Dva významní zástupci protektora podnikli inspekční cestu do kyjevské kolonie. Znepokojeni stále divočejší rvačkou o moc a (zbývající) kořist mezi pučistickým plebsem a oligarchy, jež vyústila v operetní vládní krizi loutkového režimu, přijeli svým podřízeným domluvit.
Ministři zahraničí Německa a Francie Frank-Walter Steinmeier a Jean-Marc Ayrault tak navázali na prosincovou inspekci amerického viceprezidenta Joe Bidena, která rvačku nezmírnila: „Události z minulého týdne jsme sledovali se znepokojením,“ řekl Steinmeier. Podle protektorů je ohrožen „mírový proces“ a výdobytky krvavého státního převratu, který Západ před dvěma lety s takovou slávou zorganizoval a zafinancoval.
Tvůrčí totalita
„Bude to rozhodující schůzka, která musí přinést pokrok, aby zůstala zachována důvěryhodnost mírového procesu,“ zarozumoval Steinmeier. „Zatím s dosaženým pokrokem spokojeni být nemůžeme,“ slovníkem ze sovětských dob. Myslel tím, že boj oligarchů o moc, miliardy dolarů ze Západu a o přístup k rychlému drancování nerostných zdrojů, nesmí vést k tak viditelným a propagandisticky nešťastným výbuchům, jako je rozpad vládní koalice.
Jaceňukova operetní vláda přežila těsně i hlasování o nedůvěře, přestože jí předtím parlament vyjádřil nedůvěru. Na popřevratové Ukrajině nic zvláštního. Kyjevská demokracie je opravdu tvůrčí. Byla vždy, po Majdanu však už téměř nepřekonatelně. Dokonale ji ilustruje vážně míněný návrh některých poslanců na zákon zakazující používání označení Rusko pro současnou Ruskou federaci.
Parlament by se měl zabývat touto unikátní předlohou v nejbližší době. Jeho předkladatelé tvrdí, že název "Rus" a jeho odvozenina „Rusko" jsou ve skutečnosti historickým označením Ukrajiny, takže jejich použití ve vztahu k Ruské federaci je vlastizrádné. Místo toho, se (jako v jediném státě světa) bude Rusko nazývat „Moskovija", které je prý historickým názvem současné Ruské federace.
To už jsou "jen" dva roky?
Možná však při své pokrokovosti soudruzi nepomysleli na to, jaká úskalí toto mistrovské překonání všech maxim Orwellovy "novořeči" způsobí České televizi a západním propagandistům vůbec: Bude potom Rusko ještě stále zlé, nebo už naopak dobré? A co když si to některý z nacvičených rusistů-ukrajinistů poplete? To ho potom už na obrazovku nepustí a bude mít po prebendě? Vezme si to nejdemokratičtější parlament v ukrajinské historii na svědomí? Jenže pokrok holt nezastavíš...
Prezident Petro Porošenko se nicméně nadále zachoval jako standardní Ukrajinec: Vyzval sice premiéra Jaceňuka k demisi, ale na naléhání západních protektorů současně zařídil, aby právě poslanci z Porošenkovy strany Jaceňuka podrželi a znemožnili tím pád vlády. Vlk stále více rozhořčeného veřejného mínění se tedy nažral a koza oligarchů přes svou vyzáblost ještě zůstala celá a k dojení připravená.
Je symbolické, že právě tento týden uplynou dva roky od chvíle, kdy se vlády chopila Západem oslavovaná revoluční Jaceňukova junta, která 27. února 2014, kryta hlavněmi samopalů nacistických pučistů dostala „důvěru“ torza parlamentu. Mezitím se vládní koalice sice již třikrát rozpadla, ale Jaceňuk přesto žije. Byl přece demokraticky potvrzen ve funkci po červencové volební frašce, po které naplno vypukly orgie násilí a genocida ruskojazyčného obyvatelstva, která byla zahájena ihned po krvavém státním převratu
Historie se opakuje?
Revoluční teror, který Jaceňukova "pokroková prozápadní moc" rozpoutala za pomoci banderovských polovojenských oddílů, není pro Ukrajince ničím neznámým. Je kopií teroru, který rozpoutali bolševici po uchvácení moci státním převratem v Rusku v roce 1917.
Celé skupiny - tentokrát prozměnu těch, kteří nesouhlasili s prozápadním pučem - byli prohlášeni za ruské agenty a na takzvané Moskaly byly pořádány "veselé hony" a trestné výpravy. Vraždění nevinných lidí bez soudu rozhodnutím revolučních výborů, etnické čistky celých měst, vyvrcholily upálením, téměř stovky civilistů protestujících proti teroru v Oděse. O tom ale dnes už nikdo nechce vědět. Stejně jako o vyrabovaných a vypleněných městech a vesnicích, na východě země, kde do té doby v klidu a míru žilo ruskojazyčné obyvatelstvo, z nichž milion převážně žen a dětí si zachránil holý život útěkem přes ruské hranice.
Běsnění revolučních gard mocně podporovaných Západem narazilo na své limity až ve chvíli, kde se na východě země zformovala domobrana, která se těmto zločincům postavila a za pomoci dobrovolníků z Ruska uhájila část Doněckého a Luhanského teritoria, kde vznikly na Kyjevu nezávislé republiky.
Zakažte Masky revoluce!
Počátek tohoto procesu (včetně zinscenované revoluce), dobře ukazuje dokumentární film francouzského režiséra Paula Moreira „Masky revoluce“, který (narozdíl od České) minulý týden odvysílala dokonce už i polská televize. Kyjev proti tomu ostře protestoval, stejně jako se snažil zabránit odvysílání tohoto realistického dokumentu ve Francii.
"Nejbolestivější je skutečnost, že polský televizní kanál načasoval odvysílání filmu k druhému výročí revoluce. Věříme, že polští lidé, kteří se během své historie naučili rozlišovat pravdu a odhalovat zákeřné lži, dostatečně odsoudí tento film, stejně jako chování TVN 24," uvedla ukrajinská ambasáda v Polsku - a nemyslela to ironicky.
Film totiž "zrádně" dokazuje, že majdanská "revoluce" byla od začátku do konce připravenou operací západních tajných služeb, které v klíčové chvíli zahájily palbu do demonstrantů i policistů, aby tak připravily dostatečně „horkou“ atmosféru pro násilné převzetí moci. To samozřejmě nechtějí slyšet ani Banderovci, kteří byli využiti pro jejich cíle - ačkoli sami nyní protestují proti uchvácení země oligarchy, proti kterým v osobě Janukoviče údajně bojovali. Současně však při "majdanském výročí" v minulém týdnu zaútočili na ruské (pardon, "moskoviácké") podniky a banky v centru Kyjeva za blahosklonného přihlížení policie. Ukrajina prostě...
Vláda (sebe)vrahů?
Někteří komentátoři přirovnávají současnou situaci na Ukrajině k Somálsku, kde se zcela zhroutila vládní hierarchie a nahradily ji struktury organizovaného zločinu spojené buď se Západem nebo džihádistickými kruhy.
Když Jaceňukova oligarchie po státním převratu převzala moc, prohlásil Západem oslavovaný premiér, že se jedná o vládu „sebevrahů“. Spletl se jen v detailu: ukázalo se, že nepůjde o vládu sebevrahů ale vrahů. Podle oficiálních údajů OSN bylo po Majdanu zavražděno na Ukrajině více než 6 000 lidí. Toto číslo je... no prostě statistika OSN. Německá tajná služba uvádí, že počet obětí od Majdanu přesáhl již 50 000 tisíc.
Tyto oběti (jak na straně kyjevské armády tak zejména na straně ruskojazyčných civilistů a domobrany) nejdou však pouze na vrub opětovně se právě rozpadající "vlády vrahů", ale především všech západních iniciátorů této tragédie nám blízkého národa.
Nezapomeňme do budoucna na to, že včetně velké části naší nedávné i současné politické reprezentace, která až na výjimky ukrajinské vraždění od začátku podporovala.
Je více než jen symbolické, že mezi hlavními "majdanisty" jsou někdejší i současný ministr zahraničí: Karel Schwarzenberg a Lubomír Zaorálek. Také oni mají na rukou krev nevinných obětí - a na tvářích "masky revoluce".
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
