Takto odhodil v pořadu ČT-24 – INTERVIEW demokratické mimikry Cyril Svoboda. Dokonce i moderátorská hvězda Witovská byla občas zaskočena tím, jak pravdoláskař s chutí naplňoval standartní kolaborantská zadání a pobízel k výprodeji zbytků české státnosti ještě mnohem dál, k vyšším cílům a zářným islámským zítřkům.
Prý dobyvatelský osmanský proud nejde zastavit jinak, než v součinnosti s jeho původcem Tureckem, které je našim spojencem v NATO a tak zkrátka musí být i našim „spojencem“ při plánu dobytí Balkánu a Východní Evropy. Vydírané, islamizované a Američany okupované Německo zkrátka bude hrát hlavní roli a osmansko-alemánský pakt Mutti Merkel je tou jedinou možností, jak se dostaneme do islámského ráje. „Spolupracovat“ na vlastní okupaci zkrátka musíme. Kdyby se totiž jednotlivé země neokolonizovaného Balkánu a V-4 snad hodlaly bránit v duchu svých tradic, vše by mohlo skončit jako v Bitvě u Moháče nebo v Bitvě u Vídně, dal bývalý ministr zahraničí blýsknout zbytkům svých historických, zoufale neutříděných znalostí.
V Bitvě u Moháče (1526) totiž země dnešní V-4 drtivě prohrály svůj boj proti osmanské invazi, zatímco v Bitvě u Vídně (1683) tento boj stejně drtivě otočily i za pomoci Sasů a Bavorů. Zatímco staré země EU u Vídně (Italové a Francouzi) řídily osmanské dělostřelectvo a ženijní práce, Poláci krváceli na obranu křesťanství, stejně jako nemnozí obránci Vídně českého velitele Kašpara. Po osmanském úprku nastalo tradiční odměňování dle zásluh. Polský král Jan Sobieski byl vyštípán, hrabiví Habsburkové měli konečně celé mocnářství pro sebe a všeobsažné „němectví“.
Že se takovouto ignorancí „katolický“ vykladač historie děsuplně ztrapnil, vůbec nevadí. Kdo by si ještě dnes pamatoval jakýsi dějepis, komu by snad záleželo na čemsi, jako je vlast či rodina? Vždyť přece na mínění obyvatel jakýchsi Čech, Moravy, Slovenska atd. vůbec nesejde. Dle pana Svobody „elity“ a „politikové“ musí klíčová rozhodnutí činit i proti vůli těch, kteří je volili. Princip zastupitelské, přímé nebo jakékoli jiné demokracie, jež korytáře vyzdvihl k plným žlabům, exministr jaksi „zapomněl“ zmínit.
Též O kohoutkovi a slepičce náš bývalý ministr zahraničí v televizním přenosu srdečně povyprávěl. Když prý cosi „zásadního“ chtěl prosadit u tehdejšího spolkového rezortního kolegy Joschky Fishera, onen je odeslal za Poláky, aby prý napřed přesvědčil je. Poláci jej odeslali za Dány, Dánové za….., vlastně se jaksi nic nedohodlo ale diplomatický „majstrštyk“ spočívá právě v tom jednání, jednání a jednání… Tož, tak se to musí dělat, když jeden „bojuje“ za myšlenky a „hodnoty“. Jinými slovy – budeme raději platit vyděrači za to, že nám ze špajzu bude krást po částech a z toho zbytku budeme živit loupežníky, než abychom zloděje klepli přes prsty a vysvětlili mu rázně, že živit se musí za své, jinak dojde k úhoně.
Vyšlo na euportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
