Vzhledem k tomu, že se neznalost ústavy neomezuje pouze na politiky, ale ani někteří novináři nezůstávají pozadu, ba dokonce tu a tam i členové akademické obce, neškodí si připomenout základní konstrukční rysy české ústavy. Ústava byla připravována narychlo před rozpadem státu a, tak se jako přirozené východisko jevilo obrátit se pro inspiraci k ústavě první republiky. Prvorepubliková ústava byla vcelku logicky navrženým dokumentem: měla podobnou konstrukci jako ústavy konstitučních monarchií. Prezident byl hlavou státu. Platnost všech jeho a0ktů byla podmíněna spolupodpisem předsedy vlády nebo příslušného ministra, který podpisem přebíral za prezidentův akt odpovědnost- To se přirozeně interpretovalo tak, že rozhoduje vláda a prezident má symbolickou funkci. To je konstrukce zcela v souladu s logikou ústav. Základním účelem ústav je omezit arbitrární moc. Jak by tedy mohl rozhodovat někdo, kdo za svá rozhodnutí nenese odpovědnost?
Bohužel, ústavy málokdy vznikají v klidu akademických pracoven. Vzhledem k tomu, že v roce 1992 byl českým premiérem Václav Klaus a budoucím prezidentem měl být Václav Havel, připadalo autorům ústavy nemožné, aby byl Václav Havel ústavní konstrukcí zcela vázán na vládu jako Masaryk. A tak, ačkoliv v ústavě ponechali neodpovědného prezidenta, svěřili mu poměrně rozsáhlé samostatné kompetence, včetně práva veta. Tím se v ústavě objevil logický lapsus, který vedl k tomu, že si prezidenti si začali myslet, že všechny kompetence, i ty vázané na souhlas vlády jsou vlastně jejich kompetencemi. Ve skutečnosti je to ale obráceně. U kontrasignovaných kompetencí je prezident asistentem vlády. Jedině ústavní soudce Klokočka na to upozorňoval a sklidil za to velkou nelibost Václava Klause. Ovšem, protože funkce prezidenta má v české veřejnosti mnohem vyšší prestiž než vláda, a protože česká veřejnost neměla a nemá o ústavní konstrukci ponětí, nedalo prezidentům téměř žádnou práci, ji přesvědčit, že rozhoduje prezident a vláda pouze schvaluje jeho rozhodnutí.
Čas od času se v českých médiích odehrává diskuse o tom jaké má prezident kompetence. Obvykle slyšíme, že český prezident má malé kompetence. Klíčové však je, jestli zkoumáme kompetence popsané v ústavě, nebo reálné kompetence, které si prezident bez následků může dovolit.
Ve skutečnosti mají neodpovědní čeští prezidenti rozsáhlé kompetence. Který prezident může sám jmenovat Bankovní radu? Když uvážíme, že se prezidenti často chovají svévolně, daleko za hranicemi svých kompetencí, aniž by jim hrozilo odvolání, vidíme, že čeští prezidenti mají ve skutečnosti mimořádně silné postavení. Je ovšem založeno na nepotrestatelném zneužívání ústavních kompetencí.
Václav Havel bral malé ohledy na zahraniční politiku Klausovy vlády. Připomínat ústavní přešlapy Václava Klause by zabralo skutečně hodně času. Připomeňme pouze ignorování rozsudku Nejvyššího správního soudu v případě soudního čekatele Langera, tzv. lisabonskou výjimku, kdy ignoroval usnesení parlamentu přijaté ústavní většinou, a nakonec jeho pověstnou amnestii.
Prezident Klaus se nikdy nezatěžoval představou, že zahraniční politiku státu určuje vláda. Jezdil po světě a hlásal svoje osobní názory. V čase předsednictví se v USA dokonce tvářil jako představitel Evropské unie. Za své přednášky si nechával platit. Vzhledem k tomu, že prezidentem byl 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, je to opět významné porušení ústavních povinností. Slabé vlády mu to tolerovaly.
Prezident Klaus byl přesvědčen, že ústava je nejasně napsaná a proto není jasné, kdy může odvolat premiéra. Jeho experti mu neprozradili, že to může udělat pouze po té, co vláda ztratí důvěru Poslanecké sněmovny, protože Poslanecké sněmovně odpovídá. Premiér Topolánek byl přesvědčen, že ústavní neodpovědnost prezidenta znamená, že si může dělat, co chce. Premiér Nečas je přesvědčen, že amnestii prezidentovi republiky podepsat musel, ačkoliv bez jeho podpisu by amnestie neplatila. Totéž si myslí, i bývalý předseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda. Ve skutečnosti je amnestie kontrasignovanou kompetencí prezidenta, takže je vlastně kompetencí vlády. Tristní neznalost ústavy.
Poté, co se na scéně objevil Miloš Zeman, dostaly ústavní diskuse nový rozměr. Ojedinělé ústavní právníky přivedla přímá volba prezidenta k přesvědčení, že se tím zcela změnila jeho ústavní role a že může odvolat premiéra podle vlastní vůle. Jako kdyby přestal platit článek ústavy, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Není asi překvapivé, že s tímto názorem vystoupil jeden z Klausových „expertů“.
Už během kampaně se expremiér Zeman chystal na to, jak bude ovlivňovat politiku. Prý prezident není oleandrem v rohu. Omyl. Neodpovědný prezident tím oleandrem být má. Jinak totiž nemůže být prezidentem pro všechny, ani pro těch dolních 10 milionů.
Miloš Zeman se razantně pustil do přeběhlíků. Co na tom, že v české ústavě má poslanec volný mandát. Z dobrých důvodů: Pokud se strana, za kterou poslanec kandidoval, ukáže jako proradná, proč by jí měl zůstat věrný? Co to znamená pro Miloše Zemana? Nic. Se stranou LIDEM se bavit nebude. Asi jsou mu sympatičtější Věci Veřejné, které do voleb šly s podnikatelským záměrem, jak získat přes politiku peníze. A vůbec. Když přeběhl senátor Dryml,zvolený za ĆSSD, k Zemanově SPOZ, o přeběhlictví ani slovo. Inu Quod licet Jovi, non licet bovi. Ignorování ústavy a návdavkem pokrytectví.
Po diskusi s ministrem zahraničí prezident – kandidát poznamenal, že se s ním neshodne v otázce Kosova. Bude zajímavé, co bude říkat, až pojede do Srbska. Jestli bude vyjadřovat své osobní názory nebo obhajovat politiku vlády. Obávám se, že nebudeme překvapeni.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
