Proto je třeba vyzvat k hojné účasti, abychom se tohoto neslavného rekordu nedočkali. Byl by to skutečně neslavný rekord.
Senátní volby jsou totiž ze všech volebních příležitostí v Česku nejblíže klasickému demokratickému vzoru, kterým jsou většinové volby. Volit většinově znamená, že občané vynesou verdikt a výsledek se nedá později zmanipulovat, jak bývá zvykem při poměrné volbě. Dokonce ani průběh voleb se nedá zmanipulovat tak snadno jako při poměrném systému.
Volby do Senátu ovšem nejsou klasickým jednokolovým systémem, který je skutečně poctivý. V jejich prvním kole probíhá jakýsi předvýběr a teprve když je počet kandidátů omezen na dva, může volič skutečně definitivně rozhodnout. Je to však nejlepší, s čím se dá v české demokracii setkat, a je škoda takovou příležitost nevyužít.
Nízká účast může mít navíc negativní důsledky pro další vývoj demokratického systému. De facto ukáže, že Češi nemají o většinový systém zájem, i když je dost možné, že by většinový systém chtěli.
Zvláště kdyby si uvědomili, že by mohl odstranit většinu nedostatků současných poměrů. Většinový systém odstraňuje roztříštěnost politických stran, která se stále zvětšuje a se kterou jsme se zatím v nejhorší podobě setkali v podobě plachet pro letošní volby v komunále.
Do kandidatury v jednokolovém většinovém systému by nespěchal nikdo, kdo by neměl rozumnou šanci uspět. Strany by místo toho uzavíraly koalice, aby mohly nabídnout nějakého silného kandidáta.
Odstranily by se zákulisní dohody i všechny triky postkomunistického volebního boje, jako je nasazování fiktivních politických stran a ovládání systému propojenou strukturou partají, které ve volbách jakoby proti sobě bojují, ale po volbách se vždycky dohodnou. Odstranily by se účelové kompromisy, nesourodé koalice a bylo by možné dosáhnout silné vlády s jednotným postojem.
Za hlavní důvod, proč se v Česku užívá poměrný systém, má být nevyspělost zdejší společnosti, která by ve většinovém systému mohla podlehnout jednomu šikovnému populistovi. Nakonec se to přihodilo v Maďarsku, kde je volební systém z východní Evropy nejblíže většinovému. Přesto neexistuje historická zkušenost, podle níž by musel většinový systém komplikovat poměry v Česku.
Je pravda, že Češi v roce 1946 volili masově komunisty, a kdyby byl tehdy systém většinový, komunisté by získali absolutní většinu samotnými volbami a nemuseli by dva roky připravovat parlamentní puč. Ovšem většinový systém by tehdy naopak mohl nástupu komunistů zabránit, protože by si lidé jasněji uvědomili, o čem vlastně rozhodují, tedy jestli komunisty opravdu chtějí nebo nechtějí.
Většinové volby odhalují pravdu, a proto má účast na nich smysl.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
