Poselství úroků je dnes stejně důvěryhodné, jako byly ve starověku věštby delfského orákula, které se, jak známo, nikdy nezmýlilo. Stačilo dobře položit otázku a porozumět odpovědi.
Například z pohledu úrokových sazeb nemůže současná vládní krize dopadnout jinak, než tím, že se najde parlamentní většina, která by zajistila přežití vlády Petra Nečase. Důvodů je k tomu hned několik. Sám premiér tvrdí, že hlavním smyslem jeho vládnutí je zachovat důvěryhodnost České republiky na kapitálových trzích. Finančníci totiž neradi půjčují zemím, které už jsou příliš zadlužené, a pokud jim půjčí, tak pouze na vysoký úrok. Příkladem mohou být Španělsko nebo Itálie, které si půjčují prostřednictvím desetiletých dluhopisů na pětiprocentní úrok. Češi se poctivě snaží o úspory, dluhy nemají tak velké, a proto si mohou půjčovat za necelá čtyři procenta. Kdyby byly úroky o procento vyšší, stálo by to Českou republiku desítky miliard.
Vláda tedy musí vydržet, aby dokončila svou úspornou misi a zamezila ztrátám.
O dalších důvodech už vládní politici tak nahlas nemluví, pro jejich faktické rozhodování však jsou důležitější. Od prvního ledna 2013 začne penzijní reforma. Nebyla dobře připravena a vláda musí ještě ve sněmovně prosadit zákon, který odstraňuje některé chyby. Jsou tak velké, že podle současné podoby reformní legislativy nejde reformu vůbec spustit.
O nastartování penzijní reformy mají přitom mimořádný zájem tuzemské banky, které jsou zřizovateli většiny penzijních fondů. Jejich zájem je pochopitelný. Každoročně dostanou na své účty dvacet miliard od státu, aby je uchovaly pro budoucí důchodce. V bankách se tedy budou hromadit desítky miliard. Banky si z nich budou účtovat procenta na svůj provoz, zároveň je ale budou rozmnožovat rozumným investováním. Reformátoři předpokládají, že náklady na provoz nebudou velké a že se část zisků uloží na účtech klientů penzijních fondů. To je možné, jisté však je, že banky získají přístup k penězům, za který budou platit nižší úrok než kdyby si půjčovaly od státu za základní úrokovou sazbu. Nutno dodat, že banky budou svá procenta vydělávat, i když se vklady občanů znehodnotí například v důsledku ekonomické krize.
Banky tedy mají pochopitelný zájem na penzijní reformě a Nečasova vláda slíbila, že reformu uskuteční. Premiér a jeho ministři nemohou najednou vládu zrušit a reformu tak shodit ze stolu. Sliby se musí plnit a každý dobře ví, že bankám se musí plnit v první řadě.
Argumenty o úrokových sazbách státních dluhopisů a o nezbytné penzijní reformě nepochybně přesvědčují poslance dvou koaličních stran, tedy ODS a TOP 09. V případě Věcí veřejných nastupuje jiný argument, který se s nadsázkou nazývá hypotéční index. Většina poslanců nakoupila hned po vstupu do sněmovny automobily na leasing, případně si vzali hypotéky. Průměrný člen klubu Věcí veřejných si tak půjčil přes dva miliony korun. To je bezkonkurenčně nejvíc ve sněmovně. Například průměrný člen klubu ODS má dluhy za milion, komunista za dvě stě tisíc.
Platí tedy pravidlo, podle kterého má poslanecký klub tím menší zájem rozpustit sněmovnu, čím větší vykazuje hypotéční index. Poslanci Věcí veřejných si na svůj nový plat pořídili výhodně úročené půjčky a v případě hypoték i se státní podporou. Musí mít dostatečný příjem, aby půjčky i úroky co nejdříve splatili. Tento argument je dostatečný pro zachování sněmovny.
Úroková logika zároveň odhaluje, v čem je politika současné vlády nezodpovědná. Při svém tažení za úroky omezují valorizaci důchodů. Dosud se důchody zvyšovaly podle inflace, v příštích letech se má zvyšovat jen o třetinu. Při letošní čtyřprocentní inflaci to znamená reálné snížení důchodů o tři procenta.
Pokud bychom brali důchodový nárok jako půjčku, kterou poskytl občan státu a kterou teď stát s určitým úrokem splácí, pak je jasné, že v příštích letech bude stát vyplácet záporný úrok. Dostává se tak do pozice banky, která na svých klientech vydělává značně bezohledně. Navíc se důchodci ani nemohou bránit.
Zjednodušeně řečeno, vládní tažení za úsporami je oficiálním důvodem k zachování vlády. Náklady nebudou na bankách, které spoléhají na zisky z penzijní reformy, ani na poslancích, kteří se mohou těšit ze zvýhodněných úvěrů. K úsporám budou muset v každém případě přispět důchodci snížením reálných penzí.
Z naprosto chladného ekonomického pohledu to je správný přístup. Vláda i banky jsou pro fungování země důležitější než důchodci, kteří hrají v národní ekonomice jen okrajovou roli.
Pokud se ovšem k tomu pohledu přidá jen minimum morálky, pak je zřejmé, že se v tomto případě jedná o selhání státu, který naprosto rezignoval na jednu ze svých základních úloh, tedy ochranu slabých.
Řeč úrokových sazeb je tedy jasná. Vysvětluje nejen to, proč vláda přežije současnou krizi, zároveň ukazuje za jakou cenu.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
