Stanislav Zapletal: List první - Řediteli České televize se do hrobu nechce | ParlamentniListy.cz

Poté, co jsem si dovolil požádat pana generálního ředitele ČT, aby odstoupil, a to podle mě z vážných důvodů, reakce pracovníků České televize ustaly úplně. Zřejmě se tam došlo k názoru, že při pohřbu pana generálního by si je také mohl vzít do manažerského hrobu sebou. Do hrobu se nikomu nechce.

Psát někomu vytrvale tak, až si člověk připouští, že jeho maily končí bez přečtení v počítačovém koši, není ale také zajisté rozumné.

A tak tedy s touto praxí zdůvodněně končím a hodlám psát Radě České televize. Je to instituce za úroveň České televize odpovědná, i když někteří říkají, že vlastně žádnou odpovědnost ve skutečnosti nemá.

Na tu jsem se sic již též několikrát obrátil a výsledkem nebylo nic pěkného. Vznikl ve mě dojem, že toto Parlamentem volené uskupení, jak káží jeho preambule, uskupení složené ze známých a zasloužilých občanů, které má dbát, aby Česká televize dostávala svému poslaní, je takové sdružení, jaké vidíme často jinde, když se demokracie spokojí s tím, že svobodně a demokraticky někoho vybere, aby potom někde demokraticky seděl.

Neboť ve mně vznikají pochybnosti, zda ti, co volili členy Rady, toho o práci televize vědí dost a dokonce ji dovedou hodnotit. Jak potom mají dobře vybírat. Například: vyberu člena Rady nedávno čerstvě zvoleného a jistě známého, bývalého pana rektora Vysoké školy ekonomické v Praze, kterého jsem skoro pravidelně poslouchal na ČR2, u paní Senkové. Nepochybuji, že jde o odborníka ve svém oboru na slovo vzatého, ale, jak jsem ho poslouchal, nemyslím, že by se v Radě z něho stal člověk, který by byl odhodlán dělat pořádek právě v České televizi. Člověku se nabízí závěr, že pokud jsou členy Rady občané jenom zasloužilí a známí, byla jejich volba spíše jen byrokratická. Aby v Radě byli.

Usuzuji tak s odpovědí, které jsem jednou dostal od pana Diviše, či pana Záruby, předsedy to a člena Rady. Pan Diviš mě spíše konejšil, pan Záruba byl nejstručnější, jak mohl. Co ale ve smyslu toho, co jsem jim psal udělali - jsem se však nedověděl.

A při tom Česká televize neustále zdůrazňuje, jak slouží svým koncesionářům. Zřejmě se jí tedy líbí, a mám na mysli vždy spíše politické vysílání, co dělá. Pozná se to podle toho, že byť i oprávněně kritizována křičí, že se jí usiluje o nezávislost.

Dospěl jsem k dílčímu závěru, že Česká televize je možná jedinou organizací, která žije z almužen – tedy poplatků – získaných od občanů, ale je přesvědčena, že si může dělat, co sama chce, a že Rada České televize je ta poslední, která by jí tento podivuhodný názor vyvracela.

Pracovníci České televize a Rada České televize zřejmě věří, že ČT podává objektivní a nezkreslené informace.

Potom ale jsou možná ti poslední, co takto smýšlejí. O objektivitě bych vlastně raději ani nemluvil. Neboť každá informace, která bude divákům předkládána, je přece vybrána subjektivně. A v tom je právě ten podstatný kus čerta. Potom záleží na vyprofilované partě, zda bude vybírat tak, aby se to líbilo spíše panu Kalouskovi či někomu jinému. Že pak je tato informace ověřena ze tří zdrojů – to je jiná. Líbí se ale panu Kalouskovi.

Po volbách do Parlamentu i po volbách presidenta bylo úplně jasné, koho volili zaměstnanci České televize.

Mnohdy to bylo až úsměvné. Ve svých Listech jsem kázal, že třeba první rozhovor pana Moravce s presidentem byl takový, že snad bylo možno ho pokládat ze strany pana Moravce za hulvátský.

Stejně tak tirády kolem Pussy Riot. Bože to nám byly hrdinky. Než pan Veleba přinesl do televize obrázky panu Klepetkovi (a já zřejmě stejné poslal paní Tvarůžkové), na nichž byly dámy vyobrazeny těhotné, nahé a při jejich grup radovánkách skoro zvířecké, televize se pro ně nadšením zalykala, a též za můj koncesionářský poplatek, jak si to maluji, cestovala paní Tvarůžková až do Londýna, aby si s uvedenými dámami zvláštního ražení poplakala..

Neboli s objektivními informacemi přišel pan Veleba a já, zatímco ČT jen pábila. S opravou svých názorů nepřišla v této věci dodnes, změnila se ale, pokud jde o Pussy Riot, v nejtišší myšku.

Podobných případů by bylo, když bych to řekl jako zahraniční Slovák – neurekom.

A můžeme se přesunout k těm, co Radu volili.

Byl jsem v mailovém styku s předsedou parlamentního výboru, co má na starosti média. Z počátku mě ponoukal, abych podal stížnost Radě České televize, později, jak se asi po volbách v Parlamentu usazoval, měkl a dokonce mi vysvětloval, že výměna generálního ředitele České televize je velmi složitá. Když všechny úzusy, dosazující vedoucí manažery do funkcí se dělají obvykle tak, aby taková záležitost nebyla vůbec složitá a aby to bylo možno učinit ajn cvaj. Takovým manažerem jsem byl a mohu, co píši, potvrdit. Jestliže je to u pana generálního ČT složité, pak tady něco zapáchá… Aby to bylo složité, vymyslel ten, co vymýšlel pravidla. A ta pravidla je třeba změnit. Kdyby se udělalo v tomto smyslu referendum, tedy zda mají být pravidla na odvolání generálního ředitele ČT složitá, jsem si jist, jak by referendum dopadlo.

Nu ale – kdo to udělá? Rada? Těžko. Zatím se jeví, že v uvedených záležitostech Rada neučinila nic podstatného. Na televizní obrazovce se ani jediný člen Rady neobjevil, alespoň já na něj štěstí neměl. Pro mě jako občana je Rada České televize spíše organizací div ne ilegální či spikleneckou. Slyšel jsem, že členem Rady se snad má stát paní Fibingerová. První co mě napadlo, byla otázka, co v Radě bude dělat. Házet koulemi po České televizi? Anebo třeba po mně?

Možná, že by pomohlo, kdyby se pro členy Rady vymyslela dotazníková akce. V té by mohl být dotaz třeba takovýto: jste přesvědčen(a), že Parlament učinil dobře, když právě Vás vybral do Rady? Myslíte, že můžete v této Radě něco udělat? A už po Vás v Radě někdo něco chtěl? Myslíte, že by v Radě mohl být někdo lepší, než jste Vy sám(a)? Kdy jste naposledy vystoupil(a) v ČT?

Kdyby byly výsledky této ankety zveřejněny, byly by zajisté zajímavé.

Holt ani s Radou neměla demokracie štěstí. Vždyť při mnohých volbách se často stává, že byť byly volby demokratické, štěstí nás v nich nepotkalo. Demokratická volba skutečného rozmyslného pracovitého demokrata, neřku tak demokrata vlastence – sama o sobě automaticky nevytvoří.

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil hloubku citátu pana Churchila o demokracii. Nyní to už chápu.
Nedostatečně pro demokracii připravení občané si zvolí za politiky jiné občany nepřipravené na jejich funkci. Ti pak „pracují“ podle svého nejlepšího svědomí (někteří zrovna ani nikoli), přičemž toho mnoho pokazí. A ti, co si je za své představitele vybrali na ně potom nadávají a nemají je rádi. Při příštích volbách se to opakuje. A pokud je někdo zvolen a na svou funkci stačí, jako Job vystojí od svého okolí. Nu a tomu říkáme demokracie. Dilema, zda je třeba učinit všechno pro to, aby stát a společnost rozkvétaly anebo pěstovat demokracii, jsem doposud nerozřešil. Ale vstupem manažera pana Babiše do vlády vznikl pokus na tuto otázku odpovědět.

S úctou obyčejný občan Zapletal