Zbyněk Fiala: Co chce Grillo

Beppe Grillo komunikuje více než jiný, bohužel však italsky, což nám komplikuje přistup. Lze si číst v jeho blogu. Diskuse se stoupenci se odehrává na sociální síti Meetup. Nezkreslené zpravodajství, jak mne upozornil filozof Antonín Kosík, který strávil určitý čas v Itálii, je třeba hledat v lokálním tisku, protože hnutí má lokální kořeny. Jeho vizitkou je vláda na Sicilii. Trochu prý tomu pomohla mafie, když ustoupila z politického kolbiště, protože si nedokázala vybrat ze zkorumpovaných kandidátů tradičních stran.

Kosík mne také upozornil na fakt, že tvrzení o Grillově protievropské orientaci jsou manipulativní. Úvahy o referendu, ve kterém by se Italové sami rozhodli o dalším setrvání v eurozóně, jsou zarámovány potřebou hluboké debaty o evropském projektu. Vycházejí ze zkušenosti se zničujícím dopadem evropských „úsporných“ politik, jejichž výsledkem je prohloubení státní zadluženosti a hospodářské krize v členských zemích.

Nyní jsem to našel i v pečlivém komentáři Lenky Grafnetterové na serveru Presseurop, který se opírá o výběr obsažnějších analytických článků evropského tisku (http://www.presseurop.eu/cs/content/article/3564641-beppe-grillo-se-chysta-na-evropu):

„Nikdy jsem neřekl, že chci být v eurozóně nebo mimo ni,“ tvrdí Grillo. „Mým požadavkem jsou korektní informace. Chci znát plán B, plán na to, jak přežít příštích deset let. Potom rozhodneme v referendu. Nejdřív je třeba informovat: zkusme porozumět tomu, jaké jsou náklady a zisky. Jen co jsem o tom začal mluvit, už se mi dostalo výtky: ‚Jsi demagog, šílenec, chceš přivést Itálii k bankrotu, jsi nezodpovědný.? A to jen proto, že jsem řekl, že se touto hypotézou musíme zabývat.“

Z římského listu Il Fatto Quotidiano vybrala autorka potvrzení, že Grillův projekt je evropský, nikoliv jen italský:

„Nemůžeme si myslet, že jsme tohle všechno dělali jen proto, abychom skončili tady v Římě. Musíme jít dál. Naším cílem pro rok 2014 je Štrasburk, Evropský parlament. Protože tam existuje podobná potřeba jako v Itálii, a když se dostaneme do Evropy, bude to znamenat rozhodující změnu pro celou naši epochu,“ prohlásil před svými stoupenci.

„Teprve začínáme,“ vysvětluje Grillo a jeho spolupracovníci těm, kdo je v těchto dnech poslouchají a kterých není tolik, jak by se mohlo zdát. Hnutí 5 hvězd má kontakty především ve východních zemích: na Slovensku, v Rumunsku a v Bulharsku. Pozornost ale upíná hlavně k Řecku, Španělsku a Portugalsku: „Proto opakuji, že jsme sotva začali.“

Hlavními tématy hnutí jsou životní prostředí a nerůst. K cílovým skupinám patří Indignados, ale také němečtí Zelení. Žádní pravicoví či levicoví extremisté z řeckého Zlatého úsvitu nebo Syrizy či francouzské Národní fronty. Spíše miliony občanů jako v Itálii, které pojí společná bitva, spíš než ideologie nebo stranická příslušnost. Evropané, kteří doposud nenašli politický „domov“ dle svých představ. Lidé s umírněnými názory, mladí lidé, ale nejen ti, stejně jako v Itálii. „Názvu ‚5 hvězd? se samozřejmě nedožadují, ale program a působnost jsou naprosto stejné. Své zástupce si najdou v každé zemi.“

Barcelonský deník La Vanguardia si všímá experimentálního charakteru hnutí, které útočí na tradiční politiku. Sdílí názor, že Španělsko by se mohlo stát jedním z výchozích bodů pro šíření hnutí M5S v Evropě. Vidí souvislost se španělskými Indignados, kteří se inspirovali „rozhořčením“ legendárního francouzského odbojáře Stéphana Hessela, i s hnutím Occupy Wall Street:

„Co se stalo s protesty? Už o nich neslyšíme. Přelily se na sociální sítě a tam vyčkávají na další úder. Itálie, která si každý politický jev vykládá po svém, měla nejen rozhořčené v ulicích, ale i hnutí odhodlané proniknout do institucí. A to také udělalo. Dnes má nový cíl: stát se nositelem společného jazyka, který by sjednocoval hnutí po celé Evropě i mimo ni. Hnutí, které by bylo slovy Grillových přátel konstruktivní. Radikální v projevu, ale respektující instituce. Jak tvrdí blízcí Grillovi spolupracovníci, „žádná vstřícnost vůči extremistům ani rasistům, protože provolávat ‚vaffanculo? nebo ‚jděte všichni do háje? už není k ničemu. Nadešel čas vstoupit do parlamentu.“ A dodávají: „V současné politice dochází k převratu, který musí navrátit politice její význam.“

Z týdeníku The Economist vybral server Presseurope názor Jonathana Hopkina, profesora komparativní politologie na London School of Economics:

„Všude v Evropě je angažovanost v politických stranách na nejnižší úrovni od druhé světové války.“ Důkazem by mohl být úspěch Strany za nezávislost Spojeného království (UKIP) ve Velké Británii, Pirátské strany ve Švédsku, protiislámské strany Geerta Wilderse v Nizozemsku a populistických stran, jako je Národní fronta ve Francii. Jak dodává Hopkin, „Itálie by mohla otevřít cestu ke změně, která by se týkala celé Evropy.“

Začalo to podklady pro setkání

Grillo poskytuje rozhovory je velice vzácně. Výjimečné nahlédnutí do technologie budování občanského hnutí jsem našel v britském týdeníku New Scientist, kde se překvapivě objevil rozhovor s „bloggerem a komikem“, jak se o Grillovi u nás obyčejně píše. Vstřícnosti tohoto neuchopitelného muže vůči týdeníku přátel vědy lze připsat obecnější význam, jak vyčteme z jeho slov:

„V roce 2005 jsem udržoval blog, na kterém lidé diskutovali o tématech, jako je udržitelná ekonomika, obnovitelná energie a pokrytí rychlým internetem. Ve svých vystoupeních jsem často šířil informace o nových technologiích a někdy jsem to ilustroval přímo na scéně použitím YouTube.

Pak jsem začal svůj blog používat i ke shromažďování informací o městech, která jsem se chystal navštívit. Chtěl jsem znát od svých příznivců problémy, se kterými se tam lidé potýkají. Mnozí poukazovali na nepřijatelné chování politiků a další věci, o kterých jsem pak chtěl na setkáních mluvit.

Politici mi pak začali volat a vyhrožovat soudy, pokud o nich řeknu něco nepříjemného. To byl ten pravý doklad, že blog funguje! Od toho okamžiku začala sledovanost narůstat, až se stal třetím nejsledovanějším blogem na světě.“

Týdeník New Scientist se tedy zeptal, jak se podařilo přetavit internetové diskuse na reálnou činnost lokálních skupin:

„Začal jsem používat webovou stránku Meetup.com. V každém městě lidé nejprve komunikovali přes tuto internetovou stránku, a pak se setkávali osobně a debatovali o problémech svého města. Po čase jsme se rozhodli zorganizovat větší akce. Akce nazvaná V Day proběhla v několika italských městech a přitáhla celkem 1,5 milionu lidí! To bylo překvapení. Další města byla napojena přes Skype, jako Milán, New York, Londýn. Během půl dne jsme získali 350 tisíc podpisů pod petici ve prospěch zákona, který by dostal z parlamentu lidi s kriminální minulostí.“

O přechod z internetu k akci se pokoušeli mnozí, namítá New Scientist, a neuspěli. Co jste udělali jinak?

„Měli už jsme promyšlenou i další fázi, především jak se vyhnout konfliktům v ulicích. Tou další fází byly občanské seznamy (registrace členů hnutí, které je otevřené jen nečlenům politických stran). Vytvářely se spontánně a šíří se zemí jak stepní požár.“

Nakonec ještě něco k té vědě:

„Začal jsem se zajímat o to, co se skrývá za nejobyčejnějšími věcmi. Například cesta, kterou urazí plechovka koly nebo kelímek jogurtu, než se objeví v regále. A kolik to stojí, jaké přírodní zdroje to spotřebuje, jaká znečištění za tím zůstanou. Začal jsem chápat, jak schizofrenní jsou stezky naší ekonomiky.

Obrátil jsem se na vědce a intelektuály, aby mi řekli, zda by se nenašly udržitelnější způsoby, jak to dělat. Na můj blog začali přispívat významní vědci a debatovali o tom. Lino Guzzella, rektor švýcarského federálního energetického institutu ETH Zurich, se mnou vystoupil na scéně a vysvětloval, jaké budou energetické zdroje budoucnosti.“

Italští politici nehledají ve vědě a technologiích nástroje pro řešení krize?

„V minulých desetiletích politici vyházeli všechny odborníky z průmyslu i z vlády a nahradili je svými přáteli. Mocenské pozice tak jsou obsazeny lidmi, kteří nic nevědí o výzkumu, technologiích, inovacích, čisté energetice, udržitelné ekonomice. O ničem.“

Publikováno se souhlasem vydavatele.