Když si nevím s nějakým problémem rady, obracím se k osvědčeným pramenům. Třeba k Bibli. Ale nic příhodného jsem tam nenašel. Jistě všichni znají prohlášení jistého Ježíše, který dle knihy Matouše 22:21 pravil: „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.“ A Bible pokračuje: „V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.“ Kam odešli, to už se neříká, já odhaduji, že šli vymýšlet další daně, co by ještě mohly patřit „císařovi“. A mám dojem, že od té doby v této činnosti neustali. Kdeže jsou doby temného středověku, kdy se platil, jak nás učily soudružky učitelky ve škole, odporný a vyděračský desátek. Deset procent daně! Jen deset procent! To by byl život!
V této bezbožné době mi ovšem vrtá hlavou, co všechno je vlastně „císařovo“? A hlavně, kolik je toho, co je císařovo. Pryč jsou idylické doby, kdy se lidstvo dohadovalo, co je koho. Dneska je to jasné. Císařovo – tedy státu – je z hlediska zdanění všechno. Co si stát usmyslí. A je toho čím dál tím víc.
Protože se Bible se odehrávala v zemi Izrael a tahle země nosí dodnes mnoho vynikajících mozků jako tenkrát a protože Jan Werich zpíval „Seďte klidně na židli, čtěte Bibli, tam to všechno je,“ šel jsem ke knihovně. Pro Bibli. Ovšem po cestě mi padla do oka kniha jiného muže, stejného původu, jako byl Ježíš, tedy Izraelity, a to spisovatele Eprahim Kishona. A co nevidím, jeho knihu Povídky o daních, v němčině Steuerzahler! Kdybych byl silně věřící, zvolal bych: „Hle! Boží prozřetelnost!“
To bude ono. Tam určitě něco najdu jako odpověď na svoji otázku. Tak zaprvé, Kishon je světová autorita a za druhé, on sám říkal, že co se týče Izraele a dějin, Čechům se jako jedinému národu na světě nic vysvětlovat nemusí. Ale já nějaké to vysvětlení potřeboval. Ježíš totiž neříkal, kolik! KOLIK že patří tomu císařovi, eeh, dneska finančnímu úřadu. Tak jsem hledal. A našel. Tak vám přečtu kousek z knížky: „Byrokracie a zvyšování daní jsou spolu neoddělitelně spojeny. Podle známé otázky: Co bylo dříve? Vejce nebo slepice? Dnešní otázka zní: Co bylo dříve? Rozšiřování mocenského byrokratického aparátu či zvýšení daní?“
Zde bych citaci rád přerušil a ozřejmil posluchačům, že pan Kishon nemluví o Evropské unii, ani o naší rodné vlasti, ale o státu Izrael. To jen aby si to někdo nevztáhl na sebe.
Takže pokračuji ve čtení: „Expandující úřednický aparát je nutno financovat. Odkud na to vzít? No přeci zvýšením všech možných daní. Ze mzdy, z příjmů a u nás z DPH.
Produktivní menšina – pozor, i v Izraeli mají tedy mnozí dojem, že produktivní část obyvatel je v menšině – tak produktivní menšina se snaží všemi prostředky dalšímu finančnímu zatížení vyhnout. S tím se ovšem úředníci nemohou smířit a svůj mocenský aparát zvětšují, aby nepřátele – tedy ty co nechtějí platit vysoké daně – nachytali. To však stojí peníze. Je nutno přijmout na kontrolní práci další úředníky. To stojí peníze, a je tedy nutno zvednout daně.
Armáda daňových poplatníků se pod tlakem daňových úředníků svíjí a hrbí, až se nakonec hluboko ponoří do bezedného močálu černé ekonomiky. To je ovšem potřeba ihned dostat pod kontrolu. Jak jinak než novými úředníky. Proto se zvýší daně.
Takže, jak jsem zaslechl, že se zavedou rodné knížky každé láhve alkoholu – nevycválaný lid český hned posměšně dodal, že každá flaška bude muset mít také očkovací průkaz, a pas s fotografií – bylo to jasné. Ihned z pověřených úst zaznělo, že se nejlépe vytvoří speciální státní obchody, případně se budou vydávat povolení a licence, to vše bude muset někdo silně kontrolovat. To ovšem stojí peníze, a proto bude nutno na tuto bohulibou činnost vyčlenit úředníky a prostředky, které ovšem „lehce“ získáme lepším výběrem daní atd. atd.
Logika tohoto daňového ostrovtipu, jak praví Kishon je: „Jestliže 10.000 daňových úředníků vybere za rok 100 miliard, pak 20.000 daňových úředníků s pomocí Boží vybere 200.000 miliard!“ A v tomto duchu pak buduje svatá byrokracie kolem sebe vypolštářovanou milostnost jak v ústavu choromyslných, jejíž stěny jsou vytapetovány mnoha tisíci formuláři napsaných nesrozumitelnými hieroglyfy.“
Stále ctěné posluchače a čtenáře upozorňuji, že jsem se ani náhodou nemluvil o našich ministrech financí, a to ani minulých, dnešních či budoucích. Ani o komkoliv Bruselu.
Stále cituji jen z knihy o Státě Izrael.
Jistě je jen naprostou náhodou, že kdosi, nevím, zda v předpisy a oběžníky vypolštářované cele, vymyslel před pár lety neskutečné daně na pohonné hmoty, takže je u nás, kdo může, nekupuje. Šílená cena za RUM, co se mu musí dle byrokratů říkat Tuzemák, se blíží cenou vyjádřenou v kupní síle západoevropanů láhvi archivního koňaku Rémy Martin.
Eprahim Kishon tuto část uzavírá takto: „V té obrovské místnosti vybudované finančními úřady se zmítá celé moderní lidstvo, zatímco jeho mozek krouží kolem jediné otázky: Jak se lze z toho rdousivého sevření vymanit. A odpověď nenalézá.“ A Kishon říká: „Udržování takovýchto vypolštářovaných místností však stojí mnoho peněz, a proto je nutno zvednout daně…“
Než jsem to dopsal, dočetl jsem se, že naše vláda a ministerstvo financí našlo geniální lék. Zdaní vysokou sazbou metylalkohol! A je po problému. A budou penízky. Tedy možná. V praxi bude asi opět… to, však víte co.
Vypadá to, že se zmítáme čím dál tím víc v té zákony, daněmi a předpisy vypolštářované cele, ceníme po sobě zuby a koušeme se navzájem. Ve divadle a filmu se v takovémto případě objeví „Deus ex machina“ .Tedy někdo, anebo něco, co přinese náhlé a nečekané řešení. Mám dojem, že to bude někdo s hadicí studené vody. Co bude tou vodou, neví.
Mám tedy dotaz: Jsme otužilí? Umíme plavat? To kdyby té vody bylo skutečně hodně? Já jsem optimista a myslím, že ano. Už jsme přežili povodně mnoha zborcených ideologií a zešílevších finančních byrokratů. Takže klid: nihil novi sub sole, tedy „nic nového pod sluncem“.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
