Tak která ze světových měn letos padne? Přečtěte si první část obsáhlé analýzy mezinárodního experta

Campbell v úvodu své analýzy nabízí detailní pohled na problematiku důležitých světových měn. Upozorňuje na to, že existují tři druhy kapitálu, tedy fyzický, peněžní a dluhový. Přičemž dluhový kapitál je na tom nejlépe v období krizí, neboť fyzický a peněžní je možné zničit inflací, konfiskací, anebo v důsledku převratů či válek. Analytik ve svém textu rozebírá tři světové měny: ruský rubl, čínský jüan a britskou libru.

Zmiňovaný dluhový kapitál, jak Campbell připomíná, může hrát důležitou roli v geopolitice, neboť s ním lze obchodovat a tím prakticky ovlivňovat politiku dlužníka, který tak není suverénní ve svých rozhodnutích a může být odkázán na vůli věřitele. Nejde pochopitelně pouze o jednotlivce, ale především o státy nebo dokonce velmoci.

Významnou část svého analytického materiálu věnoval Jan Campbell zlatu, kolem kterého se poslední dobou rozproudila značná debata díky krizi ekonomiky v Rusku. Realita na trhu se zlatem je podle Campbella zřejmě taková, že se státy jako Německo, Rakousko a další snaží vracet zlaté zásoby vracet do svých zemí. Zajímavé prý je, že při studiu dostupných materiálů ohledně pohybů zlata není k nalezení ani jediná informace o ztraceném zlatě z bank v Kyjevě a Oděse na Ukrajině.

Celý text Jana Campbella:

Především nepředvídatelnost počasí ovlivnila můj vstup do nového kalendářního roku 2015, ke kterému jsem se vyjádřil ke konci roku jak v PL, tak i v Teplickém kurýru (na Silvestra). Dostal jsem tak možnost se povrchně seznámit s některými reakcemi čtenářů v ČR i v zahraničí na téma rublu, zlata a rozhodnutí čínské CFETS (China Foreign Exchange Trade System). Výsledkem této letmé známosti s reakcemi čtenářů je mé rozhodnutí nabídnout k vlastní prověrce několik méně známých skutečností, které hrají a budou hrát i v roce 2015 neviditelnou, ale citelnou roli, jež bude podporovat konspirační teorie u těch, kteří vědí málo, nebo nic, a přípravu těch, kdo ví více a budou si umět představit ještě více z toho mála veřejnosti dostupného.

Pro začátek nabízím seznámení se všemi platnými bankovkami Velké Británie. Je to důležité, protože se zájemci nabízí prověrka schopnosti pozorovat a rozlišovat.

Jako druhé adekvátní doporučení se mi jeví vrátit se k referendu ve Skotsku a udělat si výlet do bankovního prostoru Velké Británie, ve kterém se pohybují viditelně a méně viditelně, ba i skrytě různé bankovky.

Pro vysvětlení, co rozumím pod bankovním prostorem Velké Británie, uvádím jména institucí, které mají právo emise britské libry, GBP. Již tento seznam může být pro mnohé překvapením a důvodem ke zvědavosti, důvodem se začít ptát nebo zkoumat, proč tomu tak je a odkdy.

Vedle Bank of England májí právo emise GBP ještě The Royal Bank of Scotland, The Bank of Scotland, The Clydesdale Bank a čtyři irské banky. Bank of Ireland, First Trust Bank Allied Irish Banks, Nothern Bank a Ulster Bank. Nabízím si srovnat FRB a CEB.

Jako další doporučuji seznámit se s důležitou podmínkou spojenou s emisí bankovek GBP. Ta je spojena s rokem 1845 a povinností deponovat cennosti v rozměru 1:1 v Bank of England před emisí a současném odpočtu těch prostředků, které byly na účtu v roce 1845. Takzvané „bubnové paličky.“ Čtenář musí vědět a rozumět tomu, že osobní prostředky, cennosti královské rodiny, Rothschildů a tajných služeb HM v roce 1845 se nehodnotily množstvím GBP, ale skutečným, „faktickým naplněním.“ To znamená, že emise může být provedena pod zárukou drahocenných kamenů královny ne podle ceny roku 1845, ale podle současné ceny. Již tady se objevuje první problém, díra nebo červ v krabici s GBP. Přitom nebylo nikdy veřejně sděleno, jaké bohatství se skutečně skrývalo v roce 1845, kdy Rothschildové byli na vrcholu slávy, Britská admiralita posílala flotily do světa za bohatstvím a o bohatství královské rodiny nikdo nikdy nevěděl nic konkrétního. Viz také: Footuh/avanturist.org .

Irské banky nebyly nikdy tak bohaté jako britské banky. Kromě toho existuje problém Severního Irska a další okolnosti, které však nemají podstatný vliv na porozumění příspěvku.

Pro porozumění příspěvku je ještě nutné si uvědomit existenci tří základních druhů kapitálu. Fyzický, peněžní a dluhový kapitál tvoří trojici, se kterou budeme i v roce 2015 žít a bojovat. Přičemž se nebude jednat o jednoduchý boj. To proto, že fyzický a peněžní kapitál se dá zničit pomocí inflace, převratu, války, konfiskace a jednoduché krádeže. Dluhový kapitál je na tom lépe. To ví snad každý, kdo se diví, nebo zná příčiny existence USD při současném ohromném dluhu USA. Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, jakými jsou TIPS nebo nedostupnost nebo hloupost vlády, která vydává obligace v měně, která je cizí měnou pro emitenta, včetně syndikace.

Dluhy je možné prod(áv)at, s jejich pomocí je možné ovlivňovat vnitřní politiku dlužníka, například přinucením k prodeji strategických aktiv země a podobně. Tak tomu bylo i v Ruské federaci při vládě Jelcina. Současně je prakticky vyloučeno dluhy arestovat, jako je tomu u fyzického majetku nebo peněz na účtu.

Jeden příklad za všechny. Dnešní Ruská federace vyplatila teprve v posledních letech tohoto století (!) zbytek dluhu spojeného s železnicemi postavenými Nikolajem II., které byly poškozeny dvěma velkými válkami. Dluh carské epochy před Pařížským klubem byl zaplacen zápočtem zlata, které Pařížský klub obdržel v rámci reparací od Němců, a tito obdrželi zlato od bolševiků. Hotovost při placení tohoto dluhu byla pouze 400 milionů USD. Minulý rok začala také VB splácet dluh z dluhopisu za první světovou válku. My se díváme na rubl a jeho obraty hluboce naivně. Proto zapomínáme, že například jenom na odkupu zahraničních podílů na ruském ropo-plynovém systému Ruskou federací (ze strachu z rublu se odprodal pod cennou), vydělala RF za několik hodin v přepočtu přibližně 20 miliard USD.

Podobných případů se splátkou dluhopisů a prodeje nebo koupě ze strachu je mnoho. Japonsko patří také do sbírky příkladů. V 70. a 80. letech byl založen úpadek a propad Japonska na tom, že Japonsko realizovalo obchodní přebytek v USA odkupem nemovitostí, podílů a podobných instrumentů v době levného USD. Když USD spekulativně získal jinou hodnotu, stalo se Japonsko bezkonkurenčně drahým a na řadu přišla Čína. Proto by stálo za to napsat na tato témata diplomové práce, ve kterých by se měl analyzovat dluh USA a možnosti jeho splátky pomocí války a bez války a také propad a mnou představitelná reorientace Japonska směrem k jeho asijské tradici. Pryč od adoptovaného amerikanismu, který Čína svého času odmítla, a zpět do klína vlastní tradice a historie.

A teď zpět k referendu ve Skotsku z pohledu za oponou, kam nám veřejná média tam i zde v české kotlině nedala možnost nahlédnout. Je zcela jedno, proč se tak stalo. Jedním z důvodů ale je, že hlavní zdroje informací FT a WSJ o tom nepíší, proto ti, kdo přepisují jejich informace, nemohli psát o něčem, čím nejsou krmeni nebo sami nevědí nebo nesmějí vědět.

Referendum ve Skotsku bylo mimo známé důvody přímo spojeno s útěkem kapitálu. Tak tomu bude i při opakování referenda, které očekávám. Nevylučuji, že se přidá Wales.

Mezi známé formy útěku kapitálu patří: Obligace TIPS, přenominace dluhu do jiné měny, přenominace dluhu například do unce zlata nebo jiný či podobný zdroj s hodnotou, jakým může být přírodní zdroj, platina, nafta, plyn nebo hotová produkce. Všechny uvedené a podobné a neuvedené formy útěku kapitálu mají jednu velkou nevýhodu. Mění se cena aktiv, a to již během procesu přemístění. Člověk nastupuje na svůj vlastní ocas. V případě přemístění dluhového kapitálu je situace složitější. Je to proto, že dluhů je víc než hodně a že dluhy berou na zřetel fyzická aktiva, která se budou realizovat v budoucnu, během desetiletí nebo století. Jako v uvedeném příkladu s Ruskou federací a železnicemi Nikolaje II.

Již z těchto důvodů lze předpokládat, že referendum ve Skotsku nabízelo přinejmenším dočasný azyl dluhovému kapitálu. Pro ty, kdo znají alespoň částečně věc a dluhovou problematiku, nic nového. Skotsko, jako dočasný azyl dluhovému kapitálu všeobecně, včetně dluhového kapitálu Velké Británie konkrétně. Velká Británie se nachází na okraji nejenom sociálně-politické propasti a plastikový GBP se nejeví produktem nekontrolované fantazie.

Když je člověk nevyléčitelně nemocný a smrt se objevuje na prahu dveří a mlčí s úsměvem ve tváři, člověk je schopen všeho. Jedná se o jednom z mnoha tabu, kterým se vyhýbáme při výuce, na konferencích a ve veřejném prostoru. Je tomu tak i proto, že většina z nás není schopna si připustit, že neúspěch učí a pobízí k tomu, abychom začali lépe a znovu. Jak má člověk být lidským, hledat a milovat pravdu, krásu a dobro, když Já je v dnešní společnosti Vše. Já jsem Vše patří do kategorie vztahu subjekt – objekt, ve kterém není možné najít místo pro mrav(nost). Ekvivalentní vztah Člověk – Svět napomáhá filosofii integrálního typu, nedovoluje ale současně syntetizovat nebo usmiřovat doktríny. V těch máme buď ONO (volný trh, svoboda apod.), které se rovná pustotě absolutna, nebo ON, který se rovná Otci nebeskému (Bohu, ve kterého v konzumní společnosti mnozí nevěří). Proto ekvivalentnost Člověk – Svět nevyjasňuje kvalitativní specifiku člověka v univerzu. Jestliže má univerzum rozum a je živý, o čemž snad není pochyb ani u všeobecně akceptovaných vědeckých kapacit, vzniká otázka, na kterou si musí každý sám hledat a dát odpověď. Formulace otázky a hledání odpovědi na otázku nejsou předmětem tohoto příspěvku. Proto zpět k tématu dluhového kapitálu a referenda ve Skotsku.

Skutečností je, že všechny rezervní měny jsou zadluženy, předluženy. Zatíženy ohromnými dluhy. S ohledem na neomezenou platnost dohody mezi šesti centrálními bankami o neomezených měnových swapech, není možné přežít jedné měně, když druhá ztrácí hodnotu. Rezervní měny jsou spojené koordinovanou emisí, aby nedocházelo k panice. Kdyby bylo referendum úspěšné, byl by začáteční kurs britské a skotské libry 1:1. Poté by došlo k rozvodu a jinému poměru liber. Jakému není podstatné. Podstatné je, že vstup do skotské libry by byl nebo bude na úrovni parity s britskou librou, která se bude držet až do oficiálního vstupu skotské libry na finanční trh. V tomto momentu se uskuteční přechod jedné měny do druhé. Trh to ale uvidí post faktum. Trh nemůže reagovat na cenu nové měny, která ještě není v oběhu na trhu. Proto ten strach v Londýně a jinde.

Po vstupu nové měny na trh a do oběhu vždy začíná tvrdé vylučování kvalit. Britská libra, USD, Euro, CHF, FF a jiné by bojovaly nebo budou bojovat o své místo na výsluní a některé také o svoji existenci. Ty měny, které nemají kvalitu, a tu dnes nemá bohužel žádná rezervní měna, jak dokážu později, by se snažily nebo se budou snažit skočit do jedoucího vlaku skotské libry. Podle zákonu ironie, by tím urychlily proces inflace a devalvace všech měn ve vztahu ke skotské libře. Denominace „starých“ měn by napomohla nebo napomůže určité části kapitálu vrátit se do „starého“ přístavu a do své „staré“ měny. Hon na offshore kapitál a oligarchy by byl, a bude proto zbytečný. Vlády a parlamenty budou mít více času na jiné důležité zákony.

S očekávanou přítomností nové centrální banky skotské, po úspěšném referendu, by vznikla celá řada otázek, na které částečně nemám, nebo nechci dát v současné době odpověď. Bude se určitý kapitál stěhovat se souhlasem šesti dosavadních CB? Bude stěhování odsouhlaseno mezi USA a UK? Bude se stěhování kapitálu týkat jenom Království Velké Británie? Jsou ale i jiné otázky. K nim patří například: Bude se jednat o paralelní měnu k britské libře? Nebo bude určitý kapitál čekat v lodi z pevné měny třetích zemí, jakou je například Dánsko? Se všemi otázkami a hledáním odpovědí je spojena otázka, kdo bude nejvíce trpět a kdo nejvíce ztratí v době velké inflace a devalvace? Jak ukazuje nedávná minulost, mohly by to být země exportující přírodní zdroje a země s pozitivní investiční pozicí. Zde se nabízí i Ruská federace. Mohly by to být ale i všechny země se sociálními povinnostmi. Kromě Skotska. Především v tom případě, podaří-li se Skotům vysvětlit svým občanům výhody jednoduchými slovy a formulacemi bez lži a ideologického zabarvení. V žádném případě by na tom nebyly dobře země – kreditoři. Již proto, že žádný dlužník nebude chtít být sám sobě vrahem a přenášet dluh z rizikové měny do stabilní měny. V tomto kontextu se nabízí zamyšlení o situaci a pozici Číny a její měny – jüanu. Čína by mohla evakuovat svá aktiva z Hongkongu a Maccau, kdyby se připravila na takový postup a dala mu patřičnou volnost. Investiční pozice Číny v těchto bývalých koloniích totiž nedovolují jednat bezhlavě a spekulativně, jako to dělá velká většina investorů pracujících s cizími, jim svěřenými finančními prostředky. Čína vyhrála čas na přípravu. Referendum ve Skotsku nepřineslo svým autorům očekávaný výsledek. To ale vůbec neznamená, že se nebude opakovat. Situace v EU včetně migrační politiky, Cameronova sociální politika a nezaměstnanost, světové dění v tomto a příštím roce, včetně voleb nového prezidenta v USA, to vše a další napomohou opakování referenda. Tak se zpáteční počítání přesune z roku 2016 o tři nebo čtyři roky. Takové časové posunutí neznamená v historii nic.

Nic neznamená ani doba mezi rokem 1845 a dnem úspěšného referenda, nezávisle na tom, kdy tento skutečně přijde. Proč?

Všechny cennosti roku 1845 zůstávají totiž na bilanci skotských bank. Kdo neví, co to znamená, ať si najde čas a zamyslí se nad touto skutečností a vším, co se událo během 270 let. Druzí si mohou pohrát v Googlu a zjistit, kdo všechno má právo na emisi bankovek. Již jsem naznačil, že Bank of England se stará o obyvatele UK, podléhá Ministerstvu financí UK, je pod kontrolou Parlamentu UK a je v zásadě konzervativní institucí, která nedovoluje nekontrolované emise. Jiná situace je u The Royal Bank of Scotland. Již její druhé jméno, domácí banka královské rodiny, ukazuje na jinou úroveň a emisní praxi, stejně jako je tomu u The Bank of Scotland, jinak také domácí banka Rothschildů. A to nemluvím o The Clydesdale Bank, jinak také domácí banka Admirality. Ve skutečnosti ale domácí banka tajných a speciálních služeb HM a ne UK flotily, k čemuž svádí jméno. Tyto tři bankovní bratři-sestry mají k dispozici svoji vlastní tiskárnu peněz! Tisknout mohou po depozitování cenností v poměru 1:1 u Bank of England po odpočtu „maličkosti“ z roku 1845. To jest toho, co bylo na jejich účtu v roce 1845. Ne v librách, ale po „skutečném naplnění.“ Takže kdo ještě neví, nebo nerozumí tomu, proč se bohatství britské elity drží ve skotských bankách, tomu není pomoci. Držím přece peníze ve své zemi, ale tam, kam nemá přístup Parlament a oko lidu. Přesto si dovoluji připomenout, že tímto způsobem existuje transparentní, ctěná bílá Bank of England. Na druhé straně této mince, jsou tři skotské banky pro veřejnost zcela ve stínu. Dnes se také, ale z jiných důvodů, mluví o nebezpečí „stínových“ bank. To jsou ale jiné banky, o které se v příspěvku nejedná. Ale existuje ještě jeden neméně důležitý aspekt. Ten se vztahuje ke směru a k místu, kam se může (pře)stěhovat Britský státní dluh v hodině pravdy. Jenom naivní člověk a profesor, který učí ze starých skript a myslí na čas po lekci, budou věřit, že dluh se přestěhuje do New Yorku. A tam udělá radost Rockefellerům. Ti, jak konzistentně tvrdím, zaspali dobu. A kromě toho na ulicích řádí rasové a jiné nepokoje. Peníze se cítí lépe v klidném prostředí.

Pro odpočinek po takovéto úvaze doporučuji si srovnat oficiální libru vydanou Bank of England s librou vydanou The Royal bank of England, která se vydává především na krytí potřeb královské rodiny. Poslední emise, jejíž velikost je královským tajemstvím, byla v roce 1987, jestli si dobře pamatuji. Lze předpokládat, že emise není velká, protože v roce 1845 byla královská rodina chudší než Rothschildové a Admiralita. Předpokládám, že je tomu tak i dnes. Přesto se tato emise neuvádí v rozhodnutích Britského parlamentu, a proto ani v rozpočtu. Podíváte-li se pozorně na libru vydanou The Bank of Scotland, nepřestanete se divit. Nejenom proto, že znalí symboliky uvidí bez brýlí i s brýlemi velké množství svobodozednářských (Masonských) symbolů. Tyto symboly nenajdete na libře druhých bank. Sir Walter Scott (1771–1832) zobrazený na bankovce vám bude připomínat nutnost si přečíst jeho nejznámější dílo Ivanhoe. Také proto se tato libra nazývá v určitých společenských kruzích „židovská libra“ nebo také „libra pojišťoven nebo pojišťováků.“ Poslední velká emise této unikátní libry byla podle mé paměti v roce 2007. V roce 2008 totiž i Rothschildové ztratili hodně. Proto investují v Ruské federaci, ve stínu dění, zatímco veřejnost je strašena předpověďmi o krachu Ruské federace. Tím jsem naznačil všechno potřebné pro kontrolu mého tvrzení. Studentům jsem vždy hlásal, že mi nemají nic věřit, ale vše řečené prověřovat. A že budu rád, dokážou-li mi, že oni, studenti, mají pravdu. A co nám říká pohled na bankovky z The Clydesdale Bank? Budete se také divit. Není na nich žádná stopa Anglie ani Skotska. Věřím, že se muslimové neurazí a nebudu pronásledován, když sdělím čtenářům, že libra banky The Clydesdale Bank se v určitých kruzích také nazývá „islámskou nebo šíitskou librou“. Poslední větší emise z roku 2009 byla podle mnou neprověřitelných informací vyvezena do Libanonu, Bruneje a podobných destinací. Čtenáři, div se, protože již nebudu pokračovat v rozuzlování historie a konání irských bank, malých, co se týče objemů emisí, ale určitě s větším vlivem, než odpovídá jejich kapitálu.

O kapitál a jeho spasení se budou muset po celý rok starat všichni ti, co zajdou do EAHS, které dnes přijalo Arménii a Kyrgyzstán, ti, co mají strach z Britského separatismu spojeného s možným odchodem UK z EU, ti, kdo nevidí platební neschopnost Ukrajiny a také ti, kteří doufají v brzký konec sankcí USA proti Ruské federaci a nemohou si představit, jak to bude s prodloužením sankcí EU proti Rusku, když v Řecku vyhraje progresivní levice a MMF jí nedá peníze na splácení nesplatitelného státního dluhu.

Při pohledu na obrázek, který jsem popsal, je mi zcela srozumitelné, proč mladý francouzský ekonom a spisovatel Thomas Piketti (1971), známý svou prací Capital in the Twenty-First Century (Kapitál 21 století) vydanou v roce 2013, odmítl – podle Agence France Presse, vyznamenání prezidenta Hollanda. Nechce se stát členem Čestné legie. Rád se dozvím o dalších a podobných pracích a osobnostech ve věku odpovídajícím věku syna a dcery nebo vnuků, které si pořád ještě přeji.

Při koncepci druhé části příspěvku o zlatě, si vzpomínám na nedávnou zprávu o ztraceném zlatě ve filiálce Ukrajinské národní banky v Oděse. Zlato hledají na příkaz prezidenta Porošenka marně. Moje paměť mi nabízí připomenout všem mladým znalcům a expertům na téma Ukrajina, že již v roce 1949 první ministr obrany USA James Forrestal (1892–1949) založil s CIA partyzánské sdružení pod krycím jménem „Slavík.“ Členy tohoto partyzánského sdružení byli ukrajinští ultranacionalisté, kteří bojovali po celou dobu existence proti SSSR a dnes v jiné formě bojují proti Ruské federaci. Věřím pevně, že americký režisér William Oliver Stone (1946) bude mít dost sil, zdraví a štěstí při natáčení svého filmu o Ukrajině, ve kterém by ani tato malá epizoda neměla být zapomenuta, protože ani ukrajinský Majdan není dílo Boží, ale dílo lidí vedených z daleka.

Poznámka: Pro čtenáře se zájmem o (prý) poslední písemný výrok Jamese Forrestala před smrtí s mnoha otazníky uvádím veřejně dostupný text, který se vztahuje na Sophocles tragedii „Ajax.“

Fair Salamis, the billows’ roar, Wander around thee yet, And sailors gaze upon thy shore Firm in the Ocean set.

Thy son is in a foreign clime Where Ida feeds her countless flocks, Far from thy dear, remembered rocks,

Worn by the waste of time – Comfortless, nameless, hopeless save In the dark prospect of the yawning grave....

Woe to the mother in her close of day, Woe to her desolate heart and temples gray,

When she shall hear Her loved one’s story whispered in her ear!

“Woe, woe!’ will be the cry – No quiet murmur like the tremulous wail Of the lone bird, the querulous nightingale –

Townsend Hoopes Driven Patriot, p. 464, Naval Institute Press, 2000 ISBN 978-1-55750-334-3

Část druhá: Co je s tebou, milé zlato?

„Když se zamyslím hodně nazpátek, na ráno svého života, kdy jsem jako dítě procházel prvními zastaveními na pouti po světě, musím na chvíli počkat a vzpomínat u hromádky knížek, které byly radostí mého mládí. Přede mnou ležel celý svět a život plný tajemství… Knížky živé moudrosti a básnické pravdy!“ Tak to bylo u mne ve velice skromném pokoji. Tak to ale formuloval a publikoval již v roce 1934 (Knihovna Svazu národního osvobození, Svazek 96) Emil Svoboda ve své malé knížce Na Vysoké hoře, Myšlenky o lidech, o životě, o světě. Tři zlaté vlasy děda Vševěda: „Kde jsi můj zlatý Plaváčku? Zda dosud vládneš královstvím, které ti u kolébky určily Sudičky a kterého jsi dosáhl hrdinnou myslí a laskavým srdcem?“ Nebo, Bylo – nebylo. Teď, na konci života chápu, co ta dvě slova znamenají. Co na tom, zdali to bylo, nebo nebylo? Celý život se pomalu a jistě mění v pohádku, i když v ní zůstane mnoho hříšníků, zlých a nesplněných přání. To vše, včetně zla, má svůj úkol na tomto světě. To je vlastně ta nejvyšší a čarovná krása pohádek. I pohádky o zlatě, svobodném trhu a svobodě. Při čtení pohádek by se nikdy nemělo zapomenout na jednu kladnou položku, která uniká každému a dnešnímu kupeckému počítání především. Jsou to hodnoty neměřitelné a nezvažitelné, které se nedají vyjádřit soustavou vah a měr ani směnnou hodnotou našich peněz. Tak to bylo, je a bude i se zlatem.

Před několika týdny se mnozí ve světě začali ohlížet po zlatu, ptát se na vývoj jeho ceny a smysl investice do zlata. Tak to bylo i u mě, v mé skromné pracovně a při některých procházkách na Venusbergu, Venušině hoře, pohledu na mytickou horu mezi Gothou a Eisenachem a stejně pojmenovanou lokalitu u Bonnu, kterou mám také v oblibě. Protože neumím dát neupřímnou radu nebo odpověď, odpovídám většinou formou, kterou nejlépe vystihuje starý židovský vtip o umírajícím rabínu. Toho pozůstalí prosí o zanechání alespoň trochy moudrosti. Jeho poslední tři slova, která vyslovil při posledním otevření očí před smrtí, zní: Všechno je jinak. Tak je tomu i se zlatem, zlatými rezervami bank a se vším ostatním, co je spojené nejenom se zlatem.

V současné krizové době se hodně spekuluje o tom, co se děje se zlatem. Kdo je kupuje, kdo je prodává a proč. Skutečnost je asi taková, že země jako Německo, Holandsko, Rakousko nebo Belgie se snaží navrátit své zlaté zásoby do svých zemí. Přitom je skutečností, že zlaté zásoby nejsou uschovávány jenom v jedné zemi. To znamená nejenom v USA, Kanadě nebo Velké Británii. Přitom je skutečností, že návrat vlastního zlata není žádnou cestou rájem. V listopadu 2014 informovala CB Holandska o návratu zlata z New Yorku. Zatím jenom 120 tun. Otázkou bez odpovědi zůstává: Proč z New Yorku a ne z Kanady nebo Velké Británie, kde má Holandsko uskladněno 20 respektive 18 procent svého zlata?

Další skutečností je značné snížení objemu fyzického zlata v USA. Od začátku do konce roku 2014 se zásoby zmenšily o 119 tun zlata. To je nejvíce od doby krachu Lehman Brothers.

Pro informaci a lepší představu, o čem píši, nechť slouží příklad v cifrách a USD. Objem fyzického zlata skladovaného v USA, které ale nepatří do zlaté rezervy USA, představoval hodnotu cca 8.1844 miliard USD, při ceně USD 42.22 za unci zlata. V reálných podmínkách to také znamená, že bylo vyvezeno z New Yorku 47,1 tun zlata a celkový objem rezerv FRB byl cca 6.029 tisíc tun. To je ale nejmenší objem zlata ve skladech FRB v New Yorku na ulici 33 Liberty v 21. století.

Pro informaci ať slouží také nejasné skutečné množství vyvezeného zlata Německem. Jedna informace implikuje, že Německo dostane vše během dvaceti let, druhá, že se Německo odhodlalo risknout a vyvézt více zlata, než se řeklo veřejnosti. V žádném případě se nedají ale vyloučit takzvané „diplomatické potíže“ při návratu domů do Německa, protože Německo není podle mého hodnocení faktů, a bohužel, suverénní v tomto rozhodnutí. A německé zásoby zlata jsou cca 3.400 tun, To není v žádném případě málo ani pro USA, ani pro Německo, které může dostat strach z výtek strýce Sama, rozhodne-li mít své podle svého.

Při studiu materiálů, které mám v současné době k dispozici a které samozřejmě nejsou a nemohou být kompletní pro profesionální analýzu, jsem nenašel ani slovo o Ukrajině. Nehledě, že se tam zlato ztratilo jak v Kyjevě, tak i nedávno v Oděse.

Smysl úschovy zlata v rodné zemi je v tom, že slouží jako pohodlný polštář a základní kámen především v dobách, kdy se musí počítat s návratem k vlastní národní měně. Pokud začínají vozit domů své zlato členové EU – euro, není jiné možnosti než se domnívat či předpokládat, že vedení země, žádající o návrat svého zlata, nevěří euru. Protože dnes již snad i přesvědčení neoliberální ekonomové vidí, že politika se opět dostala do sedla a odtud začíná diktovat ekonomii a ekonomům, co dělat a co ne. To znamená, že ve střednědobé perspektivě největší riziko pro euro představuje politické riziko. To si musíme uvědomit před předčasnými volbami v Řecku, prezidentskými volbami v Itálii a jinde, v době nezvládnuté problematiky nezaměstnanosti mladých lidí a imigrace tisíců chudých lidí ze zemí, které mají daleko k evropské kultuře. Kdekoliv a kdykoli se může nabízet nejenom dominový, ale i motýlkový efekt, na který umí a může zbyrokratizovaná demokracie reagovat jenom násilím.

Další politické riziko nese s sebou politika USA. Jejím cílem je záchrana USD jako hlavní rezervní měny. Jeden příklad mluvící za mnohé. Od 22. 12. 2014 se cenové výkyvy drahocenných kovů na americkém trhu přísně, ale chytře regulují! Doposud tomu tak nebylo.

Tato regulace má přímý vliv na USD a jeho hodnotu, i když nikdo nikdy nedostane za USD ani špičku nože zlatého prachu. Hodnota USD se bude v představitelné budoucnosti zrcadlit v ceně zlata. Doporučuji všem štěstí hledajícím v pohádce o zlatu, nebo ve zlatu opravdovém si prostudovat Special Executive Report CME Group. A také další dostupné materiály.

11. prosince 2014 zveřejnil regulátor změny, které se týkají Comex (Commodity Exchange) a Nymex (New York Mercantile Exchange). Podrobnosti se čtenář doví ze studia příkazu číslo 589 nazvaného Speciální omezení výkyvů cen. Smysl změn je jednoduchý a nepotřebuje znalosti doktora ekonomických věd: Smysl je zamaskován, zakryt technickými detaily, komplexní sítí akceptovatelných výkyvů vyjádřených v absolutních hodnotách a ne v procentech a různými cenovými parametry různých kovů. Jenom laik ale neví, že absolutní cenová jednotka, například USD 100 nemůže odpovídat a neodpovídá stejné unci zlata, mědi nebo platiny, kovů, kterých se regulace týká. Všechno je jinak, řekl by rabín.

Uvedu malý příklad aplikace nové regulace. Jestliže byla poslední cena zlata nižší než USD 1.000, povolený výkyv ceny se rovná USD 100. Jestli ale poslední cena se nacházela v rozpětí od USD 1.000 do 2.000, povolený výkyv se rovná USD 200. Maximální cenové rozpětí u zlata je od USD 3.000 do 4.000. Vyšší cena se nepředpokládá. Není ani potřeba, jak se hned uvidí. To již proto, že kdyby došlo ke zdvojnásobení ceny do USD 4.000 (6. září 2011 byla cena zlata USD 2.000, pokud si vzpomínám), tak se objeví problém. Neomezený výkyv nebo uzavření trhu. A o uzavření trhu jde v poslední americké regulační novele. Proč?

Při nižší ceně, než té uvedené maximální, když cenový výkyv při uzavření trhu dosáhne maximální dovolené výše, se trh uzavírá na pět minut. Poté se znovu trh otvírá, ale při ceně, která byla dosažena v den uzavření trhu. Tak to pokračuje a pokračuje. Jestliže bude potřeba uzavřít trh dvakrát nebo třikrát během dne kvůli poptávce – nabídce, pokaždé se trh otevírá na včerejší ceně s dovoleným výkyvem ceny. To znamená, že při současné ceně zlata za unci výkyv USD 200 znamená cca 17 procent ceny zlata. Když nastane potřeba zavřít trh 4krát během dne, trh se uzavírá do příštího pracovního dne. To znamená, že v příštím pracovním dni se začíná s cenou, která byla předevčírem, jako by se nic nestalo a nic nedělo. Pro prodávajícího a pro kupujícího to znamená, že obchod se musí uzavřít v rámci dovoleného výkyvu ceny a jednat můžete tak dlouho, než se dosáhne maximálního dovoleného výkyvu ceny, a to maximálně 4krát během dne. Takováto regulace dává americké finančně-politické moci čas na přijetí nezbytných měr a konání, které udrží USD dál při životě. Všechna videa a teorie týkající se krachu, default USD na základě paniky, jsou proto v dané chvíli pouze spekulací, protože dnes je potřeba nejméně 4 cen, aby se zlato dostalo na úroveň zázračné manipulace. Od zlata není daleko k jiným drahým kovům. Proto nelze vyloučit, že CME (Chicago Mercantile Exchange) se připravuje na skutečný krach nějakého kovu. To proto, že CME omezuje současně svobodné působení poptávky a nabídky a nabídky základních kovů, zlata, stříbra, mědi, platiny a palladia, aby default zlata nebyl příčinou honu na stříbro nebo platinu. V tomto kontextu je potřeba analyzovat možné a pravděpodobné chování Číny, sběratele a uživatele mnoha cenných kovů ve svém průmyslu Proto nelze ani vyloučit možnost, že USA jednoho dne, pravděpodobně blížšího než vzdáleného, uzavřou trh drahých kovů. USA tak budou „trestat“ Čínu. Na Ruskou federaci to nebude mít zásadní vliv. Proto ta podpora domácích výrobců kovů v Ruské federaci, proto ten výkup a omezení exportu.

Závěrem, jak někteří čtenáři mohou očekávat, se zmíním krátce o historii. V roce 1944 byla svévolně ustanovena cena USD 1/35 unce. Za tuto cenu akumulovalo zlato. V roce 1971 USA, jak již bývá zvykem, jednostranně, bez ohledu a proti všem mezinárodním smlouvám odmítly vracet zlato, které jim bylo předáno spřátelenými stranami v důvěře v USD. Naštěstí, jak se později ukázalo, nebyl SSSR úmyslně a se záměrem škodit hospodářskému rozvoji SSSR pozván k podpisu smlouvy v Bretton Woods. Stalin to věděl, jak dokazují dokumenty. SSSR muselo za vše a po celou dobu své existence platit Západu zlatem. Spřátelené země, vlády a centrální banky, které měly potřebu zlata, mohly dostávat po roce 1971 své zlato v homeopatických dávkách zpět. Ale ne za cenu ustanovenou v Bretton Woods. Neuvěřitelná manipulace vedla k neuvěřitelné ceně zlata – USD 1.927 – těsně před kapitulací Švýcarska 6. září 2011. V tento den SNB (Švýcarská Národní Banka) svým výnosem ukotvila frank k euru kurzem 1,20. Doporučuji studium článku, který napsal Eric Schreiber, nezávislý správce majetku a bývalý šéf oddělení komodit UBP a šéf oddělení drahých kovů Credit Suisse na toto téma. V něm stojí mimo jiné: “…. Hlavními námitkami SNB jsou tyto: 1) tvrdí, že investiční zlato je jedním z nejrizikovějších a nejvolatilnějších aktiv, 2) 20% rezervy ve zlatě údajně sníží příspěvky kantonům i federaci, protože zlato nenese úrok jako dluhopisy a dividendové akcie, 3) 20% požadavek zkomplikuje snahu držet "minimální měnový kurz", kdy je od roku 2011 švýcarský frank zakotven vůči Euru. První dvě námitky můžeme rychle vysvětlit a odmítnout. Zlato je skutečně občas volatilní aktivum, ovšem stejně tak je tomu s dluhopisy a akciemi. V posledních letech jsou španělské, řecké, italské, irské i další evropské dluhopisy mnohem volatilnější než zlato. Akciový index švýcarských akcií SMI, ztratil mezi 200–2009 celých 50 % své hodnoty, zatímco zlato ročně průměrně rostlo o 8,5 %. Co se týká druhé námitky, kterou je distribuce výnosů z držených aktiv centrální bankou, na místě je otázka, jestli vůbec centrální banka může a má vystupovat jako hedžový fond, místo aby se zaměřila na svou hlavní zodpovědnost centrální banky. Abychom vysvětlili třetí námitku, musíme se podívat do historického kontextu. Před změnou švýcarské ústavy, byl švýcarský frank podložen ze 40 % zlatem. Přesto švýcarská monetární politika od druhé světové války fungovala velice dobře. V současnosti SNB správně tvrdí, že částečné podložení franku zlatem jí ztíží její politiku oslabování franku proti euru. Je vůbec takovéto ukotvení franku nutné? Má z toho občan Švýcarska nějaké výhody? Jak k tomuto vlastně došlo? Proč chce SNB pokračovat v této politice, o které před třemi lety prohlásila, že je pouze dočasná?...“

Hlavní funkcí Comex a dalších je ve změkčené formě ukazovat, ne dokazovat na zabezpečení USD ve vztahu ke zlatu. Druhá strana mince – funkce Comex a dalších je oddalování bankrotu USD, především ve vztahu k Číně. To se děje formou „dodávek“ zlata po oficiální ceně, nedovolujíc současně Číně tratit hory USD. „Dodávky“ jsou vždy jenom krátkodobé, což umožňuje slib, future market. Na future market, trhu na slibu, se ale obchoduje s objemy zlata, které ve skutečnosti neexistují. Přidám-li k úvaze o trhu na slibu ještě nekontrolovaný tisk USD a odmítnutí z roku 2006, zveřejňovat agregát peněžní masy, zvaný M3, což je unikum ve vztahu ke statutu rozvinuté země, není možné jiné hodnocení dění s USD, než ho nazvat předbankrotním. To i nehledě na neznalost skutečného množství USD. Vím své ještě z dob, kdy jsem byl díky své funkci (ve vládě) a mě dané důvěře (premiérem a prezidentem) svědkem například zavedení nové měny, Somu, a podobných konání vedených americkými poradci. Proto mi stačí veřejně dostupná informace Federální rezervní banky Sant Louise, která naznačuje 2x zvětšení peněžní masy od roku 2011. To znamená, jestli cena jednoho USD odpovídala 1/2000 unce zlata, v době předraženého USD, dnes, na začátku roku 2015 odpovídá cena jednoho USD 1/4000 unce zlata.

Kdyby nebyla přijata přísná regulace cen drahých kovů 22. prosince 2014, nebylo by možné vyloučit, že iracionální chování „trhu“, to jest spekulantů, by vedlo k hyperinflaci nebo hyperdeflaci a americká finančně politická moc by plně ztratila vliv na dění na trhu, jak se zlatem, tak i s USD. Proto bylo potřeba zavést dočasné uzavírání trhu pomocí přísné kontroly výkyvu ceny (10 procent) a počtu uzavírání trhu za den (4). Na teoretické úrovni ceny zlata USD 10.000 za unci by došlo k dělení ceny jednoho USD pěti. Nemá smysl se v příspěvku dále zabývat ostatními detaily regulace a jejími následky. PL jsou informačním médiem pro širokou veřejnost, předpokládám. No pravda zůstane pravdou, i když existuje tolik pravd, kolik je živých lidí. A ta je taková: Cena zlata vyjádřená v USD se tak stala na představitelnou budoucí oficiální konstantou bez ohledu na skutečnost, že není a nebude nikdy možné obdržet ani unci zlata za horu (z) USD. CME se tak stala otcem a pramenem všech budoucích „otřesů“ zvaných triggering event na trhu drahých kovů.

Jedno staré perské přísloví, podle mého velice moudré, praví: „Žebral jsem, že nemám boty, dokud jsem neuviděl člověka, který neměl nohy.“ Buďme proto vděční za to, co se děje v USA bez našeho souhlasu a vědomí. „Moudrost znamená vědět, co udělat napříště, dovednost znamená vědět, jak to udělat, a ctností je udělat to.“ Tak nějak to prohlásil David Starr Jordan (1851–1931), významný zoolog, ichtyolog a pedagog. Možná, že těmito dvěma příslovími se řídilo vedení Dubajské – zlato produktové – burzy (Dubai Gold and Commodities Exchange, DGCX), když 26. prosince 2014 rozhodlo obchodovat s rublovými futures. Aby toho nebylo málo, vedení burzy také oznámilo obchodování v jihokorejské měně. Tak se dostal i v teplé arabské zemi studený rubl do společností USD, eura, GBP, CHF, AUS a kanadského dolaru a indické rupie. Generální ředitel DGCX, pan Gaurang Desai věří rublu, protože si nedovede představit světový obchod bez Ruské federace, toho času pod sankcemi. Pro informaci: DGCX je vlastněna cca na 67 procent vládou Dubaje, a zbytek vlastní indická Financial Technologies Group. Denní obrat burzy je přibližně 1,4 – 1,5 miliard USD.

V současné době přepadá mnohé v mém okolí úzkost z blízké budoucnosti. Co se stane? Vidím přesýpací hodiny, vidím, jak Atropos upírá pohled na pramínek písku, který měří čas. Při pohledu z Venusbergu u Bonnu a pohledu na obraz In the Venusberg Johna Colliera z roku 1901 a vzpomínce na první a poslední návštěvu opery Tannhauser se mi nabízí pohádka, kterou mi vyprávěla před více než šedesáti lety babička. V pohádce, Dobře tak, že je smrt na světě, byl odměněn dobrý kovář výzvou: „Žádej, začkoli chceš, tři prosby budou tobě vyplněny.“ Nejsem posedlý optimismem, znám dobře rub mnoha věcí, včetně tvorby ceny zlata. To je ale pohádka, kterou mi daroval osud a Rothschildové v Londýně během mého profesionálního života. Dnes jsem chtěl čtenáře PL vyvést na chvíli na svůj rozhledný bod, který jsem si pro své potěšení našel. Z Venusbergu a ve Venusbergu vidím daleký horizont, čáru, za kterou je konec trápení a celý život se tam proměňuje v jednu jedinou pohádku.