Vítězství opozice v konfrontaci s ním poněkud zhořkne. Tato právní norma totiž s generálním ředitelstvím rovněž počítá a jeho pravomoci jsou o něco širší než ve zmiňované novele.
Původní verze zákona zároveň přiznává státním zaměstnancům výslužné, které ta nová nezahrnuje, což platí i pro státní rozpočet. V neposlední řadě je v některých pasážích v rozporu s právními předpisy, které byly v uplynulých letech novelizovány.
Když se k tomu přidá slib opozice, že by po nástupu k moci zákon změnila, měly by mít obě strany zájem se dohodnout na nějakém kompromisu. Problém je v tom, že se k němu snaží dopracovat až v momentu, kdy by měly hlasovat o definitivní podobě zákona.
Technicky to není možné, proto by se zákon musel znovu vrátit do tzv. druhého čtení. Samo o sobě by to nemělo vadit. Znamená to však, že se novela bude urychleně přepisovat. Tím se otevře prostor k různým zásahům, které zákon nakonec mohou posunout tak, že si politici zachovají větší vliv na státní správu, než by měli mít.
V ideálním případě by neměli mít důvod zabývat se tím, kdo v jednotlivých úřadech působí a jak tyto instituce pracují. V reálném světě jsme po každém střídání u moci svědky masivní výměny úředníků, která je motivována především „politickými“ důvody. Od roku 2002 můžeme opakovaně zaznamenat snahu politiků zachovat si výrazný vliv na obsazování důležitých postů ve státní správě.
Vzhledem k tomu, že by generální ředitel státní služby měl být, zjednodušeně řečeno, vrchní personální šéf úředníků, je nechuť politiků vůči němu celkem pochopitelná. Právě kvůli tomu by měl zůstat zachován. Není v této souvislosti podstatné, pod jakým názvem a k jakému úřadu či ministerstvu by byl přičleněn.
V opačném případě politici jen těžko odolají pokušení do složení státní správy aktivně zasahovat. Vzhledem k tomu, že jsou na to léta zvyklí, to de facto považují za věc normální. Svůj postoj podporují výroky o vzniku úřednické šlechty, která bude neodvolatelná a bude si moci dělat, co bude chtít.
V zákonu jsou však jasně stanovena práva a povinnosti úředníků, i způsob jejich odvolání. Proto k určité obměně bude docházet. Neměla by být natolik masivní, jako dosud v případech, kdy se měnila vláda.
Jeden z hlavních smyslů zákona o státní službě by měl spočívat v tom, aby politici do těchto personálních záležitostí příliš nezasahovali. Snad tomu tak bude i po dalších kompromisních úpravách, ke kterým dosavadní jednání vládní koalice s opozicí směřuje.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
