Radek Pokorný: Boj o internacionální rozměr školství

Po zpackaném červencovém puči v Turecku, nastartovaném nade všechnu pochybnost ze Spojených států, začal prezident Erdogan čistit státní správu od pracovníků podezřelých ze spojení s pučisty. Čistky postihly již desítky tisíc státních zaměstnanců, kteří přišli o práci. Jaký div, že je mezi nimi významná část zdejší "kavárny" - zhruba 20 tisíc učitelů a téměř dva tisíce akademiků.

Američané se však náhle ke "svým" lidem raději nehlásí, ostatně ani o dalším vnitropolitickém vývoji Turecka skoro nic neslyšíme. Přesto se našel kdosi, kdo přišel s originálním nápadem, totiž že by propuštěným "kavárníkům" měla pomoci Česká republika. Když už nejeví dost nadšení pro přijímání imigrantů podle Bruselem nadiktovaných kvót, bude tu mít alespoň nějaké muslimy z Turecka. Ostatně, naposledy nám zde "působili" před 333 lety, když drancovali okolí Brna a Přerova. A to už je přeci dávno.

Mezinárodní kavárenská solidarita

Po očíhnutí situace a konzultaci se zdejší kavárnou se "gülenovští" akademici, toho času na dlažbě, přihlásili, že by tedy jako chtěli učit na českých vysokých školách. A světe div se, naše slovutné univerzity jejich požadavku vyšly vstříc! Málokdo to ví, ale již asi tři týdny vyjednávají s pučistickými intelektuály univerzity v Praze a v Brně.

Dvanáct univerzitních profesorů z naší spojenecké země se obrátilo na pražskou Karlovu univerzitu, která v současnosti jejich žádosti posuzuje. Další Turci chtějí vyučovat na brněnské Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Vedení fakulty už na svém jednání schválilo, že se učitelům pokusí nějak pomoci.

Jsou tu samozřejmě drobná úskalí, jimž budou muset turečtí soudruzi v rámci mezinárodní kavárenské solidarity na našich univerzitách čelit. Například skutečnost, že nikdo z nich neumí ani slovo česky. Ale to by se jistě nějak vyřešilo. Aspoň se studenti včas naučí turecky.

Gülenovi kamarádi Bek a Bělobrádek?

V Praze chtějí působit osmanští "odborníci" jak na přírodovědné fakultě, tak při studiu humanitních oborů. Univerzita se proto obrátila například na filozofickou, přírodovědeckou, lékařskou či matematicko-fyzikální fakultu.

Ještě rychlejší byl rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, známý svým sporem s prezidentem Zemanem (Zeman v září 2013 při návštěvě Brna projevil zájem vystoupit na Masarykově univerzitě před studenty ekonomie, což mu Bek jako rektor neumožnil). Ten již v létě uvedl, že chce najít cesty, jak vyhozeným tureckým pedagogům pomoci. Asi má s nimi vztahy vskutku nadstandardní - a možná se sám chce něco přiučit o pučích proti nepohodlným prezidentům.

Mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová ale raději nechce (tedy spíše nesmí) podrobnosti o pomoci tureckým akademikům zveřejňovat: "Vyjednávání o případném zaměstnání jsou vzhledem k okolnostem velmi složitá a citlivá." Brněnská vysoká škola je totiž známá tím, že z peněz daňových poplatníků ráda nabízí trafiky ideovým souvěrcům z mezinárodní kavárny.

Povzbuzení pro turecké trafikanty přichází i z vládních řad, neboť už v červenci se obrátil na České vysoké školy s žádostí o přijetí vyhozených tureckých profesorů vicepremiér pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek. Ten nyní aktivitu univerzit vítá. "Internacionalizace české vědy je velmi potřebná," říká katolický souvěrec tureckých muslimů.

Posily na cestě?

Příjezd pedagogů z Turecka ovšem může zkomplikovat složitá situace v samotném Turecku. Prezident Erdogan totiž prostřednictvím tamní vysokoškolské rady zakázal až do odvolání akademickým pracovníkům vycestovat do zahraničí. Hned prvním dekretem po pokusu o puč také nechal zavřít 1043 soukromých škol a 15 univerzit.

Znamená to tedy, že aby se sem turečtí akademici dostali, museli bychom je propašovat přes českou ambasádu na diplomatické pasy, nebo je dokonce za pomoci tajné služby převést přes hranice do prostoru EU. Jak se ale ukázalo minulý rok při posledním "zásahu" našich zpravodajců v Libanonu, museli by si dát velkého bacha, aby celou operaci ve zdraví přežili. Bylo by škoda přijít o mohamedánské odborníky v oblasti humanitních věd, které u nás tak nutně potřebujeme.

Zní to divně, ale asi potřebují naše levičáctvím, neomarxismem, genderem, humanrightismem a xenofilií skrznaskrz prolezlé univerzity (zkuste se pět minut bavit se studentkou humanitního oboru a nezešílet) ve svém civilizačně destruktivním potenciálu ještě posílit. Zejména, když se ukazuje, že někteří naši akademici ne zcela porozuměli výzvám doby (například docent Konvička či sociolog Hampl).

Bob "Marley" Kartouz a krize demokracie

Jeden z hlavních ideologů současného "revolučního" školství Bob "Marley" Kartouz (z mocné neziskové organizace EDUin podporované Georgem Sorosem přes jeho Open Society Fund) proto bije na poplach a zdůrazňuje stále ještě existující rezervy v ideologické výbavě učitelů.

Podle Kartouze je situace dokonce tak vážná, že je ohrožena sama podstata demokracie v naší zemi. "Ostentativně kašleme na to, abychom zajistili elementární podmínky k přežití demokracie. Dokonce ani pomyslné budoucí elity nepřipravujeme na skutečnost, že to budou ony, kdo bude muset hledat cestu k uspořádání a vedení společnosti. Jestliže elity nebudou chtít demokracii, demokracie nebude," naříká si na selhávání kavárny ve vzdělávacích strukturách pan vedoucí.

Jelikož se v našem případě zatím nepodařilo dotáhnout nějaký kloudný počet muslimských imigrantů z Afriky a Středního východu, kteří by společnost dostatečně naředili novým "genofondem", pokouší se Sobotkova vláda obrátit také východním směrem. Doufá, že na ten jsme přece jen trochu více zvyklí, nehrozí proto tak silný a pohotový odpor ze strany občanů.

Čím více Ukrajinců, tím lépe

Během příštího měsíce by tedy měli přijít do České republiky první Ukrajinci v rámci nové vládní koncepce, která má urychlit zaměstnávání tamních středně kvalifikovaných pracovníků. Novinářům to řekl prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Wiesner. Koncepce platí od letošního srpna a ročně může do ČR přijít podle něho až přes pět tisíc Ukrajinců.

Systém vládních zaměstnaneckých karet je tedy v plném proudu. Spočívá v tom, že zaměstnavatel, který nabízí pracovní místo, při jeho vyhlášení pracovním úřadem vysloví souhlas s jeho zařazením do evidence volných míst obsaditelných držitelem pracovní karty. Pokud se na pozici nepodaří sehnat občana ČR nebo jiné země EU, mohou se o ni ucházet Ukrajinci. Symbióza Sobotkovy vlády a zaměstnavatelů, kteří logicky chtějí dostat do země co nejvíce levné pracovní síly, neboť to pro ně znamená větší zisk, přináší ale mnohá rizika.

Není divu, že se proti vládním pobídkám pro Ukrajince staví odbory, které si dobře uvědomují, že tito pracovníci dále snižovat cenu práce na českém trhu.

Homogenitu obyvatelstva České republiky, zajištující dosavadní relativní bezpečnost a jistou kulturní a jazykovou konzistenci, je prostě třeba urychleně rozbít. Jde totiž o přežitek bránící snadné aplikaci politických a sociálně inženýrských koncepcí Bruselu.

To je vlastní rozměr boje o "internacionální rozměr" našeho už tak dost poničeného školství: Turečtí akademici míří na české univerzity. Jak jsme to bez nich těch 333 let jen vydrželi?

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.