O tom, co válka přinesla, se dnes přou hlavně historici. Z pohledu běžného občana nejde o nic příliš zajímavého, protože výsledky této války byly v průběhu dějin ještě několikrát přepsány a na obyčejný život obyčejných lidí přímý vliv nemají už dávno.

Existuje však jedna výjimka. V zemích, které absolvovaly první světovou válku, dodnes funguje rozsáhlý sociální stát, stát blahobytu, či pečovatelský stát, který právě válka před sto lety zavedla. Na paradoxní fakt upozornil například německý historik Herfried Münkler v knize „Velká válka“.

Připomněl, že středoevropské sociální zákony zavedl pár desítek let před válkou kancléř Otto Bismarck s podporou posilující sociální demokracie, stát podle nich ale začal skutečně fungovat až po roce 1914. „Stát tehdy nebyl jen Molochem, který vraždil své mužské obyvatelstvo, paralelně k tomu rozvíjel charakteristické rysy pečovatelského systému, který zastupoval muže a otce odeslané na frontu,“ píše Münckler.

Teprve válka zajistila evropským sociálním systémům po celé čtyři roky desítky milionů klientů odkázaných na jejich pomoc, příliš se to nezměnilo ani po válce, kdy se jenom stát mohl postarat o rodiny padlých či zmrzačených.