Známe také závislost nákupní, závislost na jídle nebo naopak na hubnutí. V tomto pojetí je závislost jakýmsi návykem nekontrolovatelně opakovat své chování bez ohledu na jeho důsledky. Německý psycholog Viktor von Gebsattel už v roce 1948 prohlásil, že prakticky každý lidský zájem, ať je nasměrován kamkoliv, může vyústit v závislost. Aby se jednalo o skutečný návyk, musí být přítomno snížené sebeovládání a postupné zvyšování tolerance závislého jedince. Přítomny jsou také abstinenční příznaky po vysazení nebo skončení a důležitý je jasný důkaz o škodlivosti tohoto počínání projevující se často v zanedbávání ostatních, často pro život důležitých aktivit. Důležité je utajování a pocit viny, ztráta kontroly a často také vedení dvojího života.

A jak je to tedy se závislostí sexuální? Může se u někoho sexuální pud stát ničivou chorobnou posedlostí? Už na první pohled vidíme, že se sexuální závislost od těch ostatních tak trochu liší. Může někdo podat jasný důkaz o škodlivosti sebevíce akcentované sexuální aktivity? A jaký je potom rozdíl mezi závislostí na sexu a nadprůměrně vyvinutou sexuální potřebou, která u někoho představuje naopak velice vítaný povahový rys? Byl na sexu závislý biblický král Šalamoun, který měl sedm set manželek a tři sta milenek? Nebo císařovna Mesalina, která měla během čtyřiadvaceti hodin pětadvacetkrát pohlavní styk? Neměl být snad léčen slavný milovník Giacomo Casanova, který měl za 40 let asi 116 sexuálních partnerek? Mimochodem, tyto dva poslední výkony jistě blednou před moderními sexuálními rekordy soudobých prostitutek a různých erotických přeborníků.