Každý příznivec demokracie nakonec volit půjde, protože chce splnit svou občanskou povinnost, přesto je na místě odpovědět na otázku, proč volby samotným svým průběhem od účasti odrazují. Jde už o to, jak jsou volební plachty ohromné nejen v Praze, ale i v dalších městech. Občan má přirozený dojem, že se jeho hlas ztratí kdesi v nepřehledné změti neznámých kandidátů. Plachty však upozorňují na hlubší problém.
V každém městě existují desítky stran, v Praze jich je třicet, v jiných velkých městech kolem dvaceti, a o jejich záměrech ani kandidátech naprostá většina voličů vůbec nic neví. Malé strany jsou kořením demokracie a mají význam, i když existují bez možnosti vstoupit do městského zastupitelstva či jiného voleného sboru.
Prosazují však nějaký, možná silný a úctyhodný názor, a když ho dokážou dobře formulovat nebo prosazovat v předvolební diskusi, pak přispívají ke kultivaci veřejného prostoru. V některých případech mohou posloužit jako záloha, když se některá ze zavedených stran rozpadne či ztratí voličskou důvěru.
Přesto by asi počet stran neměl překročit určitou hranici, za kterou jejich existenci přestane sledovat i dobře informovaný volič. Dnes se tedy zdá, že taková hranice byla v mnoha městech překročena. Velký nárůst kandidujících stran zažily i minulé volby a volič si mohl říkat, že nadchází přelom, kdy budou tradiční strany nahrazeny někým novým. Výsledkem bylo, že etablované strany část svých hlasů předaly novým subjektům a že spousta hlasů propadla.
Test z roku 2010 tak mohl voličům ukázat, které z nových stran mohou být účinnou alternativou, a logicky zabránit, aby ty neúspěšné kandidovaly znovu.
K tomuto efektu došlo v roce 2006 v Liberci, tak proč by se nemohl opakovat také jinde. Jenže počet kandidujících stran vyrostl letos znovu. Vypadá to, jako kdyby eroze pokračovala, není však jasné, z jakého důvodu a kdy to vlastně skončí. Nejde už o názory ani postoje, některé strany byly očividně založeny jen proto, aby zablokovaly prostor jiným subjektům, další slouží jako záchranný člun pro politiky rozpadajících se velkých stran.
Prožíváme tedy určitý druh krize demokracie, což ještě poznáme na poklesu legitimity zvolených zástupců. Pokud některá strana dostane ve svém městě přes dvacet procent hlasů, bude považována za obzvlášť silnou a hodnou nominovat primátora či starostu. Při nízké volební účasti to však může znamenat, že se primátor nebo starosta opírá o hlasy necelé desetiny občanů.
Krize z definice spočívá v tom, že se zvětšují nějaké potíže a přitom není známo, jak je vyřešit. To je současná situace na komunální scéně se samozřejmým přesahem do velké politiky.
Volby tu jsou od toho, aby nějaké řešení nabídly. Pravděpodobnost, že splní svůj úkol, je značná. Symbolem voleb se stala nepřehledná volební plachta. Při jejím otevírání si značná část voličů uvědomí, že takhle už to dál nejde, a bude nějak reagovat. Za čtyřiadvacet hodin už budeme vědět, jaká reakce bude převažovat.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
