Jednak je to stížnost senátorů podaná k Ústavnímu soudu. U ní není jisté, zda bude mít na rozsah Klausovy amnestie vliv. Snaha čelit negativním dopadům na spravedlnost se objevuje i v konkrétních případech. Tak například Městský soud v Praze podal ústavní stížnost kvůli kauze Františka Chvalovského.
Ten měl připravit podvodem Komerční banku o zhruba jednu a půl miliardy korun. Půjčoval si peníze na údajný nákup masa, chmele, nebo zboží a takto získané finance použil na úplně jiné účely. Například šlo i o splácení starých dluhů. Chvalovský byl tehdy kvůli své fotbalové funkci veřejně známý, měl dobré kontakty na politiky, což mu otevíralo nejrůznější dveře. Některé z nich patřily i vedení Komerční banky. Bez jeho vědomí by jen obtížně mohl z bankovního domu vysát stovky milionů. Mimo jiné musel management rozhodovat o podivném zvýhodnění některých klientů, kteří si i při neplnění podmínek, mohli dále půjčovat. Do této kategorie patřil rovněž František Chvalovský.
Kvůli zmiňovaným machinacím byl v únoru 2001 obviněn z úvěrového podvodu a vzat do vazby. Z ní byl po několika měsících propuštěn na kauci. V roce 2011 dospěl případ k rozsudku. Chvalovský se proti němu odvolal, proto nebyl pravomocný. Znamená to, že tato kauza nebyla uzavřena ani po více než deseti letech. Proto by se na ni mohla vztahovat amnestie. Předseda trestního senátu Městského soudu v Praze s tím není ztotožněn. Proto podal už zmiňovanou ústavní stížnost. Až do jejího posouzení zůstane otevřené, zda trestní stíhání Chvalovského definitivně skončí, nebo bude i nadále pokračovat.
To však není jediná aktivita vyvíjená v souvislosti s tímto případem. I kdyby Chvalovský unikl výroku o vině a trestu, nemusel by zpět získat peníze a majetek, které mu byly v souvislosti s trestním stíháním zabaveny. Tato zástava měla být použita k náhradě škody. Vrchní státní zastupitelství v Praze se však nejenom v tomto případě obrátilo na příslušné soudy se žádostí o zabrání majetku. Tento postup má jít využít v momentu, kdy nelze z nějakého důvodu pachatele stíhat nebo odsoudit. Pochopitelně je sporné, zda by tento postup šel uplatnit i v souvislosti s amnestií. U případů vlekoucích se řadu let je zároveň problematické, jakou cenu má zabavený majetek v současné chvíli. Rozdíl mezi jeho hodnotou před deseti lety a nyní může být propastný.
Navíc lidé, kteří jsou stíháni kvůli rozsáhlé hospodářské trestné činnosti většinou dokázali peníze a majetek převést na jiné osoby, aby unikl z dosahu spravedlnosti. Budou-li nakonec skutečně amnestováni, potom jim případné propadnutí zabaveného majetku nezpůsobí takovou újmu, jakou by představoval několikaletý pobyt za mřížemi.
Poněkud specifickým případem je trestní stíhání soudce Jiřího Berky. To bylo na základě amnestie zatím nepravomocně zastaveno. Pokud by tak bylo učiněno definitivně, mohl by se Berka rázem ocitnout na druhé straně pomyslné barikády. Mohl by teoreticky navléknout talár a začít opět soudit. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová tvrdí, že pro ukončení trestního stíhání neexistuje důvod. Podle ní by mohlo jít v souvislosti se zmanipulovanými konkurzy o zločinné spolčení. Takže horní trestní sazba by mohla být výrazně vyšší než deset let a tudíž by Berka neměl splňovat podmínky stanovené druhým článkem Klausovy amnestie. Jiný názor zastávají soudci, kteří o zastavení stíhání rozhodli. Podle nich se má vycházet ze základních sazeb a ty by neměly přesáhnout deset let. Na čí straně je pravda, to ukáže až verdikt odvolacího soudu.
I přes zmiňovanou snahu se nedá očekávat, že rozsah amnestie bude zásadním způsobem změněn. Rovněž je nereálné, že se oběti trestných činů zastavených amnestií doberou nějakého odškodnění.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
_profil_top.jpg)
