Připravovaná novela je prezentována především jako možný nástroj zákazu vstupu do lesa pod pokutou 30 000 korun. To ovšem není ani zdaleka nejdůležitější – zmiňovaný zákaz by se dal dokonce považovat za jeden z mála kroků k ochraně krajiny a biodiverzity, kdyby byl ovšem koncipován se zcela jinou filosofií.
A to takovou, že o dočasném omezení vstupu do lesa by nerozhodovaly obce s rozšířenou působností na žádost myslivců, ale orgány ochrany přírody, jejichž verdiktům by se naopak museli myslivci přizpůsobit. Jinými slovy, aby se myslivci ze zákona vzdali současných neodůvodnitelných kompetencí nejen vůči laické veřejnosti, ale především vůči vlastníkům honebních pozemků.
Strašní lesů a polí páni
Myslivci své kompetence dosud opírali a obhajovali prostřednictvím nálezu Ústavního soudu ČR z 13. prosince 2006, který – stručně řečeno, považuje myslivost za veřejný zájem.
ÚS ve svém závěru mimo jiné uvedl: „Dochází-li při výkonu práva myslivosti užíváním honebních pozemků k zásahu do ústavně garantovaných práv vlastníků honebních pozemků, jedná se o omezení, která jsou proporcionální z hlediska cíle a účelu, k němuž právo myslivosti směřuje; taková omezení se tedy nachází v mezích ústavnosti“.
Což je vhodné připomenout si za situace, kdy stávající návrh novely také zasahuje do práv vlastníků honebních pozemků, avšak ne v přímé souvislosti s „výkonem práva myslivosti,“ ale přímo v oblasti vlastnických práv.
Čtěte také:
Petr Havel: Drobní vlastníci půdy, plačte!
Majitel pozemku se totiž nemůže svobodně rozhodnout, jak s ním naloží, a to ani po skončení (často velmi pro vlastníka nevýhodných) smluv se stávajícími nájemci – tedy myslivci.
To ovšem nesouvisí s uvedeným výkonem práva myslivosti, což je opět vhodné připomenout si proto, že lze velmi pravděpodobně v případě, že by bylo přijato znění novely navrhované ministerstvem zemědělství, očekávat další ústavní stížnost na ustanovení mysliveckého zákona.
Zamýšlená novela jde totiž na ruku právě a především myslivcům. Pokud by se přitom vlastník mohl rozhodnout, jak dále se svým majetkem (honebními pozemky) naloží, mohl by jej například po ukončení stávajících smluv vyjmout z honiteb, založit vlastní honitbu nebo prostě pozemky pronajmout či propachtovat jinému nájemci.
Tím by se narušila struktura stávajících honiteb, což je ovšem – žádoucí. Ne však pro myslivce. I když je to docela krátkozraké.
Myslivci na plný úvazek
Sami myslivci, nebo alespoň osvícenější z nich, vnímají, že jejich image ve společnosti není nijak pozitivní a tato situace by se přijetím novely ještě zhoršila.
Ne každý ví, že honební pozemky tvoří nejen plochy lesních porostů, ale i veškerá pole a tedy vlastně drtivá většina půdy mimo zastavěná území obcí a měst. Plocha polních honiteb je dokonce dvakrát větší než plocha lesních honiteb, přesto mají kompetence k mysliveckému hospodaření právě myslivci na úkor zemědělců.
Což nemá logiku, a především, tato skutečnost staví myslivce i proti těm, kteří na polích hospodaří, nejen proti vlastníkům a laické veřejnosti. Ta se navíc prakticky vůbec nezajímá, jaký ekonomický přínos může mít (třeba pro vlastníky honebních pozemků) výkon práva myslivosti, a tak se většina vlastníků spokojí s nějakým tím střeleným divočákem jakožto naturální formy nájmu za pronájem svého majetku.
I když pochopitelně není honitba jako honitba, je zcela zřejmé, že myslivost může být docela dobrý byznys, což částečně vyplývá i ze zkušeností státního podniku Lesy České republiky, který každoročně kasíruje jen z pronájmu honiteb stovky milionů korun.
To nastoluje otázku profesionalizace naší myslivosti – téma, o němž se v kuloárech léta diskutuje, ale žádný posun od předlistopadového pojetí „lidové myslivosti“ nenastává. Spíše naopak.
Stávající zákon o myslivosti je tedy třeba zcela jistě novelizovat, avšak se zcela jiným přístupem, který reflektuje společenský vývoj, již zmiňovaná ústavní práva vlastníků a zahraniční zkušenosti v pojetí myslivosti, například v zemích EU.
Problémy jako škody působené na lesních a polních porostech přemnoženou zvěří nebo diskuse o takzvané minimální velikosti honiteb jsou zcela zástupné, byť zmiňované škody každoročně rostou. To je ale důsledek již překonaného přístupu k myslivosti jako takové.
Čím později se přitom přístup samotných myslivců, předkladatelů zákonů a obecně veškeré společnosti k myslivosti změní, tím větší problémy nás v budoucnosti čekají. Včetně škod na krajině.
Psáno pro HlidaciPes.org, Ústav nezávislé žurnalistiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
