřítek Marie Benešová zcela propadla. Ve svém životě totiž absolvovala pouze jedny volby, a to senátní v roce 2006 v dominantně levicovém okrese Chomutov, kde – coby všeobecně známá osobnost – skončila na bramborovém, čtvrtém místě se ziskem něco málo přes 12%. Porazili jí tehdy místní lékař Petr Skála, někdejší primátorka Chomutova za ODS Ivana Řápková a tehdy ředitel Kulturního domu v Klášterci nad Ohří Václav Homolka. Marie Benešová coby bývalá nejvyšší státní zástupkyně oslovila v tomto levicovém, korupcí skrznaskrz prolezlém okrese celkem 3 864 voličů z 99 tisíc.

Dodnes jí – většinou již bývalí spolustraníci – nemohou zapomenout dvě věci: že byla na kandidátku dosazena na základě lobbingu jejích od té doby nejvěrnějších spojenců, totiž Romana Housky a Jany Vaňhové, a že kampaň pojala velmi vlažně, kdy okres navštívila pouze párkrát a narychlo, jako by prý byla na výletě.

Pakliže senátní volby 2006 byly přímým referendem o Marii Benešové coby nejvyšší státní zástupkyni a novopečené političce, nepřímým pak byly volby krajské minulý rok, kdy už zastávala funkci místopředsedkyně a stínové ministrynině pro boj s korupcí. Ačkoliv Marie Benešová v krajských volbách minulý rok nekandidovala, stala se jednou z velmi viditelných a hlasitých tváří ústecké sociální demokracie: veřejně i uvnitř strany se zdejších představitelů zastávala a aktivně se účastnila mítinků s občany.

Výprask zdejší organizace v krajských volbách, kdy ČSSD v Ústeckém kraji utrpěla historickou ztrátu 58% hlasů voličů oproti volbám 2008 a v míře neúspěchu tak předstihla i libereckou organizaci, tudíž padá i na její hlavu.

Je samozřejmě pouze a jen na rozhodnutí delegátů sjezdu, zda opominou rad prezidenta Zemana a volebně neúspěšnou političku, tak úzce spjatou se zdejšími kontroverzními představiteli ČSSD, kteří pro stranu představují potenciálně časovanou bombu, zvolí jako tvář do svého čela.

ČSSD až na druhé koleji

Od debaklu v senátních volbách na chomutovsku už Benešová nikam nekandidovala, a asi se plně vrhla na advokacii, což výstižně popsala nedávno v rozhovoru s Xaverem Veselým pro Frekvenci 1: „Je pravda, že jsem zvána na některé ty konference. Pokud mi to časově vychází, tak jsem se zúčastnila některých konferencí, byla jsem například v Plzni, byla jsem v Ústí nad Labem, ale já mám takové specifické postavení v té straně, protože mě neživí ta politická práce. Já jsem vlastně, dá se říct, politikem pouze jaksi na vedlejší činnost a mám občanské povolání advokáta, takže samozřejmě si nemůžu naplánovat, že v době třeba hlavního líčení, kdy ten den musím být u hlavního líčení v Kolíně, nemohu být na nějaké konferenci, kterou pořádají například v Karlových Varech. (…) Takže tady bych asi žádala více pochopení a ono to bohužel někdy bývá interpretováno jako moje lenost nebo takhle dokonce jsem to zaslechla až takto. Ale ono to není o lenosti. Ono je to o tom, že nemůžete být na dvou místech. A prostě jestliže si vás klient zaplatí a chce vaše jméno a chce, abyste vy osobně tu kauzu zastupoval, tak nemůžete si objednat substituta a nejít tam. To prostě se nedělá.“

Otázkou je, zda se to dělá vůči ČSSD. Notabene když je někdo jejím místopředsedou. Život je totiž vždy o prioritách. Je samozřejmě jen a jen na rozhodnutí delegátů sjezdu, zda rok a půl před klíčovými volbami vyšlou do nejužšího týmu vedení strany člověka, který veřejně přiznává, že jeho prioritou není práce pro stranu, ale pro vlastní advokátní kancelář.

Na tomto místě je třeba bez všech emocí zmínit, že Marie Benešová naopak ČSSD využívala ve prospěch své advokátní kanceláře. Konkrétně získala v roce 2009 zakázku na právní služby pro Ústecký kraj, včetně zpracování kontroverzní novely zákona o svobodném přístupu k informacím, jejímž smyslem nebyla – jak by člověk čekal od stínové ministryně pro boj s korupcí za ČSSD – větší otevřenost a snazší možnost veřejné kontroly, ale naopak její omezení a ztížení přístupu veřejnosti k informacím. A to jsou jen smlouvy, o níž se díky občanským aktivistům a médiím veřejnost dozvěděla. Více ZDE.

Na tomto místě je třeba se také Marie Benešové ptát – obhajuje-li funkci místopředsedkyně – co konkrétního pro stranu učinila, kolik novel zákonů coby stínová ministryně pro boj s korupcí připravila, kolik koncepčních materiálů vypracovala, kolik článků publikovala, kolika tiskových konferencí se zúčastnila. Sleduji tuto oblast vcelku intenzivně a nezaznamenal jsem, že by Marie Benešová byla někdy některými sdruženími či významnými iniciativami zmíněna jako partner, který by jejich aktivitu zastřešil či by s nimi aktivně spolupracoval. Stejně tak z přehledu monitoringu médií nevyplývá žádná významnější aktivita Marie Benešové, leda občasné vystoupení v médiích v reakci na její výrok o justiční mafii či vystoupení z kategorie příběhy starých zbrojnošů, kdy vzpomíná na léta ve funkci nejvyšší státní zástupkyně.

Kdo má čisté ruce

Jeden bývalý známý Marie Benešové, špičkový soudce, mi vyprávěl, jak za ním po volbách 1998 přišel jeho dlouholetý přítel Otakar Motejl, že nová vláda Miloše Zemana shání nového nejvyššího státního zástupce. Někoho, kdo by byl mnohem akčnější a dokázal by s vládou najít společné slovo v tzv. Akci Čisté ruce, protože stávající nejvyšší státní zástupce Vít Veselý je prý přílišný formalista a právní purista. Podmínkou Motejla bylo, aby to nebyl bývalý komunista. Tohoto soudce napadla Marie Benešová, tehdy advokátka, která ale před dvěma lety odešla z Vrchního státního zastupitelství v Praze po roztržce s Liborem Grygárkem. Vedle oné akčnosti splňovala navíc i Motejlovu podmínku, což mělo vést k tomu, že byla podle tohoto známého záhy představena Miroslavu Šloufovi a Miloši Zemanovi. Zřejmě si padli všichni do oka, protože v lednu 1999 pak byla po odvolání Veselého jmenována nejvyšší státní zástupkyní.

Koneckonců, tehdejší nálady v Zemanově vládě a nenaplněná očekávání z Víta Veselého odráží i tento článek ZDE.

Uvádím zde ten příběh, protože Marie Benešová velmi ráda okolo sebe vytváří aureolu té, která byla úspěšnou nejvyšší státní zástupkyní v boji s korupcí, za níž se stíhalo hlava nehlava. A která jako příklad své nezávislost na politicích uvádí kauzu bývalého ministra financí ČSSD Iva Svobody a jeho partnerky Barbory Snopkové, jejichž trestní kauza nabrala opravdu grády záhy po jejím jmenování.

Na základě odposlechů z kauzy Krakatice však již dnes víme, že na odstranění Iva Svobody měl zájem Miroslav Šlouf, který měl – podle jejích slov – dokonce Barboře Snopkové již před nástupem Benešové vyhrožovat kriminalizací skrze kauzu Liberta.

"Už v květnu 1997 opilý Miroslav Šlouf vkráčel do pracovny Iva Svobody a jal se nám vysvětlovat, že když nebudeme financovat stranu podle jeho názorů a zásad, tak se v Libertě na nás něco najde a zavřou nás," popisuje Snopková v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Zájem Šloufa na odstranění Iva Svobody pak dokladují i přepisy policejních odposlechů v kauze Krakatice. Například ZDE.

Je zřejmé, že tato kauza neměla ovšem s výbory či komisemi, tehdy zřízenými v rámci oficiální Akce Čisté ruce, nic společného a možná i proto záhy Bašta ke své nevoli ve vládě končí a „iniciativa“ přechází právě na Marii Benešovou. Ta záhy zřizuje na vrchních státních zastupitelstvích speciální protikorupční odbory, na jejichž práci dohlíží jí řízené Nejvyšší státní zastupitelství.

Případ Svoboda-Snopková tak spíše než nezávislé vyšetřování v duchu hesla „Padni komu padni“ připomíná lítý vnitrostranický boj o nově nabytou vládní moc uvnitř ČSSD.

Tváří v tvář překvapivě rychle a úspěšně realizované kauze 16 milionové defraudace v Libertě se pak miliardové privatizační a korupční kauzy nápadně vlečou, což po čtyřech letech ve funkci přiznává v rozhovoru pro MF Dnes i sama Marie Benešová: „Které kauzy ještě stojí?

IPB, představenstvo Komerční banky, Kreditní průmyslová banka, Evrobanka, Elektroodbyt. A když k tomu připočítám, že máme soudy, které zažalované kauzy nenařizují léta, negativní efekt je dokonán.“ (Zdroj: iDnes.cz)

Jak to tehdy přesně s tzv. Akcí Čisté ruce bylo, už se asi nedozvíme. Faktem je, že na časté návštěvy Marie Benešové na Úřady vlády – byť v jiném případu - vzpomíná bývalý Zemanův poradce Zdeněk Šarapatka: „Tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, dnes předsedkyně fanklubu Miloše Zemana, chodila třikrát týdně na Úřad vlády. Nepochybně si tam nepovídali o počasí.“ (Zdroj: lidovky.cz)

Přesto všechno dnes – poté, co se veřejně od Šloufa distancoval i Miloš Zeman -Marie Benešová tvrdí, že Miroslava Šloufa nikdy nepotkala: „Za celou dobu své spolupráce se Zemanovou vládou jsem vůbec nepotkala jeho tehdejšího šéfa poradců Miroslava Šloufa. Z této zkušenosti usuzuji, že pokud by byl tak negativním démonem, jak o něm dnes tisk píše, nejspíš by přišel a snažil se neformálně některé tehdy exponované kauzy ovlivňovat. To se však nikdy nestalo.“ (Zdroj: iHned.cz)

Je to samozřejmě možné, že Marie Benešová se nikdy s Miroslavem Šloufem v éře Zemanovy vlády nepotkala. Je třeba – s ohledem na tehdejší moc Miroslava Šloufa – ovšem poznamenat, že by to bylo velmi, velmi výjimečné. Ale i zázraky se dějí, že…

Jedna paní povídala

Na závěr, v zájmu polidštění textu, si vypůjčím osobní vzpomínku jednoho dávného známého Marie Benešové. Benešová ráda, a to i veřejně, vypravuje o tom, co kde na chodbách zaslechla, co jí kdo za novinku svěřil a co se o kom právě šušká. Znám to z vlastní zkušenosti, a to jak z té dobré, tak i z té špatné stránky. Ačkoliv je mi tento domovnický styl protivný, udělám u Marie Benešové – právě z důvodu toho, že tak ona sama ráda činí druhým – výjimku a pohroužím se do vyprávění a la jedna paní povídala.

Jeden emeritní soudce, někdejší dlouholetý přítel Marie Benešové, mi vyprávěl příhodu, která se odehrála ještě v hlubokém komunismu. On soudce, ona prokurátorka, skoro sousedi, tudíž se jejich rodiny často společensky setkávaly, trávily víkendy na zahradě a měly k sobě blízko. Soudcova manželka byla letuška ČSA a tak se často dostávala do zakázané ciziny, odkud jednou, z Japonska, přivezla na tehdejší poměry malý, výkonný fotoaparát, kterým jednou setkání obou rodin na zahradě fotila. Marie Benešová podle tohoto vyprávění po aparátu zatoužila, a proto se rodiny dohodly, že při nejbližší příležitosti jí soudcova manželka na cestě do Asie aparát zakoupí a Benešová uhradí příslušnou částku v korunách. Stalo se a Marie Benešová zanedlouho obdržela vytoužený fotoaparát. Leč, zanedlouho se po chodbách kladenského soudu začaly šířit podivné řeči o tom, že soudcova rodina díky cestám jeho manželky provozuje černý obchod s nedostatkovým zbožím z ciziny, především s fotoaparáty a co víc, šmelí s valutami. Ačkoliv chyběl jakýkoliv důkaz, že by tyto pomluvy měly původ právě v osobě Marie Benešové, zanechalo to od té doby na vztazích obou rodin své stopy.

Tento příběh nakonec se neznalým bude zdát jako zbytečný.

Publikováno se souhlasem vydavatele.