„V roce 2010 nakoupili zahraniční portfolioví investoři dluhových cenných papírů (především dluhopisů českého státu) v čistém vyjádření za 143 mld. korun, v roce 2011 jen 19,8 mld.“
Co znamená obrovský pokles zájmu o české státní dluhopisy, kterého jsme byli svědky v roce 2011? Vzpomeňte si, jak se ministr financí Miroslav Kalousek chlubil, že tyto dluhopisy prodával za mimořádně nízké úrokové výnosy. Venku je nechtějí, doma se o ně mohou poprat. Jaká byla motivace? Neznamená to, že česká vláda je vazalem české finanční oligarchie, protože o její odpudivou hospodářskou politiku není v zahraničí zájem?
Domácí výnosy jiného typu (správa církevních restitucí, správa druhého pilíře penzijního systému, zdravotní pojištění, správa studentských půjček, různé „informační služby“ podle vzoru IZIP nebo Opencard, stavba tunelů a privatizace Budvaru, drah, pošty a bůhvíčeho ještě, výnosy z exekucí, bankrotů a hazardu) mohou být dostatečnou kompenzací za vstřícnost domácích subjektů vládním potřebám.
Míru přitažlivosti vládní hospodářské politiky lze doložit i zjištěním (které je uvedeno na stejné stránce zmíněné analýzy), že příliv přímých zahraničních investic ve výši 95,6 mld. korun byl meziročně o pětinu nižší a podstatně slabší než průměr posledních sedmi let (147 mld. korun).
Jednoznačnou visačkou kvality české hospodářské politiky je pak i fakt, že ČR má sice stále nejnižší míru státního zadlužení mezi sousedy (protože nástup pravice 2006 startoval ze stabilních z 29 % HDP), ale nikoliv nejvyšší hospodářský růst, jak bývalo zvykem. Nelze přehlédnout, že růst je naopak nejnižší. Ve 3. i 4. čtvrtletí se HDP ČR nepatrně snížil proti předchozímu období o 0,1 %, což přinejmenším zavání recesí.
„Významný vliv na útlum hospodářství ČR měly domácí podmínky,“ konstatuje i Dubská. „Na ztrátu meziročního tempa HDP a jeho pokles v mezikvartálním srovnání působily vnitřní příčiny - výdaje na konečnou spotřebu i tvorba hrubého kapitálu reálně meziročně zeslábly.“
Evropská ekonomika rostla ve 3. i 4. čtvrtletí rychleji. „HDP Německa, určující svou vahou významně směr růstu v Evropě, rostl oproti ČR i EU 27 razantněji, když i tam bylo zpomalení více než poloviční (ze silných +4,6 % a +2,9 % z první poloviny roku na +2,7 % a 2 % ve zbylých dvou čtvrtletích).“
To jsou meziroční údaje. Když porovnáváme jednotlivá čtvrtletí, to poslední už bylo také na cestě z kopce. „HDP Evropské unie … ve 4. čtvrtletí významněji klesl (-0,3 %) stahován poklesem velkých ekonomik (Itálie -0,7 %, Velká Británie -0,2 %, Německo -0,2 %).“
Vidíme i další důležité české trendy. Jeden představuje rostoucí závislost na vývozu automobilů (jejich podíl v roce 2011 činí už 8,6 procenta). Druhý pak představuje jiná položka zahraničního obchodu, která je větší než vývoz aut a jejich dílů. Je jí dovoz z Číny. Podíl zboží importovaného z Číny na celkovém dovozu do ČR stoupl na 12,5 %. Vytlačování domácí produkce dovozem pomáhá trendové posilování koruny- za období 2004 až 2011 koruna posílila k euru o 22,9 % a k dolaru dokonce o 31,2 %. To je třetí trend.
Trendové posilování české měny bychom nemuseli hodnotit jen negativně, mohlo mít velice pozitivní efekt, pokud by bylo zdrojem modernizační impulzu. Pokud bychom tedy za stejné množství zboží dovezli víc moderních technologických investic. Jenže tak to není.
Klesající příliv zahraničních investic v korunovém vyjádření naznačuje, že ceny investičních dovozů sice klesají, ale přesto přísun technologií stagnuje nebo jich spíš ubývá. Investice do fixního kapitálu stagnují nebo klesají („Tvorba hrubého kapitálu byla proti roku 2010 nižší o 1,6 %, samotné investice o 1,2 %.“) a vlastně se lijí jenom do předraženého a hrbolatého betonu.
„I když zahraniční obchod stál v roce 2011 pouze sám za meziročním růstem HDP, proti roku 2010 jeho tempa oslabila. Zejména v případě dovozu, jehož výrazné zpomalení stvrdilo útlum české ekonomiky (v roce 2010 byla dynamika dovozů i vývozů fakticky stejná),“ upozorňuje Dubská. A to třeba dovoz ropy a plynu teoreticky vzrostl o 40 miliard korun, ale fakticky (v tunách) klesl, protože růst cen byl rychlejší než posilování koruny.
Takže stejným tempem, jak roste cena ropy, roste taky naše závislost na vývozu automobilů. České zboží je vytlačováno levnými dovozy. Zahraniční finance už stáhly roletu. Doma se to řeší telefonáty „na malej“. Kdo může, ať se nadýchne, voda stoupá.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
