Petr Hájek: Nechutná fraška zvaná evropský summit. Opravdu nás mají za idioty?

Další díl nekonečné únavné frašky, který opět ve známém aranžmá předvedli šéfové států EU na takzvaném summitu, aby pomohli kancléřce Merkelové před nedělními volbami ve třech německých spolkových zemích, je tentokrát šmírácký až ostudně. „Promiňte, ale tomuhle já už se smát nemůžu,“ praví český klasik divadel malých forem.

Sobotkův německý gambit

Jenže tohle „ein Kessel Buntes“, šaškovský kabaret, který setrvačností stále předstírá, že je „unií“ rovnocenných států, opět jasně ukázal, jak to chodí ve velkoněmeckém protektorátu: Figurky politiků poskakují a dělají křoví nepříliš zábavnému superpodvodu, který má pořád tentýž cíl: Jakoukoli metodou a prostředky dopravit migrantské „ředidlo“ do stále ještě nesnesitelně homogenních národních států – a navždy je zničit dřív, než se oběti stačí probudit.

Před německou invazí koncem třicátých let pochodovali Prahou demonstranti s heslem: Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně! Žádné samozřejmě nedostali. Jak to skončilo, víme

Není žádným překvapením, že náš stále německy pokrokovější premiér Sobotka v lokajském předklonu spolupracuje na destrukci státu zvaného Česká republika již zcela otevřeně. Nic jiného od něj čekat nelze. Dokud se udrží v čele vlády, naše země bude plně v rukou jeho velké vychovatelky – a sponzorky.

Ne, že by si něco myslel. Bohuslavu Sobotkovi jsou samozřejmě nějací migranti ukradení a možná i autenticky nepříjemní. Komplikují mu totiž jeho aktuálně jediný skutečný zájem: Co nejdéle jezdit v limuzíně do Strakovy akademie a ze svého lukrativního mocenského postu nadále co nejúčinněji blokovat možnosti policejního vyšetřování miliardových privatizačních podvodů (OKD a spol.), na nichž se jako ministr financí aktivně podílel.

Proč se tedy toto profesionální NIC postavilo do čela českých „vítačů“? Odpověď je až trapně prostá. K tomu, aby vybruslilo ze svých kauz, potřebuje silné mocenské a mediální krytí. Na domácí scéně jím disponuje „kavárna“ ministra Jiřího Marxe Dienstbiera, na evropské – která je pro jeho přežití ještě mnohem podstatnější – šéfka vlády našeho západního souseda a celé EU. Proto právě tam směřuje jeho tupě bezhlavá podpora Velké migrantské Mamá z Berlína.

Jde o krk

Soudružka Angela má ovšem doma také právě vážné problémy. Němci (zvláště ti ze „západní marky“) – ještě donedávna zpití blahobytem a znehybnělí (oprávněnými) komplexy z Druhé světové války – se začínají probouzet a napřimovat. To má z našeho hlediska samozřejmě své naděje, ale také svá nikoli bezvýznamná rizika. Nicméně faktem prostě je, že významná část tamní veřejnosti si začíná uvědomovat, že jí jde o krk právě tak, jako ostatním lidem v evropských zemích. A do toho přicházejí volby.

Ty „malé“ (komunální) v Hesensku před několika dny fakticky vyhrála Alternativa pro Německo (AfD), která zde získala 13%, a stala se tak třetí nejsilnější, zatímco strany vládní koalice kancléřky Merkelové bez výjimky ztratily. Média sice bez ustání ječí, že AfD je bezmála fašistická (ještě daleko dramatičtěji než u nás ječí na Konvičkovce či Okamuru), ale nějak to na lidi přestává fungovat (stejně jako u nás či na Slovensku).

Jde ale zatím jen o signál. Mnohem větší volby do zemských parlamentů ve třech významných spolkových zemích proběhnou nyní o víkendu. A tady už půjde o mnohem víc. Vlastně možná také o krk: V tomto případě (narozdíl od lidu určeného na porážku) „jen“ politický. Pokud Merkelová významně ztratí a AfD významně získá, mohou se i v Německu začít dít věci. Něco, co by ještě před pár měsíci nikdo nepředpokládal. Je vysoce pravděpodobné, že jestli Merkelová o víkendu podstatně oslabí, dostane se nejen ve své straně pod ještě silnější tlak než dosud.

Její „Genossen“ totiž definitivně pochopí, že také jim jde o politické kariéry už docela natvrdo. A to v mocném Německu znamená ještě nesrovnatelně víc (vlivu, peněz, moci), než u nás: A nyní to porovnejme s tím, co pro tu svou židličku ve Strakovce vyvádí jedna bezvýznamná (v hysterickém strachu o existenci však nebezpečná) nicka zvaná Sobotka. A přesně o toto a o nic jiného se ve skutečnosti hrálo v cynické frašce zvané summit EU a Turecka o migrační krizi.

Dohodnutý scénář

Téměř všichni „lídři“, kteří tam byli (Orbánů je stále ještě málo), mají v podstatě totožný problém: Svou vlastní veřejnost. Téměř všichni, kteří tam jeli, věděli, že nic nevyřeší – protože ani vyřešit nemají a nesmějí. A téměř všichni doufali (a doufají), že předstíráním zájmu o zastavení migrantské invaze alespoň ještě na nějakou chvíli uklidní a podvedou bouřící se veřejnost ve svých zemích – a ještě alespoň jednou nějak ustojí volby (a prodlouží své luxusní kariéry z veřejných peněz).

Téměř všichni se proto tvářili pro kamery usilovně udiveně, když turecký sultán (pro tuto příležitost zvaný premiér) bezostyšně zvedl do výše vyděračskou laťku a požadoval další miliardy – ale nejen to. Především rychlé (již od června) přiklepnutí bezvízového mechanismu. To ostatní – čím se nyní tak zabývají média a politici ve snaze zakrýt ten podvod – je vlastně nepodstatné. Nějaké vracení migrantů z Řecka a jejich výměny za jiné (úplně stejné) , to je jenom běžná tradice na vyděračském trhu příslovečného tureckého hospodářství.

Jediný, kdo se překvapeně netvářil, ale řekl, že Turek fakt dostal bezvadný nápad – byla právě Angela Merkelová. Je zcela nade vší pochybnost, že byla s Turky a Řeky dohodnutá právě na tomto scénáři. Umožnil jí totiž to nejpodstatnější, kvůli čemu se vůbec tento „summit“ právě v tomto čase měl uskutečnit: Šokující drzé „turecké podmínky“ zaručily, že „auditorium ochotných“ nedojde k žádnému závěru, a jednání bude znovu odloženo. Tentokrát „jen“ o deset dní. Prostě až bude mít Merkelová po volbách. Potřebovala jenom získat čas a nepřijet domů s prázdnýma rukama.

Kabaret pro domo

A ještě něco pro nejbližší dny potřebovala: Aby se o „summitu“ po Evropě jakoby navážno diskutovalo – přestože vůbec není o čem – a německá média aby mohla tuto „diskusi“ přenést do Německa. Aby to předvolebně pro doma mediálně vypadalo, že je stále ještě uznávanou „šéfkou“ bruselského protektorátu, nikoli beznadějně slábnoucí pozérkou, která kvůli svým primitivním osobním zájmům uvedla veřejnost umírajících evropských států do nečekaně dynamického chaosu.

A zde začíná role Sobotků všeho druhu. Ten náš se právě proto hned po návratu odvážil vystrčit svou komickou hlavu v parlamentu, aby předstíral, že koneckonců ta Merkelová má vlastně zajímavý plán, na němž ještě vyděláme. Jeho podstatou prý bude, že k nám začneme konečně dovážet tisíce Syřanů a ne Afghánců, nebo černochů. To je panečku výhra! Sobotkové totiž doufají: Přežije-li „Mutti“, přežijeme také my. Že je to asi špatná kalkulace, je jiná věc. Tihle „lokální kolaboranti“ však jinou naději nemají. Je to železné pravidlo protektorátu. Něco o tom z naší historie víme.

Odkryté karty

Jenže jak se ukázalo, úplně zbytečné to vlastně nakonec nebylo. Ten ušmudlaný cirkus nakonec přinesl krásou nechtěného i několik podstatných informací o metodě, kterou chtějí „matky a otcové“ z Německa a Bruselu migrantskou invazi organizovat:

Islámské Turecko se nyní příznačně stává univerzálním klíčem k celému migrantskému sociálně-inženýrskému experimentu. „Křesťanka“ Merkelová Turkovi přihodí kolik bude chtít dalších miliard z daní evropských poplatníků (včetně těch našich). Migrantský byznys jí (a německým firmám) přinese totiž nekonečně víc a (jak doufá) ještě na čas zakryje na dveře klepající ekonomickou katastrofu – krizi číslo dvě – která bude s tou minulou nesrovnatelná. Už dnes z „běženců“ profitují desetitisíce německých firem – proti nimž jsou zisky takzvaných převaděčů směšnou almužnou.

Brzy se tedy mají statisíce „migrantů“ (konečný počet je někde kolem padesáti miliónů) dovážet do centrální Evropy autobusy, vlaky a letadly, takže televizní obrázky „ubohých běženců“, které měly sehrát hlavní roli ve „vítačské emoci“ mnoha podvedených slušných a soucitných lidí, budou jako neúčinné nadále zbytečné a z obrazovek rychle zmizí.

Vůbec největší trik však představuje „bezvízový styk“ s Tureckem. Je to opravdu geniální nápad. Turečtí občané budou smět cestovat do EU bez víz. Turecké občanství se tak stane nejdražší na světě. To, co zatím dostávali „převaděči“, nyní poputuje do kapes „vybraných“ tureckých úředníků – neboli prezidentu Erdoganovi: Bude to on, kdo určí, kterým „uprchlíkům“ Turecko udělí státní občanství – a tím volnou a zcela legální evropskou jízdenku pro milióny „migrantů“, kteří se po případném skončení syrské války už ani „utečenci“ nazývat nebudou. Tábory se pro budoucí vládce Evropy stanou jen přestupní stanicí – čekárnou na turecké občanství. Vydělají astronomicky všichni – Erdogan i Merkelová.

Ale hlavně – ta humanita! Žádní „uprchlíci“ se už nebudou topit pro televizní kamery v moři. "Je nelidské dostávat lidi do takto nebezpečných situací. Proto bychom se měli pokusit nabídnout jim legální cesty. Německo se každopádně k této odpovědnosti hlásí," prohlásila Mutti Merkelová po návratu ze summitu. Ve zběsilém triumfalismu – v předčasné jistotě, že se jí mystifikační turecký gambit skvěle povedl – tak nečekaně a dosti hloupě poodkryla necinknuté karty.

Plány na zničení států se nemění – naopak!

Hodně nyní napoví, co se stane v Německu o víkendu. Ale i když se Angele Merkelové její z lidských životů cynicky uháčkovaný plán nepodaří, nic se nezmění. Ty hlavní volby ji čekají až v příštím roce. A „ nejmocnější žena světa“ věří, že do té doby jí i migrantský byznys pomůže udržet v chodu hospodářství. A nejen jí.

Také Sobotkové si mají líznout. Také u nás se má „migrantská ekonomika“ postarat o prosperitu. Proto ta vyjádření majitelů stovek firem (a jejich mluvčího, zatím „jen“ prezidenta jejich komory Vladimíra Dlouhého), kteří by příliv vetřelců přivítali. Nejen pro to, že tlak na ještě větší zlevnění pracovní síly „domorodců“ by rychle narostl. Ale především těch příležitostí – od výrobců potravin, oblečení, poskytovatelů ubytování – a především hladových a nenasytných „neziskovek“: To by panečku byla prosperita! Že na tom národ a stát velmi rychle zajde na úbytě? No a co? Stejně žádný už není!

Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!

Oni si tohle opravdu myslí. Oni v tohle opravdu doufají. Merkelové, Sobotkové – a především ti, kdo stojí v pozadí za nimi a připravují totální historický převrat, na který žádný z jejich předchůdců – diktátorů nedokázal ani pomyslet.

Jde o to, jestli se nepřepočítají. A to už záleží jen na nás. Přesněji řečeno na těch, kteří jsou rozhodnuti si svůj domov a své rodiny bránit. Před pár dny proběhl jeden zajímavý spontánní test na Slovensku. V hrůze z jeho výsledku o něm vlci nepřestávají varovně výt. Nyní o víkendu budeme sledovat ten v Německu. Vytí bude v případě úspěchu „záchranářů“ násobné.

Také my se brzy k něčemu takovému, dá-li Bůh, za čas propracujeme. Před námi ještě Britové v referendu. A pak Francouzi a další a další. Napohled bezbranní lidé proti nelidské mašinérii.

Před německou invazí koncem třicátých let pochodovali Prahou demonstranti s heslem: Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně! Žádné samozřejmě nedostali. Jak to skončilo, víme.

Měli bychom si na to občas vzpomenout. Ještě nic není ztraceno. To jen ONI – Merkelové, Sobotkové a jejich místní přisluhovači – si myslí, že již vyhráli. Možná se přepočítají.

Nebo ne?

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.