My jsme agenti, jedna rodina…
Ten program spočíval v nekrvavém předání moci komunistů bankovnímu terorismu, jenž se skrývá pod mimikry s názvem „demokracie“, nemající se skutečnou demokracií už pranic společného. Havlův sametový handl s komunisty bez víry v komunismus se zdařil. Výměnou za beztrestnost a možnost kariéry v nových ekonomicko-politických podmínkách se režimní papaláši rádi oděli do „demokratických“ kabátů, rozlezli se celým „politickým spektrem“ a žárlivě střeží jakýkoli průnik skutečné demokracie do klubu vyvolených.
Též novou generaci vymatlaných a oddaných mozečků si vychovávají. Tak se eurosovětským politickým potěrem stali různí Bendové, Ženíšci, Dientsbierové či Konečné. Ano i Filipova KSČM s TOP soudruhem Dolejšem je pevně na palubě a před volební fraškou díky kolaborujícímu mainstreamu sype naivním voličům písek do očí a na destrukci bývalé federace a rozkradení republiky má svůj podíl.
Proto dnes ty staré pijavice vychovávají své následovníky, svůj nadějný pijavičí potěr, jak bylo již uvedeno výše.
Změny nejsou žádoucí, proto je třeba infikovat, infikovat, rozkládat a zase infikovat
Jistěže se počítalo a počítá i s tím, že po chátrající „demokratické“ stafáži se čas od času bude snažit nějaký ten poctivě smýšlející nadšenec vnést skutečné politické parametry do zkorumpované džungle. Tak možná byli vyštváni díky nasazeným cvičeným pijavicím z klubu vyvolených už v devadesátých letech třeba Alena Hromádková i s projektem DEU nebo kněz Sváťa Karásek.
Jasnými příklady rozvracečské infekce jsou pokusy o založení demokratických subjektů, které by mohly politické bahno čeřit natolik, až by hrozilo pročištění scény. Své by mohl říci Vít Bárta, jemuž se nepodařilo včas odhalit politické konkubíny a žurnalistické hochštaplery ve Věcech veřejných, stejně by mohl svědčit též Tomio Okamura, kterému se po zádech vyvezly pijavice v Hnutí Úsvit, a naposledy prožil politickou infekci Blok proti Islámu, kde se jediní nositelé původních myšlenek, pánové Hampl a Konvička najednou ocitli v roli těch, co díky pokusům o zamezení destrukce sami jsou nazýváni bořiteli vlastních ideí.
Jmen politických prospektorů starajících se o svá korýtka bychom našli mnoho. V souvislosti s krizí v Bloku proti Islámu však jedno pozoruhodně vyčnívá. Více než 25 let se se zleva doprava v naší politické džungli pohybuje paní Jana Volfová. Ve volebních kláních profláknutá a stabilně neúspěšná, přesto se jí daří pobyt na periférii i v centru politických špín lhostejno v jakém politickém dresu.
Janičtiny polibky smrti
Novým politickým subjektům už rozdala několik polibků smrti, ten poslední, uštědřený BPI bude však našim parlamentníkům chutnat velice. „Konvičkovci“ jsou pro eurofilní politický smrádeček skutečně nebezpeční. Tak nahlédněme do úspěšné kariéry ničitelky pokusů o změnu a chodící záruce neměnnosti systému lži a falše.
Paňčitelka Volfová se vrhla do politického života hned v roce 1989, kdy vstoupila do ČSSD. Prošla pozicemi zastupitelskými i manažerskými, po obvinění z finančních „nejasností“ na jí vedené střední škole a vyškrtnutí z kandidátky pro rok 2004 partaj opustila a „pomáhala“ Vladimíru Železnému a Janě Bobošíkové zakládat Evropské demokraty. Úkrok „zleva“ do „prava“ jako by se rozuměl samo sebou.
Přijala místo asistentky europoslance, za jejího působení se pak Evropští demokraté propadli do zapomnění. Na pravici poté „pomohla“ založit jakousi transformací Nezávislé demokraty, zde se zdržela až do roku 2007 a kdo dnes o Nezávislých demokratech ještě cosi ví?
Další role v politickém kabaretu znamenala poskočení z „prava“ zpátky do „leva“. Léta 2007 – 2011 zastihla paní Volfovou napřed ve straně Důchodci za životní jistoty, z tohoto subjektu se za asistence širokospektrální političky vyvinula Strana důstojného života. Tu i onde působila Jana Volfová coby místopředsedkyně. Kdo o obou politických pokusech dnes ještě něco ví?
Likvidace – to jde Janě dobře. Kdopak jí asi „velí“?
Politický taneček dovedl neúnavnou „místopředsedkyni“ zase z „leva“ do „prava“. Spoluzakládala Suverenitu – Blok Jany Bobošíkové, to bylo v roce 2011, stala se krajskou lídryní do voleb uskupení Hlavu vzhůru. I díky jejím neuvěřitelným schopnostem byl zaznamenán úctyhodný volební výsledek 0,42% platných hlasů. Tento rekord se jí podařilo překonat až v roce 2014, kdy se do eurovoleb vypravila v barvách České suverenity. Výsledek – 0,13% voličských hlasů hovoří výmluvně. A – kdo si ještě vlastně na paní Volfovou navštívené politické strany vzpomene?
Nu, docela jistě budou na notorickou místopředsedkyni vzpomínat pánové Konvička a Hampl, stejně jako její kluboví spřízněnci ve Spolku šplhu po cizích zádech.
Třeba pan Černoch, stejně jako dezorientovaný a událostmi zaskočený pan Lidínský. Tentokrát její „místopředsedování“ předznamenalo krach politické síly shromažďující nadějně čím dál více naštvaných občanů Republiky. Tak, s jakým politickým subjektem se bude pusinkovat Jana Volfová teď?
Svatopluk Otava
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
