Je evidentní, že rozklad v levici je nezvratný. Ekonomické problémy Francie, ideologický debakl, degradace funkce prezidenta a žádný respekt k institucím republiky je dílem politiky, jak je vedena současným prezidentem. K tomu můžeme přidat osobní invektivy mezi levicovými politiky Mélanchonem a Hollandem, Aubryovou nebo Duflotem vůči premiéru Vallsovi.
Prezident Hollande promrhal svůj kredit. I ten, který znovu získal v období atentátů v Paříži. Navrhnout nezbytné reformy přijatelné pro většinu lidí je možné u prezidenta, který se může opřít o většinu ve veřejném mínění. Hollande k tomu vhodný čas nevyužil a nyní je pozdě se tím zabývat.
Slabost prezidenta přiživuje bojovnost a despekt jeho stranických oponentů. Uvnitř vlády se projevují negativní nálady. Někdy proti prezidentu Hollandovi, jindy proti premiérovi Vallsovi.
Prezident Hollande by měl jasně a srozumitelně vyjádřit své stanovisko, že chce vládnout, že chce být kandidátem a chce volby vyhrát. Toto Hollande neumí. Neumí dát veřejně a optimisticky najevo svou snahu a přání, i když mluvíme čistě hypoteticky. Hollande prostě neumí hrát takovou hru. Měl by se politický oddělit od Vallse, který ho izoluje.
Nicolasi Sazkozymu, minulému prezidentu Francie, se v roce 2012 podařilo oddělil od všech svých potenciálních dalších pravicových kandidátů a těžil z podpory volebního zákona. To však není případ současného prezidenta. V průzkumech veřejného mínění klesají jeho preference volným pádem. Podpora jeho socialistických sympatizantů upadá. Plán politicky rozšířit vládu se příliš nepovedl. Jestliže strach dostane křídla, z deziluze se stane emoce. Mezi Hollandem a jeho levicí nyní probíhá bratrovražedný boj.
(Le Figaro, 29.2.2016, ZP)
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
