Provinit se měl tím, že si měl na jedné schůzce říct o úplatek ve výši několika milionů eur. Za to měl ovlivnit další osud zakázky pro českou armádu týkající se obrněných vozidel Pandur. Podle názoru vyšetřovatelů a státních zástupců svůj slib nemohl splnit a jeho jednání bylo kvalifikováno jako pokus o podvod.
Schůzky byly zdokumentovány, proto je nikdo nepopírá. Bývalý blízký spolupracovník Mirka Topolánka zároveň odmítá, že by si na nich říkal o peníze. Tehdejší premiér zase před soudem tvrdil, že Dalík pro něho představoval klíčového člověka, jehož služeb využíval, byť nebyl formálně Topolánkovým poradcem.
Ze slov bývalého předsedy vlády by se dalo vyvodit, že se Dalík skutečně nemohl dopustit podvodu. Pokud slíbil, že další osud obchodu s obrněnými vozidly Pandur může ovlivnit, potom toho mohl prostřednictvím premiéra i dalších kontaktů na ministry docílit.
Uvěřila-li by soudkyně této verzi, potom by Dalíka skutečně nemohla soudit za podvod. Přesto by mohl dál čelit trestnímu stíhání, tentokrát kvůli úplatkářství. V tom případě by mu mohlo hrozit až dvanáct let vězení. Jednalo-li by se o tzv. nepřímé úplatkářství, trestní sazba by nemohla překročit hranici tří roků.
Mirek Topolánek svojí pečlivě připravenou výpovědí pochopitelně nesledoval to, aby se Dalík převtělil z podvodníka do korupčníka. Přerod by měl podle obhajoby vyústit v nevinného člověka.
Podle bývalého premiéra dokonce v oběť, která byla do případu zavlečena hlavně kvůli odvedení pozornosti. Podle Topolánka například od nekvalitně provedené zakázky a od toho, že určité peníze měly být vyplaceny už v souvislosti s původním obchodem, na kterém se podílela jak Grossova, tak i Paroubkova vláda.
Pravdou je, že pořízení obrněných vozidel pro českou armádu lze rozdělit na dvě části. V té první se jednalo o sporné výběrové řízení, za kterého byli někteří uchazeči vyřazeni bez udání pádných důvodů. Alespoň tak zněl verdikt příslušného soudu. S touto fází obchodu neměla Topolánkova vláda nic společného, což platí i pro Marka Dalíka.
V druhé části šlo o rozhodnutí, zda pokračovat v kontraktu navzdory opožděným dodávkám a horší kvalitě vozidel. Právě o tom nakonec rozhodoval Topolánkův kabinet. Nakolik jeho verdikt mohl ovlivnit a nakonec ovlivnil Marek Dalík a zda si skutečně řekl o peníze, právě o tom nyní rozhoduje příslušný soud.
Ten vychází z dostupných faktů. K nim patří i uzavření nové smlouvy s firmou Steyer, která upravila podmínky dodávek vozidel Pandur pro českou armádu. Ta jich nakonec odebrala méně. Jeden transportér však vyšel téměř o třetinu dráž, než bylo v původní smlouvě dohodnuto. Podle vyjádření expertů to nebylo způsobeno pouze vývojem inflace, nebo dražší výbavou vozidel. Zároveň to nelze považovat za klíčový důkaz toho, že transakce byla zmanipulovaná a že se na ní podílel Marek Dalík.
Psali jsme:
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
