TOLIK MUCH JEDNOU RANOU…
I následné efekty sultánova počínání budou velkolepé. Energovody z Baku přes Gruzii do Turecka pojedou jako po másle, nadnárodní ropní loutkovodiči pitomých „nositelů hodnot“ z Evropy budou spokojení, ve strategické hře s Peršany dá Turecko Íránu prozatím alespoň šach, když ne mat.
A že to tak zlořečené, křesťanské Rusko nenechá? No, to bude přece nejkrásnější…! Konečně se podaří dokopat zrádné kovbojíky do pořádné pranice s Rusy. To mají za to, že si dovolují nesměle okřikovat Jeho Sultánskou Osvícenost v nejposvátnějších misích. Kvůli jejich „liknavému“ sponzoringu Islámského státu se to totiž v Sýrii zatím nevyvíjí tak, jak má.
DIVOKÝ KAVKAZ
Složité předivo vztahů kavkazských národů je na pozadí posledních dvou tisíců let natolik zapeklité, že si je vnější pozorovatel je jen stěží schopen představit. Jen za posledních dvě stě let byl Kavkaz vystaven geografickému inženýrství Osmanské, Perské i Ruské říše, svá polínka do nepřehlednosti dnešních „práv“ a „hranic“ přiložila Velká Británie (dnes Musultánie) i Sovětský svaz.
Faktem ale zůstává podivný stav území bývalého Arménského království (kam spadalo i území dnešního Ázerbajdžánu), ochuzené již o jeho západní část. Tu ve dvacátém století „zcivilizovalo“ právě Turecko, tudíž se tam v současné době již žádní Arméni prakticky nevyskytují. Karabašský kotlík je tedy pro stratéga Erdogana a jeho vezíra Davutoglua příliš lákavý na to, aby pod ním Osmané občas (právě teď) nepřitopili.
JAK UŽ KONEČNĚ NAŠTVAT RUSY…
Vojenských výprasků si bohatí Azerové za posledních téměř třicet let užili od chudých Arménů dost a dost, přestože je jejich ppopulační převaha dvouapůlnásobná. Je těžko představitelné, že by si nyní vykročili pro výprask další bez patřičného krytí, zejména mají-li na severu hranici s Ruskem. Rusko Arménii ve skutečně kritické situaci podpoří. A jsme zase u toho. Nepovedlo se na Ukrajině? Nevadí, zkusíme to v Sýrii. Nedaří se v Sýrii? Zkusíme Ázerbajdžán. V záloze pak mají porcovatelé „spravedlivého“ rozdělení světa Turkmenistán či Kyrgyzstán.
Jakmile se však Rusko přidá třeba jen politickou nebo humanitární podporou na stranu bránících se křesťanů, jistě získá EU pana Junckera a fraukammerade Merkelové další „argumenty“ pro zesílení sankcí, ne-li přímo vyhlášení války. Chce to už jen malý detail. Postátnit vyvražďování nepohodlných národů, vlastně je institucionalizovat a tak vytvořit prakticky novou evropskou „hodnotu“. V souvislosti s výše uvedeným by nás pak měla napadnout jedna otázka. Opravdu si my Češi“ myslíme, že nás Němci, Angláni a Frantíci mají rádi? A budoucí euroobčané Osmané.., co myslíte, mají nás rádi aspoň tak, jako ti shora uvedení? Mají nás rádi jako nejstarší křesťany na světě – Armény?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
