Na webových stránkách Kanceláře prezidenta ČR (KPR)je mj. uvedena její organizační struktura a v jejím rámci i seznam poradců prezidenta. Jedná se konkrétně o Ing. Stanislavu Janáčkovou, CSc., prof. Ing. Roberta Holmana, CSc., Ing. Jana Skopečeka, RNDr. Jiří Tomáše Payne, doc. PhDr. Ing. Marka Loužka, Ph.D., Mgr. Pavla Hasenkopfa, JUDr. PhDr. Jaroslava Kubu, CSc. a Jana Lupoměského.
Je zřejmé, že moje jméno do této množiny náleží, tak jako to, kdo v ní je podle akademického titulu právníkem.
Protože nic z tohoto strohého výčtu jmen nevypovídá o mojí činnosti, v současné mediální hysterii mám vážné důvody se obávat, že jsem páně poslancovým výrokem a jeho dopady na neinformovanou veřejnost závažně ohrožen.
Nejsem „spojen s Větrovcem a Berkou“ ani s nikým a ničím, do čeho je zřejmě poslanec Zaorálek zasvěcen, o čem se svěřuje médiím, namísto splnění povinnosti svoje poznatky oznámit orgánům činným v trestním řízení.
Jsem nucen se proti jeho výpadu bránit a tak se stejné veřejnosti ke které se obrátil svěřují s tím, s čím jsem doopravdy spojen.
Jsem vysokoškolským učitelem a můj pracovní týden vyplňuje působení na Katedře práva NF VŠE, na Katedře Ústavního práva PF UK, na Vysoké škole aplikovaného práva či na Vysoké škole obchodní.
I tak můj plat zdaleka nedosahuje výši, jakou má poslanec Parlamentu ČR.
Když jsem byl členem sněmovní „Komise pro otázky posouzení nezávislosti výkonu a budoucího uspořádání české justice“, nedostal jsem –na rozdíl od poslanců – za to nic. Ačkoli její předseda jistě potvrdí, že jsem jako jediný z jejích 10 členů vytvořil a sepsal koncepci její činnosti.
Ale i takový rozsah činnosti nestačí a ve zbývajícím čase v týdnu se musím „sponzorovat“ výkonem advokacie.
I já jsem jako pan Zaorálek vystudoval filozofii a vedle doktorátu práv a vědecké hodnosti kandidáta věd jsem získal doktorát na filosofické fakultě. V roce 1987 jsem však na základě svého projektu v oblasti filosofie práva a lidských práv získal od vládní organizace USIA dlouhodobou stáž na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
Po převratu jsem napsal první vysokoškolskou učebnici „Filosofie lidských práv a právo“. Kdokoli může v archivu Britských listů za minulá léta shlédnout moje příspěvky. A jistě se najdou čtenáři, kteří znají moje jméno z Práva. V němž se věnuji zejména poslaneckým výtvorům, jako např. v poslední době občanskému zákoníku, novelizaci o.s.ř., která popustila uzdu exekutorům, či církevním restitucím.
Veřejnost jsem seznamoval s jejich fatálními dopady. A samozřejmě i s mým postojem prezidentova poradce, který doporučuje jejich vrácení pánům poslancům.
Ve svém úsilí jsem nebyl jediným z pánů a dam zasedajících v parlamentních lavicích, zleva do prava, podpořen.
Tím se dostávám k náplni mojí „poradcovské činnosti“. Vykonávám jí na základě mandátní smlouvy a spočívá jen v tom, že se na mne KPR několikrát do roka obrátí o právní stanovisko k zákonu.Zda ho má pan prezident podepsat či vrátit Sněmovně.
Za 1 hodinu si podle smlouvy účtuji 350,-Kč, což při prostudování zákona, jeho důvodové zprávy, záznamů z projednávání, studia související problematiky (často až stovky stránek) symbolicky zaokrouhluji na 8 až 16 hodin. Čili v rámci legislativního procesu za práci na jednom zákonu účtuji od 2.800 až 5.600,- Kč.
Kolik za takový často legislativní zmetek, který dopadne na nevinné občany obdrží poslanec, netuším; srovnání s honorářem za mojí „poradcovskou činnost“ by jistě zajímalo nejenom mne.
V roce 2009 jsem zastupoval 17 senátorů před Ústavním soudem ČR v řízení o souladu tzv.Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR. Za to jsem byl záhy jako údajně nadbytečný vyhozen z katedry.
Jsem však hrdý, že jsem svým postupem mohl veřejnosti mj. ukázat, že se do projednávání nepřímo vměšoval velvyslanec jisté evropské mocnosti. A dále, tím že jsem přispěl k odročení o týden, dostal šanci požadavek prezidenta, aby ČR získala výjimku, ochraňující dekrety spojené se jménem prezidenta Beneše.
Navzdory štvaní i některých rádoby opozičních poslanců, kteří se nemohli dočkat ztráty zbytků suverenity českého státu a prohlašovali, že „by bylo ideální, kdyby se Ústavní soud kladně vyjádřil“.
Svůj rezervovaný odborný postoj k problematice amnestie jsem po pravdě prezentoval v pořadu České televize „Hyde park“ dne 4.1.2013.
Útočný a lživý výrok pana Zaorálka, cit.: „…… má tam (prezident) například právní poradce, kteří byli jednoznačně spojeni s Větrovcem a Berkou“, důvodně považuji za vážný útok na mojí osobní a profesionální čest, a navíc vysoce mne ohrožující za situace mediální hysterie, která si nezadá s atmosférou volání po lynči.
Vzhledem k uvedenému vyzývám poslance Lubomíra Zaorálka, nar. 6.9.1956, aby inkriminované výroky, učiněné mj. mimo půdu parlamentu, vzal výslovně zpět, a okamžitě se mi se stejnou vehemencí omluvil.
A to nejenom v Parlamentních listech, ale s ohledem na šíření jejich obsahu ještě v deníku PRÁVO, v němž publikuji mj. jako právní poradce prezidenta, a rovněž v České televizi.
Pokud tak neučiní nejpozději do 48 hodin, obrátím se s příslušným podnětem na orgány činné v trestním řízení, a zároveň na něj podám žalobu o nemajetkovou újmu.
JUDr.PhDr.Jaroslav Kuba, CSc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
