Žádný rodinný rozpočet kupříkladu nemůže být dlouhodobě deficitní. Srozumitelnou mluvou řečeno – nelze si představit, že by se většina českých rodin vydělávala třeba třicet tisíc a utrácela měsíc co měsíc šedesát. Stát si ovšem takový život na dluh dlouhodobě dovoluje.
Pokud jde o podobnost státu (respektive vládnutí či řízení ministerstev) s vedením velkých společností – sami ministři, pokud čelí otázkám na svou kvalifikaci pro řízení ministerstva, často opakují, že ministrem školství nemusí být učitel či ministrem zdravotnictví lékař. Důležité je, aby to byl člověk, který je schopen svěřenou instituci manažersky uřídit.
Což je sice pravda, ale zkušenost ukazuje, že podobně jako u hospodaření státu v poměru k hospodaření domácností, i zde srovnání kulhá. Protože to, co by najatým manažerům v soukromém sektoru u jejich zaměstnavatelů nepochybně neprošlo, ministrům bez potíží prochází.
Ukažme si to na aktuálním dění kolem ministra Jaromíra Drábka. Opravdu si někdo myslí, že ministerstvo, za něž Drábek odpovídá, manažersky, odborně, technicky či jakkoli jinak zvládlo přechod na nový systém vyplácení sociálních dávek?
Žádný manažer se smyslem pro odpovědnost by nedovolil spustit neodzkoušený systém, na němž jsou klienti jeho podniku životně závislí. A pokud by se snad nové technické řešení, které se v testovacím režimu jevilo jako bezproblémové ukázalo v ostrém provozu jako nefunkční, jednoduše by zavelel k rychlému návratu k původní aplikaci, aby zabránil chaosu a finančním ztrátám.
Ilustrovat se to dá třeba na banalitě, jakou je e-mailový klient. Pokud by příjem elektronické pošty (bez něhož si moderní pracovní ani soukromý život nelze představit) přestal s novým řešením fungovat, co by příčetný šéf udělal? Oprávněně by novinku hodil dodavateli na hlavu, nechal ho vše předělat a opravit, a do doby, než se vše vyřeší, by se firma vrátila k původnímu systému.
Ne tak ministerstvo práce a sociálních věcí, respektive Úřady práce. Ty se už měsíc potýkají s novým systémem, na němž s praxí objevují nové a nové chyby.
Připusťme, že prvotní cíl ministra Drábka je manažersky správný – zjednodušit systém, snížit byrokracii, sjednotit výplatní místo, a tím vším ušetřit údajně až jednu miliardu ročně. Kromě prvotní idey je ale – jak to tak vypadá – všechno ostatní špatně.
Otázkou je i to, zda se dá věřit i propočtu ušetřené sumy. Při znalosti toho, jak v Česku vypadají veřejné zakázky, by se asi málokdo divil tomu, kdyby dodavatelská firma místo placení penále za špatně fungující produkt naúčtovala státu navíc vícepráce. Ostatně celá smlouva s firmou Fujitsu a dalšími subdodavateli systému stojí za to prověřit.
Ministr již také odvolal některé podřízené úředníky, což nelze číst jinak než přiznání chyby. Vždyť sám první muž ministerstva donedávna tvrdil, že chaos je jen mediální bublina. I kdyby měl pravdu a média se soustředila jen na nejkřiklavější případy, o bublinu zjevně nešlo a nejde.
Na sociálních dávkách je závislá celá škála lidí – od zdravotně postižených, přes vdovy, sirotky, zdaleka ně každý nezaměstnaný je bez práce proto, že nic neumí, nebo nechce pracovat... To, že některé rodiny musely dostávat přímou potravinovou pomoc, je důkaz selhání systému, i kdyby šlo jen o pár případů v republice.
A možná nejvýbušnější problém celého nového systému se jmenuje ochrana soukromí a bezpečnost dat. Svá původní datová centra, kde se data shromažďují a zálohují, i záložní servery mělo ministerstvo v různých městech republiky. Nedávno je ale podle informatiků Úřadu práce zrušilo a nově servery nyní spravuje externí soukromá firma. Data z nové zatím spíše nefungující aplikace se pak nacházejí v takzvaném cloudu, tedy nepříliš prověřeném virtuálním úložišti, taktéž spravovaném externí firmou. Databáze ministerstva práce a sociálních věcí přitom shromažďují údaje z nejcitlivějších – ekonomická, zdravotní a sociální data více než poloviny Čechů a Češek.
A jsou tu další potíže. Nový systém na rozdíl od starého není třeba schopen automaticky generovat data o nezaměstnanosti, což musí úředníci dělat ručně. Přesné údaje o nezaměstnanosti patří přitom mezi hlavní makroekonomické ukazatele, podle nichž se má řídit politika zaměstnanosti.
Dalo by se jistě pokračovat a vršit argumenty na obou stranách. To, že systém možná začne bezproblémově fungovat za měsíc či za dva ale žádný argument není. Takový chaos by žádný opravdový manažer v opravdové firmě neustál. Proč si ho tedy může dovolit ministerstvo?
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
-635023141272976493.jpg&id=11214)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
