Petr Hájek: Příměří na Ukrajině. Jen oddech před dalšími boji?

10.09.2014 12:22

Petr Hájek se s přispěním Václava Dandy zamýšlí nad situací na východě Ukrajiny po uzavření příměří a ptá se, zda směřuje k dalším bojům, nebo k diplomatickému řešení krize.

Petr Hájek: Příměří na Ukrajině. Jen oddech před dalšími boji?
Foto: www.nato.int
Popisek: Vojáci NATO

Po uzavření křehkého příměří, ke kterému byl Kyjev donucen Angelou Merkelovou a obratnou ruskou diplomacií, je další vývoj občanské války ve hvězdách. Zhroucením „protiteroristické operace“ – tedy faktickou porážkou kyjevské armády a nacistických gard na frontě občanské války proti domobraně Donbasu – nastala totiž zcela nová situace.

Západní sponzoři kyjevských pučistů si s ní po summitu NATO ve Walesu nevědí příliš rady. Svědčí o tom i přešlapování kolem dalších „zostřených sankcí“ proti Rusku. Většina států EU se jich bojí – a ještě více pravděpodobné tvrdé ruské odpovědi na ně. Zbabělé politické elity mnoha evropských zemí však ustupují tlaku Washingtonu, který chce na účet Evropanů dál eskalovat napětí. To má stále dva stejné hlavní cíle: Vyřešit z našich peněženek obří hospodářské problémy Spojených států a sevřít Ruskou federaci do kleští NATO.

Dají, či nedají?

O chaosu dobře vypovídají i protichůdná prohlášení o dodávkách zbraní a „vojenských expertů“ zhroucené kyjevské armádě. Míněno těch oficiálně přiznaných, protože západní zbraně i „dobrovolníci“ proudí na frontu občanské války od jejího počátku. Nyní však Kyjev prohlásil, že se s některými státy NATO dohodl na dalším vyzbrojování zcela otevřeně. To by fakticky znamenalo přiznání přímé účasti NATO v ukrajinské válce. Západ to proto rychle  dementoval, ale prezident Porošenko trvá na svém. Dohodl se na tom prý během summitu NATO ve Walesu, čemuž není důvod nevěřit.

Pokud nedojde k nějakému průlomovému jednání, k němuž by ovšem musel Západ Kyjev dotlačit velmi razantně, bude vleklý konflikt pokračovat. Jeho cílem je totální ovládnutí Ukrajiny nacistickými prozápadními bojůvkami a konečné zpacifikování zbytků všech demokratických sil, které ještě na Ukrajině po Majdanu zbyly.

Poměrně přesně ilustruje celé „zbrojní“ pokrytectví reakce, která přišla z polských oficiálních míst. Sice prý žádná dohoda o dodávkách zbraní není – Porošenko tedy lže – ale na druhou stranu vůči Ukrajině Západ také nevyhlásil žádné zbrojní embargo. Proto, když na to přijde, je docela „legální“ dodat pučistům nejmodernější systémy na ještě účinnější vraždění obyvatel Donbasu. Také to je ovšem třeba brát s jistou rezervou.

Samozřejmě: Poláci jsou frustrovaní z toho, že válka proti Rusku, která již byla na dosah, se jim přece jen trochu vzdaluje, nebo přinejmenším oddaluje. Jak rádi by ji vyvolali – pod deštníkem Američaů a NATO. Bez ohledu na skutečnost, že odvěký velkopolský sen by v „nejlepším případě“ skončil „jen“ strašlivým masakrem celé – přinejmenším střední a východní – Evropy, včetně České republiky. Tedy to, po čem také u nás tak úpěnlivě volají politické a mediální havlistické elity – od Karla Schwarzenberga po pány Fištejny či Romancovy – denně (nejen) v České televizi. Není tak úplně bez zajímavosti, že nejdivočeji křičí lidé, kteří se do naší země vrátili po roce 1989 z emigrace...

Federace, či konfederace?

Západoukrajinský prezident Porošenko navštívil včera demonstrativně přístavní město Mariupol. S americkou ochrankou z jednotek Blackwater v zádech, sdělil naaranžovaným divákům, že tento přístav je a zůstane v rukou pučistické junty. Domobrana totiž právě v době, kdy Porošenko kývl na příměří, město již obklíčila a první jednotky dobyly předměstí. Kyjev si je velmi dobře vědom, že kdyby padl Mariupol, otevřelo by to Novorusku nejen cestu k moři, ale také na Krym, čemuž se junta bude snažit za každou cenu zabránit.

Porošenko zde nejen zopakoval – podle Západu lež – o dodávkách zbraní Kyjevu. Současně jeho okolí tvrdí, že aktuální frontová linie bude určovat, které části východní Ukrajiny v Luhanské a Doněcké oblasti získají tzv. zvláštní status, o kterém ovšem dosud nikdo neřekl nic konkrétního. Je jasné, že podle kyjevské interpretace protokolu z Minsku nepůjde o celé území Donbasu, ale jen o tu jeho část, kterou se domobraně podařilo před kyjevskými jednotkami ubránit.

„Protokol jasně říká, že se nemluví o osobitém statutu dvou oblastí (Luhanské a Doněcké). Je tam jasně napsáno, že jde jen o ty části území, které nejsou ve (zmíněných) dvou oblastech kontrolovány ukrajinskými úřady. Nyní jde o demarkační linii mezi místy, která drží ukrajinská vojska, a mezi těmi, která zatím nemohou obsadit,“ řekl Porošenkův poradce Jurij Lucenko. Ukrajina podle něj zůstane jednotná.

Z jeho slov rovněž nevyplývá, že by se měla země dočkat federálního – natož konfederačního – uspořádání: „Minský protokol říká, že Ukrajina bude jednotná. Dokonce i dočasně námi nekontrolované oblasti Luhandonu, takzvaná Doněcká a Luhanská lidová republika, jsou stále součástí Ukrajiny. Hranice zůstává naše a my potřebujeme izolovat tuto speciální zónu, dostat ji pod kontrolu včetně inženýrských sítí nejen zbraněmi ale také kvalitou života.“

Tento orwelovský „newspeak“ prozrazuje sám sebe. Kyjev na skutečné jednání s „povstalci“ nepomýšlí. Ostatně také oni tato slova pučistů okamžitě odmítli. Obránci Donbasu nejsou proti „jednotné Ukrajině“, ale maximálně v rámci konfederace, která ovšem již z definice předpokládá spoluexistenci dvou samostatných stáních útvarů v jednom celku.

Klid před další bouří?

Nejspíš se proto zdá, že Kyjev chce získat čas a příměří držet jen do chvíle, než zkonsoliduje síly. Poté se znovu pokusí zcela odříznout Luhansk a Doněck a kombinací „vyhladovění“  a smrtících úderů celou oblast zlikvidovat. Tvrzení – pravděpodobně pravdivé – že mu pětice zemí NATO nabídla přesné sofistikované smrtící zbraně, tedy nebude jen propaganda. Pučisté prostě ve své chvástavosti jen řekli více, než měli, ale jejich „cestovní mapa“ je stále stejná. Je to srozumitelné i Rusku. Ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že Moskva se znepokojením pozoruje mohutné přesuny kyjevských vojsk do oblasti příměří, což naznačuje, že se chystá další útok.

Současně je jasné, že toto chápe i domobrana Novoruska. A že využije klid před dalším kolem bojů, které se pravděpodobně brzy znovu rozhoří, k doplnění zásob a příprav na obranu země. Pokud nedojde k nějakému průlomovému jednání, k němuž by ovšem musel Západ Kyjev dotlačit velmi razantně, bude vleklý konflikt pokračovat. Jeho cílem je totální ovládnutí Ukrajiny nacistickými prozápadními bojůvkami a konečné zpacifikování zbytků všech demokratických sil, které ještě na Ukrajině po Majdanu zbyly.    

K čemu mají posloužit „volby“?  

To ostatně potvrzuje i bývalý československý diplomat a expert na Ukrajinu Vladimír Suchan,  v rozhovoru pro televizi Russia Today. Podle jeho mínění Porošenko, respektive jeho „zámořští poradci“, plánovali rozpuštění parlamentu již dávno. To prý otevře cestu k „legitimní“ vládě nacistům a oligarchům, o něž se nyní opírají při své „operaci“ na východě Ukrajiny. Má to několik příčin.

Jednou z nich je fakt, že se nyní nerozvrací jen vládnoucí koalice. Státní převrat a následující válka proti obyvatelstvu Donbasu, „rozvrátila Ukrajinu jako takovou,“ říká bývalý diplomat. „V dané situaci se ukrajinský režim, který vyznává nacistickou ideologii a má nacistické cíle, snaží využít rámec možností, který nyní má, protože v daném okamžiku kontroluje celou státní správu, ozbrojené síly, policii a bezpečnostní služby a také ostatní součásti státního aparátu.“

Proto chce Kyjev co nejdříve uspořádat „volby“. V uvozovkách pro to, že, jak Suchan připomíná, „oligarchové kontrolují prakticky všechna ukrajinská média – na prvním místě televizní kanály, ale také také velkou část internetových zpravodajských webů.“

„Zhoršuje se situace v oblasti politické, vojenské a ekonomické, proto musejí jednat rychle, aby prosadily do parlamentu své favority. Uvědomují si, jak jsou svázány s bojovými nacistickými prapory financovaným oligarchy,“ konstatuje Vladimír Suchan.

Přání otcem myšlenky

Ze všech těchto skutečností plyne jediné: Všichni bychom si samozřejmě přáli, aby ukrajinská krize dostala konečně diplomatickou podobu a vedla k mírovému uspořádání. Buďme však realisté. Jde spíše o přání jako otce myšlenky. Washington a „jeho“ Kyjev zatím zdaleka nedosáhly cílů, které při státním převratu měly. Polsko a pobaltské státy – přesněji jejich válkychtivé politické elity – rovněž ne.

Půjde proto nyní spíše o to, oč jde v posledních týdnech především: Jak hluboko se do pokračování krize nechá zatáhnout Německo. To rozhodne o tom, jestli také čeští váleční jestřábi budou nakonec spokojeně pomlaskávat a hodovat na dalších tisícovkách mrtvých a zraněných ve válce, kterou většina české veřejnosti odmítá a obává se jí. To je přirozené a pochopitelné. Musíme však také proti nim už něco začít dělat. Ticho proudící z "mlčenlivé většiny" si totiž rádi vykládají jako souhlas.

Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: protiproud.cz

Ing. Jana Bačíková, MBA byl položen dotaz

Jak dlouho myslíte, že vaše důchodová reforma vydrží?

Dobrý den, zajímalo by mě, k čemu je dobrá důchodová reforma, na které nepanuje mezi vládou a opozicí shoda? Protože co když se nějaká schválí a jiná (další) vláda, ji zase zruší? Myslíte, že to prospěje něčemu pozitivnímu? Proč je takový problém se dohodnout? Vy jste sice opozici k jednání přizvali...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Benzinová auta ochromila nadvýroba

13:57 Zbyněk Fiala: Benzinová auta ochromila nadvýroba

Čínský automobilový průmysl narazil na odbytovou bariéru spalovacích motorů. V největších čínských m…