Proto si zde dovolím hned na počátku svého následujícího horlení k takovému prohlášení panu Dr. Křečkovi pogratulovat.

Když ale se  dá do tlupy třista právníků, to už není jen tak. A protože je uváděný důvod právnické krvelačnosti v tomto případě pro obyčejného člověka nesmylem, je třeba se podívat na to, kdo že se rozčílil a z jakého kadlubu se ozval.

Včera jsem v jednom svém samoizdatovém článku napsal, že kravál kolem lidských práv nastává také tehdy, když "obhájci" lidských práv docházejí argumenty. Pak se přechází na ideologii.

Napíšu z jaké základny vycházím. Z toho, že si i někteří naši doktoři, profesoři, docenti či přescenti - a nejen oni - učinili z pojmu demokracie a lidských práv víru a náboženství. Kdo nevěří jako my - je kacíř! Pravý důvod tohoto snažení je ovšem jinde. Nejvíc je to vidět na naší Ústavě a vládním systému. Stát by měl být místem co nejšťastnějšího žití občanů. Demokracie je toho přirozeným předpokladem. Ale není možné, aby se stala vírou, kterou je možno se živit. Osudy katolické církve to ukazují už dva tisíce let. Víra je čístá jako lilie. Dějiny církve už ale takové nejsou. Proč: protože si někteří náramně mazaní udělali z církve zdroj spokojeného a někdy dokonce i nemravného života. Co ovšem bylo typické - odpor proti neřádům církve, tedy zdroje obživy někdy i pěkných darebáků - byl posuzován těmito ve skutečnosti neznabohy jako útok na víru. Díky těmto darebákům dokonce i někteří slušní lidé shořeli.

Spodoba je zde zřejmá: demokracie jako současné náboženství a stát jako církev. Mít stát ale znamená v něm mít moc. Demokracie se ovšem nikdo nenají, to musí obstarat stát. Demokracie nemůže nikomu dát vliv, posty či koryta. Stát může za těchto okolností někomu vyhovovat a někomu nikoli. A když nevyhovuje a nejsou k akci relevnatní důvody přijdou dnes na řadu lidská práva a boj za jedině správnou demokracii. Nu a protože účel světí prostředky, když dojde k tomu, že na místo ombudsmana nastoupí člověk, který jedině správně myslícím popům či biskupům demokracie nevyhovuje - snaží se ho z místa vystrnadit..
A jako důvod, jak se ukazuje, může být pro nejvýše postavené právníky něco tak směšného jako na čas omezený přístup otců k porodu. Neuvěřitelné!

Hanba!

Všimněme si ale, co jsem si přečetl v článku. Za vystoupením třista právníků nestojí některý nestor této profese, ale jakýsi asistent. Na jaké vysoké škole? Nu na té, která vyznává myšlení jednoho z předchozích rektorů. Dovolil bych si ho nazvat bekismem. Proč - rozvádět nebudu. Všechno o sobě říci nemusím.

Právníci v jejich petici voní čistotou jako liliový sad. Jenže já mám vskutku letité vzpomínky na absolvované soudy za totáče, kdy jsem viděl pokřivené soudce k pohledání, kteří soudili tak, jak jim bylo nařízeno třeba okresním výborem jedině správné partaje. Jedna soudkyně mi mezi čtyřma řekla (ó, jak mi důvěřovala), proč po tom, co mi vyjádřila přesvědčení (na chodbě soudu), že budu mít u soudu úspěch - za čtrnáct dnů vynesla opačný rozsudek. Vysvětlila mi, co tehdy bylo "vedlejšími tlaky".

Dnes mohu dodat, že skončila v "nové" době ve vysoké nezávislé soudcovské funkci. Pozoroval jsem ji s pohnutím, jak horovala za demokracii. Kdož ví, kdyby už nebyla v důchodu, možná by probíranou petici také podepsala.

A pamatuji si, jak bývalí podnikoví právníci prchali do soukromí po převratě, neboť tam cítili rito. A státní podniky zůstaly třeba i bez právníků. To se stalo třeba mě, když jsem řídil exportní podnik, s velkými vývozy, bez právníka celého půl roku. A pozoroval se zájmem, jak po období privatizace, když se některá privatizační lumpárna provalila, jak "nejlepší" právníci obhajovali "nejúspěšnější" darebáky. Že by zadarmo? To těžko, naopak, za horentní sumy. A kde že se vzaly ty sumy? No z míst, z nichž byly při zlodějnách v privatizaci ukradeny. Že by si ti obžalovaní darebáci za totáče našetřili?

To už ovšem liliovým sadem nevoní.

Je možno se divit, že člověka napadne, že čím víc zločinů tím víc právníků? A že tím víc právníků, čím víc se protahují soudní řízení? Když pozoruji, jak si soudy neustále přehazují některou kauzu je mi zle od žaludku. Při tom si obvykle vzpomenu na paní Parkanovou. Však jsem paní Zlámalové, předsedkyni Soucovské unie napsal: kdybych dnes měl jít před soud a mohl si vybrat, vybral bych si ten totalitní. Byl předvívavější...

Pány právníky jitří, když ombudsman řekne svůj názor. Ale jak se zdá je nejitří, když se sama předsedkyně Soudcovské Unie v České televizi vyjádří, že zmatek v našich zákonech je takový, že ani ona se v nich někdy nevyzná. Kdepak, to se třista slovutných právníků nevyrojí a petici nepodepisují.

Nechť se tedy oni právničtí jedině správní zastánci lidských práv na mě nezlobí. Jejich počínání mě rozčiluje jako občana. A kdo že je za uvedený stav odpovědný? Obávám se, že mnozí z podepsaných na petici. Třeba za nesmysly v Ústavě? Mám jmenovat? Moc se mi chce. Ale nechám to viset ve vzduchu. Třeba někdy později.

Jako občan pokládám tedy celý případ napadení pana Křečka za přímo ostudný.