Vaše Věc: Vláda bude rozhodovat o homosexuálních adopcích

V roce 2005 se vládě J. Paroubka podařilo prosadit zákon o registrovaném partnerství, což byl velký krok v potírání diskriminace homosexuální menšiny a v narovnání práv všech občanů. Od té doby se však žádná vláda o narovnávání práv homosexuálů a jejich dětí příliš nestarala.

Nyní má vláda hlasovat o tom, zda bude možné, aby registrovaný partner adoptoval dítě svého partnera. Tím by se dítěti dostalo větší právní ochrany, než kterou požívá nyní.

Děti vychovávané v homosexuálních svazcích jsou méně právně chráněné

Pokud spolu dnes registrovaní partneři vychovávají dítě a rozejdou se, toto dítě nemá právní nárok na výživné od „odešlého“partnera, protože ten zkrátka není jeho rodičem. Smůla.

Pokud spolu partneři/ partnerky vychovávají dítě a partner-rodič zemře, není vůbec jisté, zda dítě zůstane v péče druhého partnera, tedy osoby, kterou vnímá jako nejbližší.

Pokud naopak v homosexuálním partnerství zemře ten z partnerů, který není rodičem dítěte, nemá toto dítě nárok na sirotčí důchod…

To jsou tři hlavní právní znevýhodnění, kterým dítě vychovávané homosexuálními partnery čelí…

Odpůrci homosexuálních partnerství jistě mohou sáhodlouhé hodiny hovořit o tom, že nechtějí, aby spolu homosexuálové vychovávali děti. Jenže mít a vychovávat děti je přirozenou lidskou potřebou a je to také právo, které člověku nelze na základě jeho sexuální orientace upírat. Ovšem ještě nesmyslnější než upírat někomu právo na t mít dítě by bylo – a také je – upírat dítěti jeho práva jen proto, že ho vychovávají homosexuálové.

Děti patří ve společnosti k těm nejzranitelnějším, a tak jsou také v demokratické společnosti těmi nejvíce ochraňovanými – není dost dobře ospravedlnitelné některé děti ochraňovat méně, protože jsou vychovávány homosexuály.

To, že jde v první řadě o práva dětí, které už homosexuální rodiče vychovávají, by určitě mělo být hlavním argumentem, proč možnost adopcí dětí partnera registrovaným partnerem. A překážet by tomu neměly ani předsudky zakrývané hovory o tzv. tradiční rodině, možností zneužívání dětí vychovávaných homosexuály, hovory o tom, že dítě potřebuje mít v rodině mužský a ženský vzor, že budou tyto děti ve škole šikanované atd. Proč?

Pár poznámek k tradičním argumentům proti možnosti homosexuálních adopcí

Děti už v takových svazcích reálně žijí

Ti, kteří hovoří o tradiční rodině, potřebě mužského a ženského vzoru, možné šikaně dětí ve škole, či dokonce možnosti zneužívání dětí, si zřejmě úplně neuvědomují, že děti homosexuály už vychovávány jsou a vždycky budou – a pokud se jim mají děti ve škole smát, je přece úplně jedno, zda má toto dítě po právní stránce dva homosexuální rodiče, nebo jen jednoho, ale reálně je prostě vychováváno dvěma homosexuály. Novela zákona zkrátka nemá primárně umožnit vznik nového stavu, ale narovnávat ten existující. To je protiargument ke všem argumentům, proč partnerství neuzákonit.

Ohrožení tradiční rodiny

Častým argumentem, který můžeme číst v diskusích pod články pojednávající o této problematice, ale také argumentem, který používají čeští politici odmítající uzákonit „homosexuální rodičovství“ je, že takový krok oslabuje tradiční rodinu. Tradiční rodinou je myšlen svazek muže, ženy a jejich dětí.

Jak však uzákonění „homosexuálního rodičovství“ tuto tradiční rodinu oslabí? Stanou se snad z heterosexuálů náhle homosexuálové, kteří houfně vezmou svoje děti a začnou je vychovávat s jinými homosexuály? To jistě ne. A takovou rodinu neohrozí ani to, že spolužák dítěte z této rodiny bude vyrůstat v homosexuální rodině…

Tradiční rodinu už dávno oslabila emancipace ženy. Možnost žen studovat, pracovat a mít jinou kariéru než - zena v domácnosti. To dalo ženě finanční nezávislost, a tedy také větší nezávislost na muži. Tradiční rodinu nejvíc oslabilo – a oslabuje – zrovnoprávňování partnerů (muže a ženy). A narovnávání vztahů mezi muži a ženami není nic špatného, ale naopak je to velmi správné.

Homosexualita nemá žádnou sílu ani možnost rozkládat tradiční rodinu nebo morálku společnosti. Není to nic nakažlivého ani socialně-patologického.

Děti se ve škole budou dětem z homorodin smát

Poznámka o tom, že děti se ve škole budou dětem homosexuálních rodičů smát, je nejspíš pravdivá. Děti se takovým dětem skutečně pravděpodobně zasmějí a budou si je dobírat. Nicméně – komu z nás se děti ve škole za nic nesmály? A kolik z nás bylo vychováváno homosexuály?

Děti se si navzájem smějí za to, že nosí brýle, že jsou malé/ velké, mají takový a takový telefon, takové a takové oblečení, takové a takové jméno, mají vadu řeči, přeřeknou se, zakopnou, nasadí si obráceně boty, neumí kotrmelec, nebyli v létě na letecké dovolené, mají k svačině jablko, mají takový a takový penál, takovou a takovou tašku do školy, jsou zrzavé, „příliš světlé“, „příliš tmavé“ a mají takové a takové rodiče – hubené, tlusté, hlasité, staré, mladé, chudé, jednoho rodiče a nebo třeba rodiče homosexuály a tak dále a tak dále.

Výčet věcí, za které se si děti smějí, je nevyčerpatelný, a pokud bychom chtěli zabránit tomu, aby se si děti navzájem smály, nejspíš bychom museli každé dítě držet od jiných dětí odděleně…

Pokud by měl být dětský výsměch argumentem, proč něco neuzákonit, zřejmě bychom nakonec neuzákonili nic. Dětská, a obecně lidská, potřeba, se něčemu smát, a tím se stavět nad věc (anebo nad vysmívanou osobu) je věc naprosto přirozená. A v demokratické společnosti je běžné tuto potřebu korigovat například tím, že dětem vysvětlíme, že na postižené lidi nezíráme, a už vůbec se jim neposmíváme. Že pokud někdo upadne a my to vidíme, v první řadě se mu snažíme pomoci (a smějeme se až pak) a tak dále…

A je velký rozdíl mezi nevinným dětským výsměchem věci, která je jinak, než je běžné, a pohrdáním někým a odsuzováním a znevažováním někoho, protože se něčím liší.

To, zda si děti své spolužáky z homosexuálních rodin hnusí nebo ne, je zejména věcí rodičů dětí z běžné rodiny. Takže argument odpůrců by neměl znít – děti se dětem budou smát, ale rodičům (samozřejmě absolutně ne všem) se homosexuální rodiny hnusí a děti homosexuálů považují za divné a svým dětem to rádi sdělují a jejich děti přirozeně jejich postoje na nějaký čas sdílí.

Když by se ale rodičem mohl stát jen někdo, kdo v nikom nevzbuzuje nelibé pocity, děti zřejmě nebude mít vůbec nikdo. Každopádně valná většina rodičů je normální a rozumná, takže obava z toho, že budou své děti očkovat bláznivými teoriemi o tom, jak je třeba mít se před dětmi homosexuálů na pozoru, aby nedošlo ke kdoví čemu, je úplně zbytečná…

Dítě potřebuje mužský i ženský vzor

Ano, v dítě v homosexuálním partnerství má dvě mámy nebo dva táty. To ovšem neznamená, že se ve svém životě nestýká s jinými dospělými lidmi jiného pohlaví, než mají jeho rodiče. Stejně jako heterosexuálové mají i homosexuálové rodiče, sestry, bratry, kamarády, kamarádky a tak dále. A jejich děti mají stejně jako ostatní děti kamarády, tito kamarádi mají rodiče. Tyto děti mají stejně jako ostatní děti učitele a učitelky, tyto dětí stejně jako ostatní děti navštěvují kroužky, mimoškolní aktivity, kde mají instruktory a instruktorky, trenéry a trenérky… Zkrátka, stejně jako ostatní žijí ve světě žen i mužů a mužů i žen. Ne jen ve světě jednoho pohlaví.

Ideálem je samozřejmě stav, kdy má dítě dva milující rodiče opačného pohlaví, kteří na své dítě mají dostatek času, plně se mu věnují a jejich soužití a chování je takové, že jsou dítěti zkrátka všestranným nejlepším příkladem. Reálný svět je ovšem světem kompromisů, které se snaží ideálu co nejvíce přiblížit, nebo aspoň co nejméně od ideálu vzdálit. Homosexuální rodiče se od ideálu vzdalují tím, že oba rodiče mají stejné pohlaví. Nicméně to samo je ještě hodně daleko od situace, kdy se dá říci, že je rodinné prostředí pro výchovu dítěte nevhodné…

Homosexuály zneužívání dětí neláká o nic víc než heterosexuály

Je až trapné o tom mluvit, ale některým lidem to zřejmě nedochází. Být homosexuál je jako být heterosexuál. Člověka zkrátka přitahují ženy nebo muži. A také ho těší mít sex se ženami nebo s muži. Netěší ho osahávat nebo jinak zneužívat malé děti a nijak ho takové věci nelákají, stejně jako nelákají běžné heterosexuály. Podezřívat gaye z toho, že bude zneužívat svého syna, protože je gay a syn je mužského pohlaví, je úplně stejně scestné jako podezřívat heterosexuálního muže z toho, že bude zneužívat svou dceru, protože on je heterosexuál a ona je dívka. V obojím je stejně logiky – nula.

Homosexualita a věci s ní spojené, pokud se na celou věc podíváme očima bez předsudků, žádný problém a žádné ohrožení pro společnost nepředstavuje. Homosexualita je něco, čím nikdo nikoho a nic neohrožuje. Na rozdíl od předsudků…

Pokud se chce vláda zachovat správně a chce zdůraznit, že Česká republika je demokratickým státem, který má zájem o rovnoprávnost občanů, schválí novelu zákona o registrovaném partnerství a předloží ji poslanecké sněmovně. A nejhlasitěji bz měli tento návrh hájit členové ČSSD, aby tak dali zapomenout na nedávné představení své kolegyně Nytrové, jež v poslanecké sněmovně předvedla, co se stane, pokud člověk nekriticky přijímá názory, které se kolem něho objevují, a hřímala proti umožnění adopcí s tím, že homosexuálové budou chtít legalizovat sex s dětmi a argumentovala tím, že děti homosexuálů k jiným dětem „přistupují zezadu“ a homosexualita je nemoc, která se dá léčit – zkrátka přednesla plejádu neuvěřitelných nesmyslů, které by snad člověk ještě pochopil u nějakého fanatického konzervativce, ale jistě ne od členky sociální demokracie. ČSSD se k celému problému postavila tak, že se jí podařilo znechutit další část svých dřívějších voličů. Nyní má možnost to napravit…

Pokud se podíváme na evropské státy, vidíme, že homosexuálové už mohou adoptovat dítě svého partnera v Andoře, Belgii, Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Irsku, na Islandu, v Lucembursku, na Maltě, v Německu, Nizozemsku, Norsku, Portugalsku, Rakousku, ve Slovinsku, Velké Británii, Španělsku, Švédsku a ve Švýcarsku, tedy v drtivé části západní Evropy. Doufejme, že se k těmto zemím co nejdříve přidá také Česká republika…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele