Zrovna 10. května redaktor, bývalý svazák, režimní autor aktivistických rozhlasových her, kovaný reálsocialistický novinář, opět perlil. „Dejme komunismus k soudu, jeho zločiny jsou jasné“, zní malinko sebemrskačské sdělení čtenářům na internetové titulce. Přece by to šlo, stačí jem trochu chtít, radí modrokošiláč Parlamentu ČR. Odhlasuje se jen příslušný zákon, zadáme soudcům domáci úkol a prostředí „hodnot“ se krásně pročistí. Ale to jsem už vlastně v závěru Steigerwaldovy exhibice, takže – jak k těmto vývodům dospěl a z jakých důvodů – nu, nechť si každý čtenář udělá svůj vlastní názor.
„Beze studu“
Tak zní první Steigerwaldův mezititulek. „Jen přičichli k moci, začli zase krást.“ alarmuje žurnalista lepšoveřejnost a dokládá to schváleným zákonem na zdanění církevních „restitucí“. Ty však ve skutečnosti žádnými restitucemi nikdy nebyly, zato však návrh na zdanění pochází ze strany KSČM. A to proto, že se předtím poslancům za jinak rozdaných povolebních karet nezdařilo dárek státu církvím z dílny ODS, KDU-ČSL, TOP-09, STAN a ČSSD včas zastavit.
Po staletí schraňovaný církevní velkolup, jenž částečně zestátnil již císař Josef II. částečně v tom panovníka následovala pozemkovou reformou i První republika, poválečná ČSR a dále ČSSR, zkrátka kořist, co hlavně Katolická církev ukradla a vydřela z nekatolických obyvatel Koruny české – to vše se dnes prezentuje jako komunistická krádež, co prý byla kmotrovským modroparlamentem Petra Nečase napravena.
Bez ohledu na stupiditu rčení „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“, při jehož striktním dodržení by byl každý občan České republiky milionářem a jen pár eurobankéřů by nepatrně zchudlo po vzoru vatikánské banky, pan Steigerwald tvrdí, že schválený zákon prý nevychází z jakéhokoli propočtu o předražení tohoto státního daru.
Redaktor lže, darovací daň byla propočtena konkrétně, kdežto právě předražení výkupních cen pozemků při protlačování tzv. Církevních restitucí nebylo nikdy relevantně doloženo. Naopak, mnohokrát bylo na jasných číslech vyvráceno.A tak Steigerwald lže beze studu, poněvadž se studem se nikdy nelže.
„Zločiny jsou jasné“
Tak mezititulkuje přesvědčený lidskoprávník dále a uvádí: „Jednou už demokracii s pomocí Rusů zničili. K moci šli násilím. Zavedli diktaturu. Kradli a vraždili. Spojili se s Rusy, aby je udrželi u moci.“
Za prvé – demokracii pomáhal úspěšně pohřbít prezident Beneš tím, že přijal v únoru 1948 demisi nekomunistických ministrů, nepotřeboval k tomu ani jednoho Rusa.
Za druhé – zda šli komunisté náslilím k moci (patrně je myšleno vystoupení Lidových milicí) je velmi polemické, protože tehdejší předseda vlády Gottwald měl dle ústavy ČSR jen ty možnosti, jichž tehdy využil.
Za třetí– zavedli diktaturu, ano, ale veskrze demokratickou cestou.
Za čtvrté – Kradli a vraždili? Zestátnění či znárodnění znamená zhusta změnu státního zřízení. Když nevadilo kradení po staletí protěžované Katolické církve, jaký je rozdíl proti znárodnění majetku státem? Snad jen ten, že více sloužil všem obyvatelům? A vraždění? Ano, k tomu docházelo a je to hodné odsouzení, za což se současná KSČM veřejně omluvila. Mimochodem vraždili se z mocichtivosti nemilosrdně i mezi sebou.
Za páté – Spojili se s Rusy, aby je udrželi u moci? Byli jsme ve sféře boje mocenských bloků Západ – Východ, tedy v oblasti, kde dominoval SSSR. Steigerwaldovo rasistické „s Rusy“ více než kulhá, většina tehdejšího politbyra SSSR byli nerusové, Stalin sám byl Gruzíncem, jak ví kdekdo, kdo před lety chodil do školy a dokonce občas i za školu.
Steigerwald však laje dále a píše, že: (komunisté) „Jako Tálibán ničili minulost a násilím předělávali svět“.
To by dnes mělo být k pousmání při čerstvých vjemech po pokusech o export demokracie do Íráku, Libye, Afghánistánu, Sýrie, Jugoslávie, Ukrajiny etc., etc, jak nám v posledních letech předvádějí USA za oddané asistence větších i menších mopslíků NATO. A co politické vstupy naší BIS ústy svého cizí tajnou službou vyznamenaného velitele Koudelky, co doporučení BISky, jak vyučovat dějepis? Není náhodou toto hezký příklad „ničení minulosti“?
Mělo by to být k pousmání, ale není. Nová akvizice REFLEXu to totiž míní vážně.
„V mlze mlží“
Tak zní jeden z dalších geniálních mezititulků redakčního obra. Ta kratičká slovní hříčka by snad stála i za literární rozbor. Mlha je mlha, proč v ní mlžit? Případně – dá se dělat v mlze něco jiného, než mlžit?
Ale účelem Steigerwaldova „mlžení“ je vlastně takový nenápadný návod, jak při té obraně „hodnot“ a zamezení vlivu komunistů na běh věcí veřejných postupovat.
„Dnes už je stát zase částečně v moci komunistů, nejen těch v KSČM, ale i těch, kteří se zabydleli v nové společnosti a dovedně z ní cucají.“
Tak předně komunisté z KSČ jsou a nikdy nepřestali být pevně zabydleni v „nové společnosti“ stran jako ODS, ČSSD a jiných tzv. tradičních stran. (Zřejmě proto se jim říká tradiční, že tak pohotově navázaly tisíce členů KSČ do svých struktur a stylu politiky. Pozn. aut.) Ale hlavně bratrstvo StB, co vyhandlovalo pomíjející politickou moc za trvalejší ekonomickou, bývalí socialističtí, dnes kapitalističtí bankéři a byznysmeni. Co nás při řízeném převratu tak hanebně „sametově“ zneužili a dali nám do čela narcistního slabocha a závislého kulisáka.
Takoví bankéři, jako je třeba i nějaký pan Richard Salzmann, bývalý ředitel Komerční banky, za jehož šéfování vznikl přes upozornění rakouských finančníků dluh ve výši 8 miliard Kč, kdy „Komerčka“ „úspěšně“ obchodovala s jistými izraelskými dravci tak, že jsme to nakonec jako daňoví poplatníci museli zaplatit všichni. Týž pan Salzmann, co úspěšně dělá i politickou kariéru v ODS a jen tak náhodou je i tchánem morálního velikána Karla Steigerwalda.
Osm miliard. Je to moc? A mělo by být „vráceno, co bylo ukradeno“? Co Vy na to, pane Steigerwalde?
Od Anticharty k „barevné revoluci“?
Mimochodem – jestlipak všichni v REFLEXu vědí, že v roce 1977 se pan Steigerwald nespokojil s pouhým jedním podpisem tzv. Anticharty, kdy velká část „kulturní fronty“ podepsala odsuzující petici proti československým disidentům?
Morální ikona odsoudila tehdejší „ztroskotance a samozvance“ i v jiném dokumentu, který sesmolili agilní pracovnící Barrandova. Pan Steigerwald tak o týden předběhl paní Švorcovou při památném projevu v Národním divadle, ovšem samozřejmě i tam se připojil. A kdo projevil tehdy i později pevnější páteř a morálku?
Jiřina Švorcová, která v životě neublížila ani mouše, pomáhala i umělcům, co na ně tehdejší režim nepohlížel příliš vlídně a jednala z opravdového přesvědčení?
Nebo snad Karel Steigerwald, bývalý svazák, co si dobře žil při komponování rozhlasového bestseleru „Jak se máte Vondrovi?“, dnes komunistobijce, ale i zeťáček komunistického (pardon ódeesáckého) bankéře, co si opět dobře žije?
A víte, jak vlastně svůj „burcující“ článek pan Steigerwald končí? Co navrhuje? Co je prý jediná cesta k záchraně?
Tady je to. „Vlády se toho neujmou. To si komunisti ohlídají, musí to udělat nevládní organizace, spolky, nadace, odborná i politická veřejnost. Žalobci a soudci.“
Jaké nevládní organizace? Čí nadace? Jací soudci a žalobci? Kdo je bude úkolovat? A bude trest smrti?
K čemu to pan Steigerwald krucí vybízí? K majdanu? Není takové pojetí „žurnalistiky“ náhodou při platnosti dnešní legislativy krom šíření poplašné zprávy i výzva k násilí proti skupině obyvatel?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
